zvláštní poděkování
Volný.cz

NETHOVOR - detail

Viktorie

ČERMÁKOVÁ

Viktorie ČERMÁKOVÁ

* 1966

Praha

ČR

Režisérka a herečka se narodila roku 1966 v Praze. Už jako tříletá si zahrála hlavní roli ve filmu Oty Kovala LUCIE A ZÁZRAKY. Ve filmu se objevila ještě několikrát a ve čtrnácti letech byla přijata do amatérského souboru A studio při pražském Divadle na okraji. Vyučila se fotografkou, ale v jejím dalším směřování převážilo divadlo. Do roku 1989 zůstala členkou A studia a pracovala zde především pod vedením Evy Salzmannové a Ondřeje Pavelky. Spolu s Davidem Czesanym pak vedla A studio II, v němž realizovala svou první samostatnou režii DŮM DONI BERNARDY.

Viktorie ČERMÁKOVÁ - kompletní životopis...

 


Záznam NetHovoru 21.1.2013


* Vážená Viktorie, vítáme Vás při setkání se čtenáři našeho portálu. Můžete přiblížit jaký byl Váš dnešní den. Či co Vás ještě čeká. Redakce

Dnes byla 1. první hlavní zkouška Úsměvu Dafné, tzn. že už je skoro všechno hotové, kostýmy, světla, hudba a herecké party. Jenom se to všechno musí dát dohromady a získat požadovaný rytmus. To jsou pro mě jedny z nejtěžších zkoušek. V občanském životě se to projevuje tak, že pořád všechno ztrácím, hlavně brýle, klíče, mobilní telefon a předevčírem i psa.

* V Konci masopustu v Divadle Disk jste byla u role Pražky psaná jen Vy, ale v mé repríze jste, tuším, nehrála. To byl mimořádný záskok? Nebo jste měla nakonec alternaci? David

Byl to mimořádný záskok, hrála to za mě Eva Salzmannová. Myslím, že jsem byla nemocná, ale už je to dávno.

* Úsměv Dafné se hraje ve dvou alternacích. Jak se taková věc zkouší? Tomáš / Pha4

Je to náročné na psychiku mojí, protože všechno, na čem se domluvím s jednou herečkou, musím opakovat, s každým hercem si jinak rozumím. Při tomto zkoušení jsem se se všemi herci setkala poprvé, tzn. během práce se teprve poznáváme, hledáme společný výraz, a to vždy nadvakrát. Představitelky dvou ženských rolí v této inscenaci jsou všechny poměrně rozdílné typy a je třeba jim roli nějakým způsobem vytvářet tak, aby jim byla vlastní. Každá alternace má tedy specifické odchylky. Zároveň je to namáhavé pro hlavního představitele pana Štěpánka, který má nastudovat vztah na jedné straně mnohaletý se sestrou, na druhé nedávno skončený s vlastní studentkou, i to je dost složité, ale on to musí dokázat čtyřikrát, dokázat vybudovat si vztah. To nepočítám mě.

* Jak se vám hrálo ve filmu s bratrem? Adam

Ve filmu s bratrem se mi hrálo dobře, bratr byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem roli vzala. Odešla jsem z domova zhruba v 16 letech, kdy bratrovi bylo deset, a od té doby jsme se vlastně příliš nevídali. Natáčení filmu bylo pro mě možností ho poznat a strávit s ním nějaký delší čas.

* Jak si vybíráte tituly k režii? Gábina od Plzně

Většina divadel má připravený dramaturgický plán sezony a do toho plánu hledá režiséry, které oslovuje už s předem zamýšleným titulem nebo okruhem titulů. Tak to byl například v tomto případě (Úsměv Dafné). Pokud pracuji na vlastních inscenacích bývá to tzv. na granty v pronajatých prostorách a tím pádem je to čistě můj vlastní projekt, ve kterém nejsem zavázaná žádnému vedení divadla a můžu riskovat, že bude mít třeba menší návštěvnost, ale umožní mi pracovat na něčem, co mě opravdu v tom období trápí nebo zajímá nejvíc.

* Vybíráte si pro své inscenace sama herce? Patrik

Je to podobné jako s tituly, ve stálých divadlech mají stálý herecký soubor a nasazovaný titul je většinou už tzv. pro někoho. Když dělám svoje inscenace v grantovém systému, hledám si všechny herce sama. To jest, půjčuji si je od divadel v jejich volném čase, což bývá mezi třetí a pátou odpoledne a mezi jedenáctou a šestou hodinou ranní.

