Scéna.cz 

Lidumor aneb Má játra beze smyslu

Pražské komorní divadlo uvedlo 4. prosince českou premiéru hry Lidumor aneb má játra beze smyslu Wernera Schwaba. Inscenace vyvolá v lepším případě kontroverzní názory. Autor nekopromisně až brutálně nastavil čisté zrcadlo. Kdo se v něm může zhlédnout?
Inscenace Lidumor je označovaná za fekální drama a radikální komedii. Tyto charakteristiky připravují diváka na neotřelou divadelní podívanou. Na druhou stranu mohou lákat a přitahovat, vždyť "běžných" představení klasické činohry je v současném českém divadelním světě většina. Musím podotknout, že avizované hrubé výrazy vztahující se k análu a sexu se ve hře vyskytly střídmě, a navíc ve formě opisných přirovnání. Dialogy vedené na pomezí slušné vulgarity získaly zvláštní nádech.

Divák má jedinečnou příležitost shlédnout v české premiéře neotřelé avantgardní drama. Režisér Dušan David Pařízek se zhostil náročné moderní komedie na výbornou. Kdo jiný by mohl rakouskému dramatu rozumět lépe? Po herecké škole studoval na mnichovské univerzitě (v letech 1994 a 1995 na Bavorské Divadelní Akademii) divadelní vědu a dramaturgii. Absolvoval v roce 1997. V roce 1994 začal souběžně studovat na pražské DAMU režii.
Kdo, nebo co je vlastně onen strašný lidumor. Jestliže se budeme ptát kdo, pak musíme lidumora zaměnit za osobu ženského pohlaví, tedy lidumorku. Ta je v celém příběhu představována paní Vočistcovou (Daniela Kolářová), majitelkou činžovního domu. V případě otázky, co je lidumor, pak to může být například alkohol, lidská závist nebo zaslepená víra.
Schwab ve svém dramatu vykonstruoval na podobenství nájemníků činžovního domu skladbu celé společnosti. Prostřednictvím pater tohoto domu dává nahlédnout na jednotlivé společenské vrstvy.
První dějství se odehrává v suterénním bytě paní Červové (Marie Málková), která jej obývá spolu se svým chromým synem Heřmanem Červem (Karel Roden). Malíř Heřman představuje navenek fyzického mrzáka, ale jeho nitro je bez okovů a pout. K jeho volnosti a svobodě sekunduje přísná disciplína a řád víry jeho matky. Tyto dva protipóly jsou v neustálém dynamickém napětí, které vyvolává mezi nimi výboje. Mašinérie přísnosti a strohosti matky vyburcuje volnomyšlenkářského syna až ke zkratové reakci, kdy začne močit do míst, kde vedle křížku hoří zapálené svíce. Trucuje a předvádí se? Hanobí symbol víry nebo se snaží originálním způsobem uhasit svíce? Na toto nelze jednoznačně odpovědět.
Za stejným cílem jako herci jde zároveň i scénograf. Přesně definuje pro jednotlivé sociální vrstvy jejich prostředí. Nejnižší vrstva obývá nuzný příbytek. Vrstva střední má pronajatý prostorný byt, vybavený kýčovitou tapetou, otomanem a televizí. Ve třetím dějství navštívíme zvláštní a pompézní byt paní Vočistcové. Scéna je stylizována do prostředí trůnního sálu. Přizpůsobuje se člověk prostředí nebo si jej utváří k obrazu svému?
Jaký je střední stav? Poslušný, zdvořilý, spokojený a bez problémů? Rodina Kovačičova zastupuje střední vrstvu konzumentů bavičských televizních orgií, jejímž hlavním krédem je práce, peníze a sex. Hlava rodiny Kovačič (Michal Gulyáš) zabije v dramatické chvilce křečka, symbol jepičí lásky. Mistrně zvládá napodobeninu rakousko-maďarské němčiny formou ostravského dialektu. Příjmení Kovačič dává příležitost k jeho zkomolení na Kováč, kterého se hojně dopouští paní Vočistcová, a tím zvyšuje svoji panovačnost.
Poklidnou pokryteckou rodinnou atmosféru naruší zvonek. V pozdní dobu vchází paní Červová s oznámením o konání oslavy narozenin paní Vočistcové. Třetí dějství rozkrývá charakteristiku třetího stavu. Odehrává se obstrukční hostina, při níž paní Vočistcová ponižuje a odsuzuje patolízalství stavu středního a pokoru stavu nejnižšího. Nastane apokalyptická pomslná vražda všech zúčastněných. V tomto morbidním surrealismu dojde k dešifrování pravé tváře paní Vočistcové. Daniela Kolářová s velkou přesvědčivostí a distingovanými gesty postupně přechází v trosku. Hůl v její ruce, která symbolizovala vládnoucí žezlo, se mění v berli. Paní Vočistcová není nikdo jiný než frustrovaná emancipovaná alkoholička.
Komedie graduje a naráz není nikdo mrtvý a za rytmického doprovodu všech Heřman recituje oslavnou báseň a všichni se dostávají do rituálního tranzu. Drama končí hromadným obžerstvím. Záměrně uvádím slovo drama neboť z mého pohledu jsem danou inscenaci tak vnímal. Hra jako celek podněcuje vznik víru asociací. Omluvme ty, co nedokáží při této hře dýchat až do konce a popřejme jim, že zahlédli svůj zrcadlový obraz. Ne každý vydrží velké šokování a o tom je Lidumor aneb Má játra beze smyslu především.
Daniela Kolářová, představitelka paní Vočistcové, k představení dodává: "Po prvním čtení této hry se člověk vyděsí, ale po důkladném pracovním procesu objevíte dokonalost hry. Postupně se propracujete přes jazyk až k hlubokému myšlení."
"Nejtěžší pro mě bylo přesvědčit se o tom, že daný text říká postava a ne já.", dodává ke své postavě paní Červové herečka Marie Málková.
Překladatele Tomáše Kafky jsem se po zhlédnutí představení zeptal, zda jsou v předloze brutálnější slova, než jaká zazněla z jeviště:
"Nejde ani o to, říci zda jsou v originální předloze od Schwaba obhroublejší výrazy. Zákládní rozdíl spočívá ve stavbě německého jazyka, který má přesně stanovený pořádek slov ve větě a hlavně používá složená slova. Při překladu jsem se snažil udržet Schwabův záměr zdůraznit rytmus jednotlivých hereckých replik, které jsou pojímány jako samostatné útvary v souvislém dramatu."

Werner Schwab Lidumor aneb má játra beze smyslu Překlad Tomáš Kafka; režie Dušan David Pařízek; scéna Jan Štěpánek; Kostýmy Lenka Rašková; hudba Vladimír Franz.
Hrají: Daniela Kolářová, Karel Roden, Marie Málková, Marika Procházková, Lucie Juřičková, Martin Zahálka, Michal Guliáš, Anna Hlavicová -- Bendová, Gabriela Míčová, Adéla Stodolová.