Scéna.cz 

Jan Palach 50 let

Palachův týden
Ohlédnutí za událostmi, které v roce 1989 rozhýbaly českou společnost a po dvaceti letech naplnily odkaz Jana Palacha (2008). Režisér Pavel Kačírek se ve svém dokumentárním snímku vrací k lednovým událostem roku 1989, kdy si část společnosti, hlavně mladí lidé, připomínala dvacet let od sebeupálení Jana Palacha. Události, které vyvrcholily brutalitou ozbrojených složek Veřejné bezpečnosti předznamenaly listopadové události téhož roku, které vedly ke konečnému vítězství touhy po demokracii. Po letech znovu uvidíme prostřednictvím přímých aktérů dramatické události oněch dnů z konce osmdesátých let, kdy se poprvé naplno projevily slabiny stávajícího komunistického režimu a odstartovaly budoucí zásadní politické změny.
Vysílání: 16.1., 15.55 hod., ČT2

Ticho
Zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít. Autorský dokument Milana Peera o smrti Jana Palacha a společenské rezignaci (1969). Po tragickém činu Jana Palacha, od něhož dnes uplyne 50 let, složil Bohdan Mikolášek píseň Ticho. V jejím textu vyjádřil pocity a nálady lidí v druhé polovině ledna roku 1969. Režisér Milan Peer píseň doprovodil působivými filmovými záběry z Palachova pohřbu a manifestací v ulicích Prahy, nicméně její slova podkreslují obrazy tichého vzdoru naléhavou skepsí. Leitmotiv "Zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít" představuje varovné poselství, kterým autor písně předjímal důsledky nastupující normalizace společnosti. Pozoruhodné filmové svědectví vzápětí tzv. Prověrková komise Krátkého filmu Praha vyřadila na více než dvacet let do trezoru.
Vysílání: 16.1., 16.20 hod., ČT2
Opakování: 17.1., ČT2

Oběť nejvyšší
Dnes uplynulo 50 let od upálení Jan Palacha. Jeho protest následovali další. Jaký vliv měly a mají tyto události na naši společnost? (2014) Režie J. Soukup. V těchto dnech uplynulo 50 let od chvíle, kdy se na pražském Václavském náměstí zapálil jednadvacetiletý student Filosofické fakulty UK Jan Palach. Tímto způsobem chtěl protestovat proti důsledkům sovětské okupace Československa v srpnu předešlého roku, apelovat na ostatní, aby nepropadali beznaději a nepřestali usilovat o demokracii. Zemřel za velkých bolestí o tři dny později v nemocnici, přičemž odmítal utišující prostředky, aby si až do konce zachoval jasnou mysl. Dokud byl při vědomí, nejvíc mu záleželo na tom, aby ho lidé nepovažovali za psychopata, aby jeho činu porozuměli. Jeho pohřeb se pak změnil v manifestaci národní jednoty a odporu proti okupaci země. Oběť Jana Palacha, stejně jako jeho následovníků, z nichž nejznámější byli mladý student střední školy Jan Zajíc, Evžen Plocek a vlastně všichni, kteří zahynuli ve jménu svobody této země po roce 1948 – to byly nejdůležitější milníky na cestě k listopadovým událostem roku 1989. Palachův spolužák, dnešní kněz dr. Tomáš Halík, pro ten společný tragický osud mladých životů našel jedno výstižné přirovnání: bylo to zrno pšeničné, které odumřelo sobě, přineslo užitek stonásobný.
Vysílání: 16.1., 21.55 hod., ČT2
Opakování: 17.1., ČT2

Příběh třetí lidské pochodně
Jen málokdo ví, že tragické gesto Jana Palacha následoval začátkem dubna 1969 i jihlavský občan Evžen Plocek. Jaký smysl měl jeho čin tehdy a jaké poselství v něm čteme dnes? Dokumentární pátrání režiséra Martina Řezníčka. „Po cestě k socialismu jsme šli za Sovětským svazem, tak jsme se mu dívali do zad. Když si zašel on, zašli jsme i my. Možná, že kdybychom se dívali kupředu k cíli, kdybychom se dívali dál, uvědomili bychom si, že každý máme na tuto cestu jiné boty. Nebyli bychom tak utrmácení jako nyní." Tato slova pronesl Evžen Plocek v roce 1969 na březnovém zasedání OV KSČ v Jihlavě, měsíc před svou dobrovolnou smrtí Evžen Plocek se zapálil 4. dubna 1969 na náměstí v Jihlavě a skonal 9. dubna 1969 v jihlavské nemocnici. Stal se tak třetí lidskou pochodní. Upálil se stejně jako jeho dva předchůdci Jan Palach a Jan Zajíc – na protest, protože se zřejmě nechtěl smířit s nástupem normalizace. Plocek však nebyl mladý student. Bylo mu téměř čtyřicet let, byl otcem rodiny a měl za sebou slibnou kariéru coby náměstek ředitele jihlavského Motorpalu.
Jeho činu se až dodnes dostalo zcela minimální publicity, ani v roce 1969 se o něm mimojihlavská veřejnost nedozvěděla. Přes mnohé překážky se pracovníkům Motorpalu podařilo uspořádat v Jihlavě veřejný pohřeb. Průvod smutečních hostů byl dlouhý tři kilometry. Film režiséra Martina Řezníčka se vrací do Jihlavy a spolu s pamětníky a členy Plockovy rodiny zkoumá okolnosti tohoto aktu i mechanismy, jimiž představitelé režimu zajistili, aby Plockovo sebeupálení nevedlo veřejnost k nepokojům. Zabývá se otázkami hrdinství, protestu a pátrá po smyslu a významu tohoto činu jak v tehdejší době, tak v současnosti.
Vysílání: 17.1., 17.50 hod., ČT2