Scéna.cz 

Mimopražská profesionální divadla – současnost a budoucnost

Agentura Foibos, a.s., pořadatel přehlídky České divadlo, zve na seminář MIMOPRAŽSKÁ PROFESIONÁLNÍ DIVADLA – SOUČASNOST A BUDOUCNOST, který se uskuteční v rámci programu zlínského festivalu Setkání-Stretnutie ve středu dne 19. května 2010. K diskusi jsou pozvané rozhodující politické osobnosti centrální, krajských a městských úrovní, ředitele divadel a umělecké šéfy profesionálních souborů i divadelní teoretiky.

Dovolte, abychom se u příležitosti pořádání XV. ročníku přehlídky České divadlo hlouběji zamysleli nad otázkami, které neřešené, či nedořešené, ve svém důsledku ovlivňují společenskou funkci i umělecké hodnoty divadelní produkce.
V 90.letech byla zahájena transformace divadelního systému, skončil státní monopol provozování divadel, většina jich přešla do správy měst, začal působit soukromý sektor a vznikly desítky divadelních, tanečních a alternativních souborů.
Žádné divadlo nebylo transformováno jako veřejnoprávní instituce, jak se stalo zákonem vysokým školám, Českému rozhlasu, České televizi aj.
Stěžejním profilujícím typem je dosud typ repertoárového divadla s právní subjektivitou příspěvkové organizace.
21 českých měst má jeden nebo více profesionálních souborů všech žánrů a v ČR působí 51 subjektů s více než 90 pravidelně provozovanými scénami, 80 profesionálními soubory. Desítky dalších souborů vytvářejí zájezdová představení divadlem se zabývajících agentur.
Až na výjimky, kdy divadlo spravuje stát – Národní divadlo, nebo kraj – Jihlava a Český Těšín, jsou zřizovateli profesionálních divadel města. Je tedy zřejmé na kom dnes spočívá tíha odpovědnosti.
Zkušenosti, které jsme při organizaci přehlídky České divadlo získali, ukázaly mimořádně jasně, že města se chovají jako velmi dobří hospodáři a vůbec nedošlo k tomu, že by divadlo bylo zrušeno ve prospěch jiných finančních potřeb města. V rámci festivalu jsme uspořádali výstavu, která prošla řadou divadelních měst, mnohé návštěvníky doslova překvapilo, jak plané byly obavy ze zániku divadel, ba vesměs se ukázalo, že městská zastupitelstva dbala i o modernizaci technického zázemí, i o to, aby stav divadelních budov přispíval ke společenské úrovni života i reprezentaci města.

Koncepce divadla představuje složitý soubor navzájem provázaných problémů, který je bezprostředně spjat například s legislativou nevládních a neziskových organizací. Přístupy, jak ji řešit, mohou být velmi odlišné, to je dáno základními intelektuálními východisky.
Základní priorita našeho uvažování vychází z toho, že je potřeba se soustředit na regionální síť profesionálních divadelních souborů a profesionálních divadelních scén jako přirozeně rostlé substance českého divadelnictví.
S ohledem na historickou i současnou úlohu si tato síť zaslouží, abychom přemýšleli nad její systémovou celospolečenskou podporou. Jejich funkce není totiž jen umělecká, ale velkou měrou podporující růst kreativity mladé generace a nezanedbatelný je jejich sociálně-kulturní účel. Navíc divadla působí často ve velmi architektonicky a urbanisticky cenných budovách, které spoluvytvářejí genius loci českých měst.
Divadlo do značné míry také pozitivně odpovídá na otázky, jaké je místo českých historických zemí „na křižovatce“ Evropy. Etablovaly se zde festival německého divadla, festival česko-slovenského divadla, festival evropských regionů. Celkem probíhá v ČR v kalendářním roce 97 festivalů (63 činohry, 16 tance, 15 loutek, 8 muzikálů, 8 oper, 7 pantomimy, 4 baletu).

Naléhavou koncepční otázkou tedy je: Jak zajistit participativnější, spravedlivější a dlouhodobě stabilnější systém financování sítě profesionálních divadelních scén, když definujeme veřejnoprávní zájem na jejich existenci?
V odpovědi na tuto důležitou otázku by měly mít za asistence státu rozhodující koordinační slovo kraje, zvláště když z hlediska rozpočtů měst je stále obtížnější financování divadel, zvláště pak vícesouborových divadelních subjektů ( s operním, operetním a baletním repertoárem), kde vznikají vyšší nároky na dotaci zejména sborových těles.
Za užitečné považujeme, že je tato síť repertoárových divadel fungujících na základě příspěvkových organizací, vystavena silné konkurenci ze strany komerčních a neziskových souborů. Nevýhodou této sféry je obtížné rozlišení jednoznačné hranice mezi komerčními a neziskovými aktivitami, co je byznysem a co je skutečnou veřejnoprávní službou a jak by se to mělo odrazit v dotační podpoře, kterou tato divadla dostávají.
V neposlední řadě by měl také Institut umění – Divadelní ústav navázat na své studie, např. „Transformace divadelního systému v České republice“ , a zpracovat aktualizovanou koncepci českého divadla. Doba se posunula proti lavině přístupů a koncepcí z počátku 90.let, které na jednu stranu používaly ultraliberální rétoriku a na straně druhé žádaly stát ve jménu „vyšších ideálů“ , aby financoval státní divadla a umělecké penze.
Rovněž současná globální krize destiluje to podstatné od nepodstatného a dává zapomenout na některé nerealistické sny. Diskuse o koncepci by měla třeba jen „per partes“ ukázat hlavním hráčům na tomto poli, tedy městům a krajům, kudy může vést smysluplná cesta dál.

Na setkání s vámi se těší Dr.Oldřich Janota, dramaturg agentury FOIBOS a.s. a PhDr. Tomáš Hájek, člen poroty přehlídky České divadlo.