Scéna.cz 

Helmut Kajzar: KaDeWe

Inscenace dramatu polského dramatika a režiséra Helmuta Kajzara KaDeWe vznikla adaptací textu „Další díl (KaDeWe); Operní libreto”, který byl napsán v 70. letech během častých pobytů Helmuta Kajzara v Západním Berlíně. Jedná se o koláž syrových obrazů města a jeho vlastní imaginace, intimních fantazií týkajících se milenců, umění, mediálního světa atd. Titulní KaDeWe jako tehdejší největší velkoobchod Evropy je pro autora metaforou temné a lákavé strany světa. Tento supermarket zároveň představuje sexshopy, bordel a uměleckou galerii, v němž se autor - hrdina anebo čtenář - divák kouká na plejádu podivných postav a předmětů. Je to také cesta k zasvěcení.

V premiéře uvedlo Divadlo MeetFactory v nastudování režisérky Magdy Stojowské, přeložil Lukáš Jiřička. Hrají Hynek Chmelař, Anita Krausová a Vladimír Marek.

Hrdinou KaDeWe jsi ty - Cizí na pozadí pulzujícího města. Jsi kýmsi anonymním, kdo těká mezi divnými místy - veřejnými záchodky, nádražími, podchody, letišti, křižovatkami; kdo chodí po parkovištích velkých měst, někdy se zahledí do oken aut, vchází do obchodních center, nočních klubů, podezřelých míst, které odhalují surreálné obrazy možných rozkoší, televizní edeny, složené v neskutečné fantazie. To jsou tvá ne-místa, prostory zbavené totožnosti, v nichž tvoříš jednotu s masou anonymních lidí. Jejich samota, znásobená miliónem - je milionkrát opakované gesto stále tím samým gestem? Tobě - Cizímu dělá společnost královna Mab a pan Eden. Jejich osobnosti jsou proměnlivé, neuchopitelné, odrážejí v sobě existence, s nimiž se Cizí potkává. Jejich přítomnost se také stává nesnesitelnou součástí prostoru, která multiplikuje obrazy, šmíruje a snáší rozdíl mezi životem a umělostí. Kým se stal Cizí na konci své cesty? Jaký smysl má jeho patos a agónie ve světlech reflektorů, v okamžitém televizním přenosu?

Helmut Kajzar (1941-1982)
Polský divadelní režisér, překladatel, esejista a dramatik. Jako režisér i autor dramatických textů anticipoval umělecký vývoj o dvě desetiletí dopředu a jeho tvorba začíná být v plné míře doceňována až nyní. Mezi jeho oblíbenou i jím překládanou literaturu patří světová dramatická či prozaická tvorba, která akcentuje formální výstavbu díla a hru s literární strukturou jako např. práce Luigiho Pirandella, F.X. Kroetze, Petera Handkeho, Tadeusze Różewicze nebo Friedricha Dürenmatta. Režíroval v divadlech po celém Polsku, ale také v NDR, NSR či ve Švédsku a Anglii.