Scéna.cz 

Rusalky

Vstup Rusalky do světa v nastudování Gustava Mahlera krátce po pražské premiéře (1901) se nezdařil. Uvedení v Lublani 1908 a v Záhřebu 1912 zůstala ojedinělá a záměr selhal i Emě Destinnové, třebaže árii o měsíčku prosadila na prkna Metropolitní opery (1912) i na americkou gramofonovou desku Victor (1915).
Určitý zlom nastal uvedením ve Stuttgartu 1929 v poetickém překladu Josy Willové – o Rusalku se začal zajímat Londýn, ale další válka opět vše zmařila. Neumožnila ani doma zamýšlený Talichův komplet ke Dvořákovu jubileu 1941: Ultraphon zaznamenal pouze výběr scén (s Napravilovou, Blažíčkem a Kalašem, orchestr ND řídil Rudolf Vašata). Ačkoli v domácích divadlech zaujala Rusalka přední místo, poválečná pozice Zdeňka Nejedlého způsobila, že první komplet vznikl v Německu. Pořídil jej dirigent Joseph Keilberth v prosinci 1948 pro drážďanský rozhlas (hrál Saský státní orchestr). Díky vazbě na jevištní provedení má i přes řadu škrtů (chybí tance a svatební sbor) živou, poetickou atmosféru. Velmi jemnou, zranitelnou, toužící Rusalkou je Elfride Trötschelová a lyricky otcovským Vodníkem Gottlob Frick. Smysl pro dramatický výraz má jak Ježibaba Heleny Rottové, tak Cizí kněžna Ruth Langeové. Snad jen Princ Helmuta Schindlera by mohl mít více kultivovanosti a Lovec Kurta Preusse by mohl více zpívat, než deklamovat. Záznam se objevil roku 1951 na třech LP (Urania 219) a nedávno na dvou švýcarských CD (Relief CR 1903-2).

