zvláštní poděkování
Volný.cz

Taneční mozaika 2017

Giovanni Rotolo (Chvění)

autor: Martin Divíšek  

zvětšit obrázek

K zásadním změnám patřila jistě v loňském roce výměna uměleckého šéfa baletního souboru Národního divadla. Po patnáctiletém působení se Petr Zuska dal na ústup, aby nechal vystoupit na umělecký horizont novou hvězdu -
Filipa Barankiewicze. Zuskovo odcházení nebylo nijak skromné, uskutečnilo se spíše za oslňující světelné exploze, kterou vyvolala pražská březnová premiéra jeho vysoce dramatického Chvění na hudbu polského skladatele Henryka Goreckiho a Jiřího Pavlicy. Zuskovou poslední prací pro Národní divadlo v Praze bylo Sólo pro nás dva uvedené poprvé 15. června, které se nes lo již v poněkud uvolněnější atmosféře a zaúčinkovalo svou „lidovostí“. Petr Zuska zvolil osvědčený písničkářský „žánr“, k němuž dodaly hudební podklad dvě známé osobnosti - Jarek Nohavica a jeho těšínská krajanka, polská folková zpěvačka Beata Bocek.

Na podzim byl tedy na tahu již nový ředitel, který se uvedl 20. října pásmem tří choreografií nazvaným Timeless. Pražské obecenstvo v něm uvidělo vedle Balanchinovy Serenády poprvé Tetleyho verzi Svěcení jara a z celkového zaměření vybočující choreografii izraelského autora Emanuela Gata Separate Knots, vytvořenou právě pro tuto příležitost.
Výrazně se do loňského programu pražského Národního divadla zapsalo 16. února Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, které přivezlo zatím patrně nejúspěšnější inscenací Chaplin v choreografii Mario Schrodera.
V sousedství historické budovy ND, na Nové scéně, se odehrála v březnu premiéra Laterny magiky Cube, snažící se opět využívat původní „magické“ principy ale již s nejnovějšími technologiemi. Na vzniku Cube se podstatnou měrou podílel Štěpán Pechar a jeho kolegové.

Březen byl rovněž měsícem významných životních jubileí. 10. března oslavil své šedesátiny „mistr dějových baletů“ choreograf Libor Vaculík a 21. března se dožil sedmdesáti let stále neuvěřitelně mladý choreograf Jiří Kylián.
Jako každoročně byl taneční život v Praze počátkem dubna rozvířen Českou taneční platformou, přehlídkou nejlepších inscenací z oboru současného tance a pohybového divadla.za uplynulý rok. Patřily k nim např. You are here Petry Tejnorové a Jaro Viňarského, Švihla Terezy Hradílkové, Paradiso souboru 420people. Flow Jiřího Havelky a VerTedance nebo One of the Seven choreografa Andreje Petroviče v provedení Martiny Hajdyly Lacové. Ze širokého výběru byla na závěr platformy vyhlášena inscenací roku Švihla Terezy Hradílkové a nejlepší interpretkou se stala Helena Ahrenbergerová za výkon v i nscenaci Flow JIřího Havelky a VerTeDance.

Na ČTP pak volně navázala koncem května vrcholná událost pro contemporary - Tanec Praha už ve svém devětadvacátém ročníku Jeho více než měsíční program tentokrát pod heslem „Tancem proti předsudkům“ byl zahájen 28. května jak bývá zvykem dílem mimořádného věhlasu - v karlínském Fóru se představil současný ředitel Vlámského královského baletu a světoznámý choreograf Sidi Larbi Cherkauiho se svým souborem Eastman a představením Fractus V. Larbiho a jeho soubor se podařilo získat ke spolupráci sdružení 420people a výsledkem bylo představení uvedené 4. června v rámci TP ve světové premiéře vršovických Jatkách 78. Sestávalo z nové verze Fauna (Václav Kuneš a Nicola Leahey) a Nomáda postihujícího nejaktuálnější téma emigrace.
Během Tance Praha 2017 se netančilo jen v Ponci, v Alfredu ve dvoře nebo Altě ale také na náměstích, v ulicích, v muzeu a v dalších dvou desítkách našich měst, kde se zaskvěla další světová jména – např. Yasmine Hugonnet v Le Récital des Postures, Iván Peréz v The Inhabitants, Uri Shafir v Somewhere In The Now, Joan Catalá v Pelat atd.

