Scéna.cz 

Big Apple Circus vykouzlil v manéži atmosféru Time Square

Největší scénický festival APAP přilákal do hlavního kulturního centra USA mnoho produkcí, které cestují a postupně vystupují třeba na několika newyorských destinacích. Oblíbenou atrakcí pro všechny generace se stal BIG APPLE CIRCUS, který si postavil stan mezi Metropolitní Operou a Baletem v Lincoln Centru nedaleko obří fontány. Podle názvu by se dalo očekávat, že jde o velký cirkus. Mezi rozhlehlými objekty filharmonie a baletu se jejich stan jevil jako nevelký pouťový podnik. Program byl však dramaturgicky vypracován tak obratně, aby se velkolepým jevil. Všechny banery, plakáty a propagační letáky byly plné barevných snových ilustrací, kde se těžko hledá konkrétní informace o umělcích a programu. Ideální místo pro cirkus ve vyhlášené lokalitě. Kolem šapitó nestály maringotky, zato cestu do manéže obklopovalo nadměrné množství mobilních toalet pro návštěvníky. To je výhoda pro rodiče a chůvy s více dětmi. Byli jsme poučeni o nouzových východech a výjimečně dobrý popcorn, cukrová vata a spousta suvenýrů předznamenávala zážitek nedělního odpoledne.

Mnoho dospělých diváků prožívá při návštěvě cirkusu déja vu a vybavuje si magické momenty své první návštěvy. Z programu této show jsem po dlouhé době, kdy chodím do cirkusu jako dospělá, neodcházela zklamaná, i když z tradičního pojetí zde zůstala jen stuktura. Program nazvaný LUMINOCITY, jenž byl nasazen 36. sezónu 2013-2014 se opíral o současnou hudební a divadelní mainstreamovou kulturu. Jednotlivá čísla propojoval příběh s realistickými prvky všedního dne, příběh nejrušnější ulice Time Square, která je tepnou „města které nikdy nespí“. Široký bulvár plný neonů, kamelotů, vyvolávačů, turistů ze všech koutů planety a pouličních umělců - je divadlem sám o sobě. Tady vám může každou chvíli poklepat na rameno Socha Svobody, Mickey Mouse a Kačer Donald, abyste se s nimi vyfotili. Divoký rej lidí z celého světa, kteří přecházejí ulice na červenou nebo zcela mimo zebru se snaží marně snaží ukáznit policista. Do toho neustálé uzavírky kvůli opravám a dostavbám mrakodrapů a haváriím zastaralé kanalizace, díky nimž většina obyvatel města musí prát jen ve sklepě.

Nešvary i kouzla velkoměsta inspirovaly soubor k energickým tanečním kreacím, které jako by z oka vypadly broadwayským muzikálovým sestavám. Tato show realitu ulice povznesla, zpomalila na chvíli její pohyb. Na nejvyšší úrovni hrála kapela, ovládající rychlé přechody do jiných žánrů od rock’n rollu po operu. Perfektní synchronizace s žongléry a provazochodci nebyla rutinní záležitostí, ale invenčním, živým tvarem. První část byla o něco delší, především kvůli klaunským číslům Roba Torrese, který sice předvedl nacvičené etudy, ale při improvizaci s dětmi a jedním dospělým měl potíže aktivní spolupráci dětského publika zadržet. Nikoho nemusel do ringu dvakrát pobízet, některé děti se samovolně vydaly na scénu za klaunem. Program s jeho čísly ztrácel spád a lehkost. Moderátorem se stal John Kennedy Kane charismatický ředitel cirkusu. Celá show se proměnila v divadlo na divadle. Scéna žongléra Ty Toja v tanečním duchu s použitím stánku na hotdogy patřila k technicky nejpropracovanějším.
Co však diváky odjakživa táhlo do cirkusu byl pohled na zvířata.V Severní Americe ochránci zvířat vybojovali mnoho restrikcí. Angažovat zvíře je v mnohém náročnější než člověka. Podíl zvířat na programu byl spíš symbolický. Elegantní Jenny Vidbel předvedla vtipnou drezúru psů s poníky, která připomínala typické výjevy z ulice, kdy pejskové chytali poníky jako taxíky. Po přestávce se nám stejná paní předvedla jako krasojezdkyně a cvičitelka koní. Vynalézavá akrobatická skupina Dosov Troupe v třpytivých trikotech pod vedením Dimitrije Dosova připomínala newyorskou módní excentričnost. Artisté představovali pestrou směsku zdejších etnických a kulturních komunit. Vrcholem závěrečného tance byl ohňostroj, jenž proslavil Time Square a koule, která vyjede nahoru za dojemné melodie Valčíku na rozloučenou. Pro mne se největším estetickým zážitkem stalo vystoupení postarší dvojice Duo Guerrero na visuté hrazdě. Talentovaný kolumbijsko-portugalský pár Werner Guerrero s Aurou Cardinali se stali hvězdami, o jejichž život se modlil každý kdo sledoval bez dechu jejich temperamentní a originální číslo. Nad hlavami diváků tančili salsu, tango a další rytmy v náročných sestavách. Aura zpívala a tančila flamenco a vnesla do vystoupení mnoho folklórních prvků ze své rodné země. Na takové momenty se nezapomíná.

Exkluzivně pro Scena.cz Doubravka Krautschneiderová, New York.