* Moc se mi líbila Česká pornografie. Jak na ni vzpomínáte vy? Olda

Taky se mi líbila, ráda na ni vzpomínám. Někdy jsem se při ní strašně nasmála. Většinou Evě Salzmannové když hrála muže a často také dvojicím diváků, které jsem pozorovala a kteří byli často vyděšení našimi kreacemi. Bylo zajímavé pozorovat, jak v páru reaguje muž a jak žena, na toto poměrně impertinentní představení.

* V Divadle Komedie jste si kdysi zahrála Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy. Hrála jste ji hodněkrát, nebo jste alternovala jen několik představení?

Kateřinu jsem alternovala jenom kvůli úrazu kolegyně, a tedy jen několikrát.

* Pamatuju si vás z Dočekalovy éry v divadle Komedie jako herečku. Bylo pro vás tohle období důležité? Pavel, Pha5

Bylo to jedno z nejdůležitějších období, řekněme že svůj život rozděluji na "před Komedií a po Komedii".

* Jaké divadlo vás baví jako diváka? Honza, Kladno

Baví mě divadlo, ve kterém se pokud možno nenudím, kde můžu věřit hercům i tvůrcům celé inscenace, že to se mnou jako s divákem myslí dobře a že mi něco důležitého chtějí sdělit, co možná nevím, nebo jsem na to zapomněla. Inscenace, při kterých cítím, že mnou tvůrčí tým pohrdá a opakuje mi něco, co dávno dobře vím, mě dokáží dokonce rozzuřit.

* Pouštíte se často do hodně experimentálních projektů. Co vás na nich láká? Aleš, Beroun

Bohužel mě experimentální projekty poslední dobou spíš děsí. Pár jsem jich zrealizovala a poslední mě málem stál zbytek mého duševního zdraví. Lákaly by mě samozřejmě pro svobodu, ve které jedině je možná opravdová tvorba. Ale jistota, kterou poskytuje stálé divadlo, je v současné době pro mne stejně zajímavá a snad i dostatečně tvůrčí. Abyste tomu dobře rozuměl, divadla většinou nestojí o experimenty, jejich provoz je náročný na organizaci mnoha lidí a mnoha představení, jejichž tvůrci si musí navzájem nějak vyhovět.

* Kladenská inscenace Macbetha nebyla přijímána s přílišným pochopením. Nepochybuju, že Vaše vize jistě svůj smysl měla. Zajímalo by mě, jestli si myslíte, že Váš záměr vyšel? Pavel

Děkuji za otázku, často o tom přemýšlím. Zatím se kloním k názoru, že můj záměr nemohl vyjít, protože situace v divadle prostě nebyla pro můj způsob práce příznivá. Soubor kladenského divadla v té době byl poněkud destabilizován odchodem bývalého šéfa Petra Svojtky do Prahy a několika pokusy o nastolení šéfa nového, které nevyšly. Lidé bez vedení bývají vystrašení a nemohou se soustředit na práci, natož na způsob práce, který jim není úplně vlastní. Nestydím se za výsledek, ale určitě měl od záměru daleko.

* Znám vás spíše jako herečku. Co vás baví na režii? Martin, Pha 10

Na režii mě baví možnost vytvářet vlastní pravidla v minisvětě minispolečnosti a já se pokouším modelovat i při zkouškách i na jevišti tzv. "lepší svět", ve kterém se může říkat pravda. Často je to velmi bolestivý proces, ale stojí za to. Většinou se mi daří z každého režírovaného představení vyjít jako tzv. "nový člověk". Tím myslím člověk, který se něco nového dozvěděl, něčím prošel, s něčím a s někým se seznámil. Mnohdy třeba i sám se sebou.

* Předehráváte hercům? Lukáš, Modřany

Snažím se vší silou hercům za žádnou cenu nepředehrávat. Někdy ale vylezu na jeviště, abych jim ukázala, proč chci například, aby stáli zády k partnerovi, nebo například klečeli. Tím, že je pošlu do hlediště a ukážu jim mnou zamýšlený výsledný obraz, vyřeším situaci někdy lépe, než když bych vedla dlouhý monolog o důvodech, proč to mají tak udělat. Herci se často nechávají vést citem, ale divadlo není realita, je to také kompozice - obraz. Většinou si pak rychle porozumíme. Předehrávání toho, jak má situace být procítěná, je z mého pohledu nepřípustné.

