Scéna.cz 

Hořká každodenní komedie obyčejných lidí v MDB

Letos v lednu uplynulo od smrti pana doktora Čechova 110 roků. Ale přitažlivost jeho dramatického díla neslábne, naopak vzrůstá. Spolu se Shakespearem platí dnes za daleko nejčastěji inscenovaného autora vůbec. V čem je to Čechovovo „tajemství“ nesmrtelnosti? Snad v tom, že Čechov „znal pravdu, která je mnohem hlubší než pravda společenská“, jak napsal Jovan Hristić: že totiž ten lepší život, po kterém my lidé neustále toužíme, ve skutečnosti ani nemůže existovat; „že se společenské podmínky mohou sebevíc zlepšovat, a přesto budou na světě vždycky lidé, jejichž naděje zůstanou nesplněny, ambice neuskutečněny, lidé, kteří se budou zoufale zamilovávat do žen, jež je nemilují, kteří nebudou umět využívat příležitostí, jež se jim nabízejí, kteří budou mít raději neužitečnou krásu než užitek a zisk, lidé, kteří – zkrátka – budou nešťastní z důvodů, jež nedokáže odstranit žádná společnost prostě proto, že ty důvody nejsou sociální, nýbrž existenciální.“

STRÝČEK VÁŇA se v divadle na Lidické ulici nehrál plné půl století. Je načase se k němu vrátit. Tento dramatický skvost nás přenese na zapadlou venkovskou usedlost, kam před nějakým časem přijel penzionovaný profesor Serebrjakov se svou mladou a krásnou chotí Jelenou. Na statku hospodaří Ivan Vojnickij (strýček Váňa), bratr zemřelé profesorovy dřívější ženy, a Soňa, Serebrjakova dcera z prvního manželství. Příjezd honorace z města, zvláště pak vpád oslnivé krásky do všední každodennosti nejenomže obrátí zaběhnutý chod hospodářství naruby, ale i rozruší po léta ustálené vztahy. Snídá se v poledne, obědvá večer. Ženy pijí a pláčou nad promarněnými možnostmi. Muži pijí a pláčou nad promarněnými možnostmi ještě o poznání více. A úroda zatím hnije. Serebrjakov býval pro Vojnického idolem; ve víře v profesorovy schopnosti na něho Váňa dlouhá léta dřel, vydržoval ho a přitom se zřekl vlastních ambicí. Náhle se mu otevřou oči, náhle se mu zdá, že profesor je jen nadutá vědecká nula, sobecký nýmand, parazit. Jako by se Váňovi zhroutil celý svět: už nemá proč žít. Miluje sice Jelenu, ale Jelena jeho lásku odmítá. Jeleně se líbí doktor Astrov. Jenže Astrova už dávno miluje Soňa. Avšak Astrov, zdrchaný lopotou venkovského lékaře, miluje lesy a vodku, a zatouží zmocnit se leda Jeleny. Jenomže Jelenu má profesor. A profesor by statek, který mu neříká pane, nejradši prodal, aby zaopatřen mohl žít všude jinde, jen ne tady v Zapadákově. A tak se „rozhněvaný dobrý muž“ Váňa chopí revolveru, aby… Inu, souboj vášní, žárlivých averzí, předsudků, sebeklamů, rozbitých iluzí, nenaplněných nadějí a neopětovaných lásek: nadmíru působivý nadčasový obraz způsobu života druhu homo sapiens. Hru plnou humoru a hořkosti napsal doktor Čechov před sto sedmnácti lety, ale to trápení, ty trapnosti a směšnosti čechovovských postav nám nejsou vůbec vzdálené.

Po krásné a úspěšné inscenaci Čechovových Tří sester chopil se režie Strýčka Váni opětovně Stanislav Moša.
Znovu se obklopil osvědčenými spolupracovníky - Emilem Konečným (scénografie), Andreou Kučerovou (kostýmy), Zdenkem Mertou (hudba) a Jiřím Závišem (dramaturgie). Hereckými úlohami pověřil Viktora Skálu (Vojnickij), Petra Štěpána (Astrov), Ivanu Vaňkovou (Jelena), Zdeňka Junáka (Serebrjakov), Lenku Janíkovou a Svetlanu Janotovou (Soňa), Jana Mazáka (Tělegin), Miroslavu Kolářovou (Vojnická), Evu Jelínkovou (chůva Marina), Patrika Bořeckého (Sluha) a Jaroslava Záděru (Dřevorubec).

Inscenaci uvedlo Městské divadlo Brno v premiéře 8. a 9. února 2014 na Činoherní scéně.