Scéna.cz 

Zemřel Radoslav Brzobohatý

Den před svými osmdesátými narozeninami zemřel herec Radoslav Brzobohatý. S ním odešla velká osobnost českého filmu i divadla, pro mnohé dobrý kamarád, a pro několik generací fanoušků a fanynek mužský ideál podobný kladným westernovým hrdinům. Vnitřní konzistence jeho postav byla v podtextu zřetelně patrná. V záporných rolích dokázal vzbuzovat porozumění pro své hrdiny, a jako jeden z mála uměl překonat i častou prvoplánovost kladných postav, které byly v jeho provedení lidsky pochopitelné a hluboce jímavé. Pro mě osobně navíc člověk blízký i celoživotní přátelstvím s mým otcem, s nímž se seznámil ve skautském oddíle. Vždycky pro mě bylo fascinující, že se pánové z Modrého racka scházeli každoročně po celý život na letním valašském soustředění. Racek, jak mu přezdívali, byl jedním z posledních...

Radoslav Brzobohatý se narodil ve slovenských Vrútkách, ale dětství prožil na Valašsku. Jako mechanik pletařských strojů by patrně zapadl, ale tehdy zasáhl osud v podobě herce Ladislava Peška, který ho přivedl na myšlenku přihlásil se na herectví. Díky tomu se do poválečného českého divadelního a filmového umění dostal člověk, jehož typ je stále žádaný a velmi vyhledávaný. S léty se stával jeho zjev stále atraktivnějším, jaksi mužnějším, stejně jako se cizelovalo jeho herectví ve filmu i na scéně. Jeho původ ho geneticky obdařil (snad po otci námořníkovi) tělesnou konstitucí, kterou po celý život upevňoval cvičením (je známo, že se nikdy v riskantních scénách nenechal zastupovat dublem, a tím si přivodil mnohá zranění), mužnými rysy s výrazným nosem. Po třicítce získal výrazné vrásky a nenapodobitelný úsměv westernových hrdinů. Zkrátka zjev, při kterém se zachvěje každé ženské srdce. Byl ideálním představitelem dobyvatelů, dobrodruhů, neohrožených hrdinů, kteří s chlapskou přímočarostí stojí na straně dobra. Ale nebyl to jen jeho vzhled, nýbrž i vnitřní přesvědčení, vycházející ze skautských zásad. Velmi si cenil přátelství a přímočarosti ve vztazích, a mnohdy s trochou nostalgie vzpomínal na první desetiletí ve vinohradském divadle, kde tehdy fungovala oáza přátelská, v níž byly patrné i umělecké výsledky.

Už v době studia na DAMU (kde byli jeho pedagogy např. Božena Půlpánová a F.Tröster) si v epizodních rolích i zahostoval v Národním divadle. Později mu bylo třikrát nabídnuto angažmá, ale on zůstal věrný Vinohradům. Absolvoval v roce 1953 rolí Vasilije Bezsemenova v Měšťácích v režii J.Dudka a během padesátých let prošel několika regionálními scénami – Městské divadlo Kolín (mj. Merkucio v Romeovi a Julii), Krajským divadlem Most (Macbeth, Jánošík), Městským divadlem Olomouc a příbramským divadlem (Švanda ve Strakonickém dudákovi). Od 60.let už hrál v Praze. Nejprve se stal součástí slavného období Divadla S.K.Neumanna (hrál mj. Nicka v české premiéře Albeeho Kdopak by se Kafky bál) či titulní roli Krysaře. V roce 1967 dostal nabídku do vytouženého Divadla na Vinohradech, kde se poprvé představil v roli Stanislava v Cocteauově Dvouhlavém orlovi. Od roku 1968 začala jeho nejslavnější (nejen) divadelní éra. Jedna hlavní role za druhou – Oldřich v Hrubínově Oldřichovi a Boženě, Faust, Henry Domin v RUR. Francek v Maryše- a v roce 1974 role nejslavnější a nejmilovanější – Marlow v Hubačově adaptaci Král Krysa a Robert v Komu zvoní hrana (ve většině z nich byl kladným hrdinou, kde mu jakési alterego , toho zlého hrál Petr Haničinec). Partnerství s Haničincem bylo tak pevné, že jim začali přezdívat „divadelní Čuk a Gek). Postupně však rolí ubývalo, a tak se rozhodl v roce 1999 odejít, a chtěl divadelního herectví zanechat. To se naštěstí nestalo, ať již díky ženě Hance, která mu řekla: „Tak to nie! Čo chceš zaživa zhniť?“, tak i spoustě lákavých nabídek. V roce 1998 si zahostoval v roli Eddieho v Millerově Pohledu z mostu v Mladé Boleslavi, ale zcela novým směrem ho nasměroval tehdejší ředitel Hudebního divadla Karlín Ladislav Županič. Po Eduardu Troubelovi v Kleci bláznů a ministrovi obchodu ve hře Anděl s ďáblem v těle vyvrcholila spolupráce s Karlínem titulní rolí v muzikálu (Řek) Zorba. V prvních desetiletích 21.století pak propůjčil jméno divadlu, které vede jeho žena. V první inscenaci Divadla Radka Brzobohatého si zahrál společně se synem Ondřejem (Dva na smetišti), poté hrál např. v inscenacích Lev v zimě, Tančírna či Dvanáct rozhněvaných mužů.

Ve filmu se poprvé objevil v roce 1959, ale jeho hvězda doslova zazářila v 60.letech – a od té doby sehrál více než stovku rolí ve filmech, televizních filmech a seriálech. Doslova zjevením se stal v televizním filmu Martin Eden. Poté následovala série filmů, z nichž mnohé se zařadily do zlatého fondu české kinematografie. Patří k nim především Kachyňovo Ucho, Jasného Všichni dobří rodáci, Dáma na kolejích či Pěnička a paraplíčko. Váhavý kandidát na ministra v Uchu, filmu, dlouho uloženém v trezoru, vedle vnitřně silného Valacha Františka ve vesnické sáze Všichni dobří rodáci, nevěrný manžel v muzikálu Dáma na kolejích či losera, zoufalého vraha v detektivce z Hříšných lidí města pražského ukazují široký záběr jeho talentu. A ovšem, je tu kultovní role F.L.Věka, venkovského intelektuála ze stejnojmenného seriálu z roku 1968. Z pozdějších let jej mají všichni v paměti jako profesora z filmu Sněženky a machři, ze seriálu Ulice či Život je ples, ale především z televizního filmu BrainStorm. Nejnověji se znovu setkat s někdejší hereckou i životní partnerkou Jiřinou Bohdalovou v tv filmu J. Stracha vrásky z lásky.

Navzdory svému věku Radoslav Brzobohatý pracoval do poslední chvíle, a jeho odchod byl náhlý.