Scéna.cz 

Marcela Zweschperová: Prostě je to hop nebo trop...

Křehká krása polozapomenutého drátenického řemesla se stala inspirací pro výtvarnici Marcelu Zweschperovou, která vytváří originální drátěné šperky, s nimiž se prezentovala na výstavách v Litoměřicích, Mostě, Praze, Poděbradech a také ve Vídni. „Drát je úžasná věc,“ říká umělkyně Marcela Zweschperová. Každý nový šperk, který vytvoří, fascinuje originalitou, nápadem a neuvěřitelně jemným provedením.
Svou práci aktuálně prezentuje v Galerii pod radnicí (Havlíčkovo náměstí 9, Praha 3) na výstavě Jemná krása řemesel, zároveň se svou kamarádkou Irenou Štyrandovou, která se zabývá ručním papírem. Spojením obou řemesel vznikají neotřelé výtvarné objekty. Zároveň na výstavě máme možnost vidět i jejich samostatnou tvorbu.
Galerie pod radnicí je velmi inspirující prostor, v kruhovité místnosti s obnaženými cihlami na stěnách a kamennou dlažbou se majestátně tyčí šest výtvorů z ručního papíru Ireny Štyrandové. Další část výstavy patří šperkům a uměleckým artefaktům z drátů. Právě o technice drátování, o spojování drátu s různými materiály. O inspiraci jsme si povídali s Marcelou Zweschperovou…
Marcela sama o sobě tvrdí, že byť vytváří umělecké artefakty, určitě není malířkou…Zabývá se především výrobou šperků, a její velkou inspirací se stal kousek drátku. Jak říká: „Drát mě fascinuje, protože se dá i přetvářet...“

Krása je prý pomíjivá, ale umělcům jako ty se ji daří prostřednictvím šperku zachytit a znásobit. Vycházíš při tom z drátenického řemesla, spojeného především s opravou keramiky…
To už tak bývá, že na začátku bývá něco praktického. Vezměme si například truhlářství, na začátku byl nábytek, v případě tesařství to byly střešní krovy a postupně se to rozvinulo k uměleckému truhlářství, až k intarsii. Takže i v případě drátenictví se snažím dané řemeslo povýšit, jeho prostřednictvím vytvářím jemnou krásu. Od drátování hrnců jsem přešla na šperk. Tím jsem chtěla znásobit krásu ženského krku, nejen zlato, ale i umělecké dílo tohoto „tvrdšího řemesla“ ho může zjemnit.

Předpokládám, že jsi v případě drátování začala od samých základů …
Drátování vajíčka, rozbitý džbánek, klasické první výtvory. Když k tomu přidáš fantazii a zachováš drátenické principy, už je jen krůček ke šperku. Vycházím z klasického smyčkového drátkování, to jsou ty zmíněné kraslice. A pak jsem se pustila do filigránové techniky (filigrán – technika použití jemného drátku z drahého kovu, známá již 2000 př. n. l., pozn. red.), a dalších nových metod. Používám jemný postříbřený nebo stříbrný drát o tloušťce 0,18 mm, ten smyčkuji a různým způsobem stlačuji. Tím, jak je drát tenký, dá se hodně vylepšovat a tvarovat.

Zmiňuješ jemnost, ale spíš bych řekl, že důležitá je velká trpělivost…
… a soustředění. Právě tu jemnost u drátu hodně prosazuji. Daná tloušťka je už na hraně, aby se drát netrhal a dal se dobře navazovat. Právě navazování je základem drátenictví, jinak to dělat nejde. Když dělám smyčky, vznikají díry, a to jsem nechtěla. Stlačovací technikou, kterou jsem si objevila, aby to skutečně bylo co nejjemnější, tvaruji drát do určitých objektů, které potom dotvářím. Tak vznikají neobvyklé tvary. Snažím se vytvořit z obyčejného drátu něco víc. Drát je prostě úžasná věc.

Drát vybízí, aby se s něčím spojil – kamenem, sklem a podobně. