zvláštní poděkování
Volný.cz

Dotěrnosti na Palmovce

Jan Hušek (Dotěrnosti)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Další z malých představení Palm-Off, tentokrát šance pro nového autora, a pro novou členku souboru. Kamila Trnková si svůj zdejší křest sice odbyla už v Paní Bovaryové, ale Dotěrnosti jí poskytují mnohem více prostoru. Těžko říci, zda není premiéra inscenace trochu nešťastně načasována, hodila by se spíše na konec roku. Protože příběh, lze-li to tak nazvat, se odehrává jedné silvestrovské noci. Jeho protagonisty jsou tři postavy, jedna dívka a dva mladí muži. Tematicky navazuje tato inscenace na předchozí – Jak sbalit ženu 2.

Podobně jako v ní i zde se vyskytuje „nemožný“ hrdina, jehož protějškem je frajer, který má všechno zmáknuté (v obou inscenacích tento týpek hraje Tomáš Dianiška). Autorem hry je Martin Hýča (představil se před pár lety vlastním textem v Otcizení v DISKu), a jeho Dotěrnosti jsou v porovnání s Dianiškovými texty méně hravé, a více ponořené do trapnosti a existenciálních pocitů. Inscenaci by možná přispělo, kdyby množství slov, s nimiž si hrdinové musí poradit, bylo redukováno, a eventuálně nahrazeno zkratkou či fyzickou akcí. Takhle sledujeme cca 100 minut paralelní monology tří protagonistů, kteří spolu nekomunikují. Každý si jede po své lajně, aniž bychom mezi nimi nacházeli cokoli společného. Citová vyprázdněnost je tedy přímo hmatatelná, ale samozřejmě tu vyvstává nebezpečí ztráty pozornosti. Režisér David Šiktanc, který má zkušenost s typem nedialogových textů, zapojil nejrůznější technické vymoženosti, které jsou efektní a které prozatím známe především z německých inscenací. To znamená využití kamery, kterou hrdinka – Kamila Trnková – snímá sama sebe, a my jí můžeme sledovat v televizi, která je stále zapnutá, ale většinu času zrní, a chvílemi je tento přímý přenos vystřídán krátkými záznamy, snímající hrdinku v jiném čase. Takže chvíle máme pocit jisté schizofrenie, protože současně sledujeme hrdinku na obrazovce a naživo, což působí dojmem dvou různých postav, či rozdvojené osobnosti. Kromě toho je využit také zajímavý zevnějšek Trnkové – ať už hra s dlouhými rezavými vlasy, tak až rituální, a zároveň neosobní svlékání hrdinky oběma muži, a její postupné převlékání do kroje, v němž tanči na silvestrovském večírku. Atmosféra banality silvestrovských oslav vtipně evokuje využití ikon někdejší socialistické zábavy, herci přitančí s reálnými obličeji Jiřího Korna a Heleny Vondráčkové, a později se objevuje také nezbytný přílepek silvestrovské zábavy Felix Holzmann a Iva Janžurová v groteskně zkreslené slavné scénce Včera, dnes a zítra. V kontrastu s tím jsou nám představeni mladí hrdinové, kteří jsou jaksi vykořenění, izolovaní a jejich vzájemné vztahy nefungují. Proč? Důvody jsou různé - nerealistické vidění sebe sama, domněnky o neexistujících vztazích (či zájmu), odtažitost, neochota se citově angažovat či se jakkoliv vázat. Hýčova hra ukazuje tři typy současných mladých lidí, z nichž ani jeden však není dlouhodobě životaschopný. Jejich všeobecnost je naznačena i tím, že nemají jména. První postava (On jedna) je obrýlený otrava, který dokáže dívku zcela odradit svým neustálým žvaněním. Není atraktivní, vtipný, je to prostě ten typ zoufalce, kterému se všichni na večírku vyhýbají, aniž by tušil proč. Jan Hušek ho hraje se zaujetím, až eskamotérskou schopností neustálého toku slov, a s důrazem na detail. Proti němu je tu postava On dvě, usměvavý frajer Tomáše Dianišky, který zdánlivě vypadá v pohodě, nad věcí, ale ani on není schopen hlubšího či trvalejšího vztahu. Mezi nimi se pohybuje dívka (Ona), která by ráda změnila svůj život, a třeba tohoto večera začala novou kariéru. Místo toho nakonec zůstává jen nutnost nějak to přežít… setkává se s dotěrnostmi, které ji zjevně otravují, a mezi nimiž marně kličkuje se snahou vyhnout se jim. Proto nahodí výraz „ledová královna“ a jen občas nám dá nahlédnout za lehce odhrnutou oponu, kde sídlí zoufalství, osamělost a bezradnost.

Dotěrnosti v podkroví Divadlo Pod Palmovkou jsou komorním, lehce nostalgickým, a lehce groteskním zamyšlením nad osamělostí a nemožností najít společnou řeč s kýmkoli, kdo se pohybuje kolem nás. Nežijeme spolu, ale vedle sebe…

www.divadlopodpalmovkou.cz

19.6.2017 18:06:02 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 50 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Městská knihovna Praha

Články v rubrice - Recenze

Útěky v Řeznické

Jitka Smutná a Filip Cíl  (Útěky)

Už druhou hru amerického dramatika Billa C. Davise uvedlo Divadlo v Řeznické. Po Odvolání (neznámější Davisova ...celý článek



Časopis 50 - sekce

HUDBA

Bílé Vánoce Lucie Bílé v Opeře

Lucie Bílé v Opeře

Bílé Vánoce Lucie Bílé v Opeře
Pěvecký recitál ze Státní opery Praha s kapelou P. Maláska a chlapeckým sbor celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Vánoční zastavení na obrazovce

Tomáš Halík  (Poselství z Betléma)

Folklorika: Vlčnovské VánoceAdventní a vánoční zvyky ve Vlčnově na Uherskobrodsku (2013). Režie A. Krutová. Vá celý článek

další články...