Teprve poté, v květnu 1952, se odhodlal k záznamu Rusalky Supraphon. Snímek Jaroslava Kromb¬holce (s Červinkovou, Blachutem a Hakenem) byl nedávno reedován na CD a v zahraničí je právem vysoko ceněn. Do světového kontextu se ovšem řadí i jiná nahrávka pořízená v Praze, a to dirigentem Františkem Dykem v Čs. rozhlase, kde se traduje vročení 1953, ale spíše jde o rok 1948, protože původní záznam byl optický, na film. Ve velkém (dvouhodinovém) výběru scén zde zpívají v esperantu (v překladu dr. Tomáše Pumpra) Rusalku (Najado) Maria Tauberová, Prince (Princo) Beno Blachut, Vodníka (Nikso) Karel Kalaš a Ježibabu (Sorčistino) Ludmila Hanzalíková. Schází jen Cizí kněžna. Zasutá kuriozita čeká na vydavatele. Ohlas má předem zaručen.
Druhý zahraniční komplet je opět německý, opět rozhlasový, ale tentokrát z Vídně 1954, poprvé do¬stupný až loni na dvou CD Walhall (WLCD 0180). Nahrávka není šťastná: s uspěchanými tempy a s mnoha škrty po taktech i desítkách taktů – zejména ve třetím dějství – mizí orchestrální předěly a tím poetická stavba. Dirigent Felix Prohaska žene Velký vídeňský rozhlasový orchestr za vyprávěním příběhu, jako by nechápal jeho pohádkovost. Rusalka Eleanor Schneiderová přitom zpívá zřetelně a mile, hlasově světlejší Vodník Walter Berry je rovněž velmi naléhavý, Princ Waldemar Kmentt je navíc svěže kantabilní. Všechny další ženské hlasy jsou témbrově, bohužel, téměř shodné.
S odstupem deseti let po vzorovém českém stereo kompletu (druhém v Supraphonu – na zahraničních CD CA 8.00125 – s Šubrtovou, Žídkem a Hakenem v nastudování Zdeňka Chalabaly) přišla roku 1971 německá stereo nahrávka scén: dirigent Arthur Apelt ji pořídil s nejlepšími silami Státní opery v Berlíně původně pro LP Eterna (826202), nyní též na CD (0020332 BC). V měkké chrámové akustice zpívá Rusalku nádherným barevným hlasem Bulharka Elka Miceva, Vodníka s kultivovanou moudrostí Theo Adam, Prince velmi zněle a mladistvě Peter Bindszus a Ježibabu dramaticky Annelies Burmeisterová. Lze jen litovat, že tehdy nevznikl komplet.
Z února 1975 pochází živý záznam německého nastudování Rusalky dirigentem Peterem Schnei-derem v Düsseldorfu, dostupný na dvou portugalských CD (Gala 100.762). Škrtů je méně než obvykle. V titulní roli imponuje Hildegard Behrensová, Prince zpívá téměř siegfriedovsky Werner Böhme a Vodníka wotanovsky Malcolm Smith. Osvěžující ozdobou tohoto poněkud ztěžklého pojetí je Cizí kněžna Hany Janků, známá v Brně v titulní roli (také tu zachytil rozhlasový přenos, nebyl však vydán).
Dokladem rostoucího ohlasu i zapomínaných zásluh českých umělců v cizině je zvukový dokument z holandského festivalu v Scheveningenu 1976, kde v plastickém nastudování Bohumila Gregora zpívala Rusalku česky s naléhavě citovým výrazem Teresa Stratasová, výtečného Vodníka Willard White (svou kreaci předvedl i v Praze) a Prince hostoval Ivo Žídek. Ježibabu a Cizí kněžnu ztvárnila v režii Václava Kašlíka jako dvojroli Gwendolyn Killebrewová. Živý záznam tohoto zdařilého provedení (byť zde jsou škrty nejen obvyklé) vyšel na dvou CD Bella Voce (BLV 107.237).
Reprezentační význam má zařazení Rusalky do prestižní edice živých záznamů z Vídeňské státní opery, vydávané na CD bavorskou společností Orfeo (C 6380421). Původní rozhlasový přenos ORF z dubna 1987 zachycuje legendární nastudování Václava Neumanna, přenesené ze Stuttgartu a později dál až do newyorské Met: tlak na zkracování zde vyřešil režisér Otto Schenk vynecháním obou intermezz Hajného a Kuchtíka a vytvořením čisté tragické klenby. V tomto tristanovském uchopení zpívá Rusalku s neopakovatelnou krásou a vroucností Gabriela Beňačková, dokonale kantabilního Prince Peter Dvorský, Vodníkem je v plné síle Jevgenij Něstěrenko a stejně jako ve Stuttgartu zde vytváří Eva Randová jak démonickou Ježibabu, tak strhující Cizí kněžnu. Na vynucené zkrácení odpověděl Václav Neumann v letech 1982 a 1983 při domácí pražské nahrávce (digitální, třetí v Supraphonu, s Beňačkovou, Ochmanem a Novákem) otevřením všech škrtů i skladatelových vi-de. Nejen tím, ale především výsostným uměleckým vkladem všech zúčastněných vznikl historický milník.
Mimo běžnou nabídku zůstává zasuta nahrávka pořízená v prosinci 1997 v Záhřebu, kde Rusalku nastudoval Alexander Rahbari, dirigent rodem z Teheránu, ale známý i v Praze, se Záhřebskou filharmonií pro společnost Discover (2 CD 920473-4). I zde se zpívá česky: Rusalku lyricky plně Švýcarka Ursula Füriová-Bernhardová, Prince barytonově znějící Ital Walter Coppola, Ježibabu nevýrazně Bulharka Nelly Boškova, Cizí kněžnu poněkud vibrující Italka Tiziana Sojtová a Vodníka zrnitým basem Rumun Marcel Rosca. Snímek má akustické nedostatky, ale nezapře upřímnost snahy.
Nejnovější nahrávka, z jara 1998, nepochybně světového významu, je zásluhou společnosti Decca (3 CD 460 568-2). Hlavními hvězdami jsou Renée Flemingová, soprán podobný měsíčnímu svitu s lidskou duší, a sir Charles Mackerras, dirigentský strážce původních partitur, pročež (znovu) neschází ani takt. Mezinárodní obsazení pokračuje: Prince zpívá s hrdinnými akcenty Ben Heppner, Ježibabu ostrým výrazem Dolora Zajicková, Vodníka méně zúčastněně Franz Hawlata, Cizí kněžnu spolehlivě Eva Urbanová. orchestrální part podruhé nahrála Česká filharmonie. Akustika Rudolfina je méně zřetelná, než jsme zvyklí.
Poměr počtu kompletů zahraničních (Keilberth, Prohaska, Schnei¬der, Gregor, Neumann, Rahbari, Mackerras) a domácích (Dyk, Krombholc, Chalabala, Neumann) se kloní do ciziny, třebaže tam je Rusalka objevem teprve v posledních desetiletích. Tím spíše by se mohly objevit i dosud nezveřejněné záznamy například z Gentu (1969 Vinerová – Bodurov – Petkov/Margaritov), z newyorského Lincolnova centra (1987 Beňačková – Jenkins – Kopčák/Quelerová) či přímo z Met (1993 Beňačková – Heppner – Kopčák/Fiore).
Jan Králík/ HR 03