Scéna.cz 

Klaus Mann: Mefisto

Mannův Mefisto hledající odpověď na otázku, kde končí právo člověka na osobní štěstí a kde se již z člověka stává bezohledný pragmatik, je vzrušujícím dílem. Není divu, že se román dočkal již několika divadelních adaptací a v roce 1981 také Oscarem oceněné adaptace filmové v režii I. Szabóa s K. M. Brandauerem v hlavní roli. Autorům divadelní adaptace se však podařilo získat svolení ke zcela nové divadelní adaptaci románu – a právě ta bude mít v Městském divadle Brno svou premiéru.

Režie: Petr Kracik. Divadelní adaptace: Petr Kracik a Ladislav Stýblo. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Andrea Kučerová. Dramaturgie: Ladislav Stýblo a Jiří Záviš.

V hlavních rolích: Martin Havelka jako Hendrik Höfgen, Lenka Janíková jako Barbara Bruknerová, Lucie Zedníčková jako Dora Martinová, Milan Němec jako Hans Miklas, Michal Isteník jako Otto Ulrichs, Viktor Skála jako Generál, Evelína Kachlířová jako Nicoletta von Niebuhr, Hana Kováříková jako Julietta, Pavla Vitázková jako Lotte Lindenthalová, Jan Mazák jako Cäsar von Muck, Ladislav Kolář jako Theophil Marder, Miloslav Čížek jako Oskar H. Kroge, Miroslava Kolářová jako Heda Herzfeldová. Dále hrají: Eva Jelínková, Zdeněk Bureš, Vojtěch Blahuta a další. Premiéra: 9. února 2013 na Činoherní scéně MdB.

Román MEFISTO německého spisovatele Klause Manna patří mezi nejznámější a nejčtenější, ale také nejkontroverznější díla moderní evropské literatury dvacátého století. Román totiž obsahuje na svou dobu značné množství třaskavých sexuálních motivů (přestože velmi cudně vylíčených), ale také velké množství motivů autobiografických. Právě ty ve své době působily nebývale skandálně – a není divu, protože mezi postavami románu jsou poměrně snadno rozpoznatelní synové a dcery vlivných rodičů i další známé osobnosti německého kulturního života a v nepříliš lichotivém světle je zde zachycena i řada nacistických pohlavárů – mj. Hermann Göring a jeho žena Emmy. Především je zde však s neobyčejnou barevností a výmluvností zachycena atmosféra hroutící se demokracie a nastupující nacistické diktatury. Skandální příchuť ovšem ve své době měla také autorova statečnost: román Mefisto totiž vyšel poprvé časopisecky v Paříži v roce 1936 (první český překlad byl pořízen již o necelý rok později) a okamžitě se objevily snahy ze strany nacistů, držících se tehdy již tři roky v Německu pevně u moci, knižní vydání románu zakázat. Hysterická atmosféra kolem románu nakonec podstatně přispěla k Mannově rozhodnutí emigrovat do Spojených států.
Základní linii románu představuje skutečný životní příběh talentovaného a bezmezně ambiciózního divadelníka – herce a režiséra Gustafa Gründgense (1899–1963), s kterým se Klaus Mann jako mladý člověk velmi dobře znal a který byl v románu „přetaven“ do postavy herce Hendrika Höfgena hledajícího v úspěchu lék na svůj pocit méněcennosti. Tragikomický a bizarní „příběh jedné kariéry“, jak zní podtitul Mannova románu, je zasazen do doby, kdy se v krizí postiženém Německu rodí ze zmatku a nejistoty ještě větší nebezpečí – nacismus. Ve stále se zhoršující společenské atmosféře je dříve či později každý člověk přinucen k volbě: někdo přitaká spolupráci s mocí a přijme od ní nabídku „kterou nelze odmítnout“, jiný raději před tímto nebezpečím emigruje nebo dokonce obětuje svůj život. Ambice a touhy, které za normálních okolností představují hnací motor jakékoliv lidské činnosti, se v takové situaci stanou pomyslnou branou, kterou do člověka může vstoupit zlo v té asi nejnebezpečnější podobě – prostřednictvím sobectví a pragmatické necitlivosti sledující pouze vlastní zájmy.
Román Mefisto je skvělou studií moderního člověka na pozadí „velkých dějin“. A není jistě náhodou, že Mannovým románem prochází vliv Goethova Fausta, jednoho z největších děl německé literatury. V obou dílech má důležitou roli charizmatický a svým způsobem přitažlivý svůdce slibující mnohé požitky, který je však zároveň nesmírně nebezpečný. V Goethově Faustovi je zástupcem zla Mefistofeles – ďábel či spíše ďáblův sluha, který mnohé slibuje, ale splní pouze to, co se mu hodí pro nalákání člověka do další a ještě nebezpečnější pasti. V Mannově románu je Mefistofeles pouze „parádní divadelní rolí“, ovšem ďábel je zde přítomen také – ovlivňuje lidské životy prostřednictvím neutišitelných lidských běsů, chorobných ambicí a hlasitého volání moci po spolupráci .