Statečné srdce dotlouklo, ministr kultury Pavel Dostál zemřel. Po celou dobu svého boje s rakovinou se ale nevzdával, pravidelně se objevoval na kulturních akcích, i těch méně svítivých - chtěl prostě plně žít až o konce. Takového ho znali především divadelníci, i ti amatérští, na které nedal nikdy dopustit. Vždyť právě z nich vzešel – a tak symbolicky červnový křest knihy o amatérských divadlech 60. let na nádvoří Nosticova paláce byl posledním veřejným setkáním s lidmi nejmilejšími. Věděli jsme to tehdy všichni, a věděl to i on – tím to bylo jímavější, a přece okořeněno černým humorem.
Po roce 1990 se stal součástí politické scény, jeho pověstné šály a nezaměnitelný humor ho vyčleňovaly z šedi, stejně tak, jako jeho odvážné – ne vždy diplomatické, mnohdy svérázné myšlenky. Po roce 1989 se v „roli“ ministra kultury vystřídalo šest ministrů, Dostál byl nejdéle sloužící – a nejzapálenější z nich. Bude nám scházet…

Pavel Dostál se narodil 25. února 1943 v Olomouci. Vyučil se provozním chemikem v Setuze v Ústí nad Labem, poté vystudoval průmyslovou školu chemickou a pracoval jako chemický technik v závodech Milo Olomouc. Od roku 1966 působil jako dramaturg PKO Olomouc a umělecký vedoucí divadla Experiment, spisovatel, dramatik a televizní scenárista, režisér, choreograf. V letech 1962-1969 byl členem KSČ, ale poté se jeho život dramaticky změnil – pracoval mj. jako topič, skladník či jeřábník. Do listopadu 1989 byl zaměstnancem Výzkumného ústavu pro farmacii. Do června 1990 byl uměleckým vedoucím olomouckého hudebního divadla.

Jeho politická dráha začala po roce 1989 v klubu Obroda, v roce 1990 byl zvolen poslancem Sněmovny národů FS ČSFR. Od roku 1991 byl členem ČSSD. Po rozpadu federace politiku na čas opustil. Působil jako režisér Moravského divadla, Olomouc (1992-1993). Do politiky se vrátil v roce 1994. Ministrem kultury se poprvé stal v roce 1998, znovu jím byl jmenován 2002, 2004 a 25. 4. 2005. Na ministerstvu kultury se mu podařilo prosadit řadu změn, k největším úspěchům řadil nový autorský zákon, přijatý v roce 2000.

Umělecká činnost byla od mládí jeho koníčkem nejmilejším. Rád vzpomínal na působení v divadélku malých forem SKUMAFKA (SKUpina Malých Forem Kabaretu).
„Prošel jsem mnoha soubory, ale Skumafka byla základní dílnou, kde jsme si mohli vyzkoušet nejrůznější nápady a představy, někdy i pošetilé a nerealizovatelné, a ta dílna byla především založena a a velmi upřímných a kamarádských vztazích, kde úspěch jednotlivce byl vnímán jako úspěch celého ansámblu…“

Pavel Dostál napsal několik divadelních her -Kdyby všichni kluci světa (1966), Případ Grendwal (1967), Hvězdy na smetišti (spolu s M. Horníčkem), Neumírejte, prosím, jste v pořadí a s Richardem Pogodou muzikály Výtečníci a Gaudeamus igitur (1970).

Režíroval Výtečníky, Baladu z Hadrů (1984), Hvězdy na smetišti (1988), Mého strýčka kovboje, kde hrál Miroslav Horníček (1990). Poslední premiéry své hry Dva na smetišti, kterou napsal v roce 1993 s Miroslavem Horníčkem, se osobně zúčastnil loni v listopadu v Praze.
Pavel Dostál zemřel 24. července 2005 v brněnské nemocnici.