Ve stejné době 22. a 23. června vzbudila pozornost jiná neobyčejná akce – taneční maratón Momentum na piazettě před Novou scénou. Dvě tanečnice a zároveň původkyně projektu Miřenka Čechová a Sabine Saume si zde zařídily obydlí a tanečním životem v něm před očima veřejnosti nepřetržitě strávily třicet hodin.
Zatímco oficiální divadelní sezóna je zaplněna povětšinou baletním nebo současným repertoárem stálých scén, prázdniny a atraktivní historické areály si obsadily soubory zabývající se barokní a rokokovou hudbou a tancem. V Praze se tak dostalo 29. června pocty Mozartovi v Mozartianě, směsi baletních miniatur podle Glucka a Mozarta v choreografii a režii Heleny Kazárové a Hartig Ensemble a v hudebním nastudování Marka Štryncla a orchestru Musica Florea. Posledně jmenovaní se podíleli rovněž na rekonstrukci dvorského baletu Phasma Dionysiacum Pragense, která byla provedena 4. července na oslavu premiéry Phasmy na Pražském hrad ě pře 400 lety. Inscenaci uvedenou právě tak jako Mozartiana na nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze režíroval odborník na barokní divadlo Francouz Lorenzo Charoy a choreografii vytvořila Kateřina Klementová. Barokní tanec a hudba byly k vidění a slyšení v zámeckých divadlech ve Valticích, Českém Krumlově, Lytomyšli a dalších.

Počátkem léta se v našich kinech objevil film o životě kontroverzního geniálního tanečníka Sergeje Polunina, s nímž si při pražské premiéře filmu mohli diváci i osobně podiskutovat.
Také letos přiblížily přenosy baletních představení z Velkého divadla v Moskvě skvosty klasického baletu divákům po celém světě. V první polovině roku to byla Spící krasavice, Labutí jezero ale také současné choreografie Jerome Robbinse, Alexeje Ratmanského a Haralda Landera, na podzim Korzár, brilantní Zkrocení zlé ženy v choreografii J. CH. Maillota a nezbytný předvánoční Louskáček. S novou sezónou se na plátna kin vrátil opět Londýnský královský balet se svými atraktivními tituly Alenkou v říši divů a rovněž Louskáčkem v choreografii Ch. Wheeldona.

Září bývá ve znamení mezinárodní přehlídky tanečních a hudebních filmů - festivalu Zlatá Praha. V rámci setkání s význačnými osobnostmi se odehrála i debata s Petrem Zuskou a publikum na Nové scéně mohlo poprvé shlédnout jeho filmový portrét nazvaný Chvění a zachycující především poslední rok v ND, natočený Martinem Kubalou. S novým tanečním filmem přišli také 420people. Zavřeno – epizoda z prostředí pražského baru byla natočena ve spolupráci s ČT a norským režisérem a producentem Steinem Rogerem Bullem, kterému se Praha a práce s N. Novotnou a V. Kunešem natolik zalíbila, že už chystá další projekt.

Pro zpestření obrazu ještě některé novinky z Ponce. V polovině října se vrátil na pražskou scénu Petr Tyc s inscenací s vděčným tématem vztahů Dokud neumřeli a poslední „poneckou“ premiérou tohoto roku byl Void opět z osvědčené dílny Jiřího Havelky a VerTeDance.

Svým přispěl k pestré mozaice i Pražský komorní balet a sice premiérou choreografie Toma Ryhcetského Rekviem za nekonečno 22. února v Divadle na Vinohradech.
Rok 2017 byl na taneční události relativně bohatý a ten příští jistě nebude chudší. Např. již nyní jsou v plném proudu přípravy na jubilejní třicátý ročník Tance Praha.

8.1.2018 20:01:36 Helena Kozlová | rubrika - Zprávy

Časopis 42 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Amerikánka (Jatka78)

Články v rubrice - Zprávy

Prodaná nevěsta se vrátila do Jihočeského divadla

Jana Šrejma Kačírková a Amir Khan (Prodaná nevěsta)

Smetanova anekdota o nevěstě, kterou ženich prodá sám sobě, patří mezi nejúspěšnější komické opery. Byla zkomp ...celý článek


Vojtěch Dyk zazpívá ve Vídeňském koncertním domě

Vojtěch Dyk

Vídeň oslaví 100. výročí narození Leonarda Bernsteina unikátním uvedením původní verze jeho muzikálového orato ...celý článek



Časopis 42 - sekce

LITERATURA/ UM?NÍ

Velikáni filmu... Gregory Peck

Gregory Peck (Jako zabít ptáčka)

Jako zabít ptáčka
Spravedlnost musí být slepá. Ale neměla by být zaslepená. Gregory Peck v hlavní roli slav celý článek

další články...