* Často zaskakujete v inscenacích, na kterých se podílíte jako tvůrce. Baví Vás záskoky? Jsou pro Vás spíš stresující, nebo je to příjemný adrenalin?

Přesně. Miluji ten adrenalin. A potom je také příjemné nechat někoho udělat tu dvouměsíční práci a potom jenom tzv. "vystřihnout" výsledek. Mimo jiné je práce režiséra nesnesitelná hlavně tím, že pořád sedí, a veškeré napětí, které se hromadí při práci, se například u mě přesune do krční páteře, která se zablokuje, takže během generálek přestanu hýbat hlavou. Vyběhnout na jeviště a nechat energii volný průběh v alternaci je příjemná úleva.

* Jak hodnotíte výslednou podobu inscenace Třicátá Marinina láska? Myslíte, že výsledek nějak ovlivnily produkční potíže, v jakých vznikala?

Třicátá Marinina láska byla produktem tzv. vlastní experimentální tvorby, podporované grantovým systémem. K jejímu zkoušení došlo na základě výzvy Nové scény Národního divadla, která v té době zvažovala projekt rezidencí pro různé alternativní skupiny. Naše Studio Továrna vyzvala jako první. Vzhledem k rozměrům jeviště Nové scény jsem pak hledala téma na tzv. "velké plátno". Zvolila jsem nakonec dramatizaci komplikovaného románu Vladimíra Sorokina, ve kterém bylo obsazeno mnoho lidí. Teprve během realizace se postupně začalo ukazovat, že ani výše grantu, ani předpokládaná podpora Nové scény, to jest původní projekt rezidence, v podstatě nakonec vážnou práci neumožňovaly. Dát dohromady inscenaci, ve které hraje 30 lidí, jsou v ní videa, složité svícení atd. bez rekvizitáře, inspicienta, ve velmi omezeném zkušebním čase na jevišti, se ukázalo být nemožné, (ale někdy je dobré zjistit, kde jsou naše lidské meze). Výsledná podoba toho představení přese všechny těžkosti byla mému srdci blízká, ovlivnily ji, mimo již řečené, konflikty uvnitř souboru a např. přeobsazení jedné z hlavních figur.

* Vážená Viktorie, mnohokrát děkujeme za příjemné odpoledne, které jsme mohli spolu s Vámi strávit u Internetu. Vaše slovo závěrem? Redakce

Já také děkuji a doufám, že se svou novou premiérou Úsměv Dafné nijak nezpronevěřím svým výrokům, tzn. že diváci budou odcházet potěšeni a s nějakou pro ně nečekanou nadějí, myšlenkou nebo pocitem.

NETHOVORY - již 756

VYHLEDÁVÁNÍ - podle data

 

VYHLEDÁVÁNÍ - podle jména

Najdi
 

leden 2013

Adam ZVONAŘ

7.1.2013
Adam
ZVONAŘ

 

reklama


Záznam NetHovoru z 7.2.2018 - Ludmila MECERODOVÁ

* Vážená Ludmilo, vítáme Vás u internetového rozhovoru a děkujeme, že jste přijala naše pozvání. Můžete přiblížit, jaký byl Váš dnešní den. Či co Vás ještě čeká. Redakce

Dobrý den, dnes jsem dopoledne zkoušela, jinak se vzpamatovávám z chřipky. Doma mě čeká pejsek, vyvenčím ho a půjdu si lehnout. Kých, kých!

* Dobrý den, můžu se zeptat jak jste se dostala k divadlu? Jak dlouho už působíte ve Východočeském divadle v Pardubicích a jak si rozumíte s kolegy?☺

Vyrůstala jsem v Zastávce u Brna, kde moje maminka hrávala v ochotnickém souboru, takže už v šesti letech jsem také stála na jevišti. Dokonce o mně pochvalně psali v místních novinách, což mě postupně přivedlo k nápadu stát se herečkou. Vystudovala jsem konzervatoř v Brně, učil mě Stanislav Zindulka. V Pardubicích jsem od roku 1979. To je, co? :-) Možná si fandím, ale myslím, že s kolegy si rozumím výborně.

* Paní Ludmilo, jak dlouho vám trvá naučit se roli? A jaký trik máte na to zapamatovat si tolik textu? Zdena, Chrudim

Samozřejmě, že záleží na velikosti role, některou se naučím na zkouškách, jinak nad tím musím doma sedět. Vždy záleží na textu, některý leze do hlavy sám a některý je náročnější. U zapelitých míst volím i mnemotechniku.

Ludmila MECERODOVÁ - celý NetHovor