Scéna.cz 

Drahomíra a její synové

Poslední premiérou v tomto tisíciletí bude 9. prosince (od 19.00 hodin na Velké scéně) "romantický obraz dávných dějin českých o 4 odděleních od J. K. Tyla" (jak uvádí dobový divadelní plakát hry) DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ aneb KRVAVÉ KŘTINY. Tento titul je jedním ze čtyř dominantních inscenací (Harold a Maude, Amadeus, Pygmalion) 41. divadelní sezóny. Rádi bychom jím na přelomu tisíciletí vyvolali zamyšlení nad problematikou české státnosti, nad kořeny a cestami naší středoevropské politiky, nad křesťanskou kulturou, s níž je náš národ úzce spjat, nad tím, jací jsme jako obyvatelé malé země v samém "srdci Evropy" byli, a hlavně jsme a budeme.

"Krwawé křtiny, Drahomíra a její synowé", uvedené poprvé "Králowským stawowským diwadlem w Praze" r.1849 - Tylovo dramatické zobrazení jednoho z klíčových momentů našich dějin, jakým se zavraždění knížete Václava bezesporu jeví, byl ve své době odvážný autorký čin, doslova "husarský kousek". Přinášel v první polovině minulého století velmi netradiční a nezvyklý pohled na historickou událost, navíc "z úsvitu našich dějin". Tyl se totiž jako první český dramatik odvážil jít v celkové koncepci svého dramatu proti Čechy po staletí přijímané a tím v národním povědomí zažité tzv. "svatováclavské tradici". Ta, aniž by brala na vědomí historické souvislosti, jednoznačně vyzvedávala Václava jako národa a míru milovného křesťanského knížete a zatracovala jeho matku Drahomíru (vychovanou v pohanské víře, při sňatku s křesťanským knížetem Vratislavem I. dobrovolně pokřtěnou) jako jednoho ze strůjců Václavovy vraždy a jeho bratra Boleslava jako bratrovraha.
Tylova "Drahomíra" se na českých jevištích uváděla většinou v úpravě výrazné osobnosti českého divadla Otomara Krejči, herce, režiséra a divadelního ředitele. Její první uvedení v Národním divadle, 25. září 1960, na scéně Josefa Svobody, v kostýmech Jiřího Trnky, s Marií Vášovou v titulní roli a s Radovanem Lukavským a Rudolfem Hrušínským v rolích Václava a Boleslava označovali diváci i kritika za jeden z vrcholů sezóny.
Pro příbramskou scénu Tylovu hru s přihlédnutím k současným historickým poznatkům a teoriím upravila MARIE PROCHÁZKOVÁ (není v ní postava Ludmily, babičky Václava a Boleslava, německého krále Jindřicha Ptáčníka a jeho vyslanců Sigiberta a Fredegarda) v dramaturgii NADI RAŠILOVOVÉ. V Divadle Příbram hru inscenuje Marie Lorencová (režisérka dramatu K. Čapka R.U.R., oceněného v divácké anketě BRAVO 99 coby nejlepší inscenace sezóny) jako svoji 126 divadelní hru, kterou završí svoji celoživotní divadelní práci, protože odchází do důchodu, kde se, jak sama říká, bude věnovat výhradně hlídání a rozmazlování své vnučky. Scénu vytvořil architekt Tomáš Moravec j.h. Kostýmy navrhl Robin Blanda j.h. Hudebně spolupracoval Miroslav Přibyl. Scénickou hudbu nahrál vokálně instrumentální soubor starých nástrojů CHAIRÉ, oživující hudbu minulosti, jehož členy jsou žáci, rodiče a učitelé Waldorfské školy Příbram. Na náročné šermýřské scény herce připravoval Jiří Kadeřábek j.h. V titulní roli Drahomíry, vdovy po knížeti Vratislavovi I., se představí Ivana Milbachová (nositelka diváckého ocenění BRAVO 99 za nejlepší ženský herecký výkon). Václava, českého knížete hraje LIBOR JENÍK, Boleslava I., jeho bratra Radim Jíra, Hněvsu, mocného lecha Martin Hrubý j.h. (člen Východočeského divadla Pardubice), Krastěje, benediktinského mnicha a kněze Vladimír Mrva (nositel diváckého ocenění BRAVO 99 za nejlepší mužský herecký výkon), Podivena, Václavova důvěrníka a rádce Ivan Čermák, Čestu, starého lecha Jaroslav Pešice, Tyru, Hněvsův stín Tomáš Masopust, Radslava Zličského, knížete kouřimského Daniel Pick, Popela, vladyku a zemského kmeta František Kuba, Biagotu, Boleslavovu choť Jarmila Vlčková, Velenu, vnučku Česty Teraza Kamenická, družinu Biagoty Jana Šrámková a Veronika Bajerová, která dramatický děj doprovází zpěvem dobové písně.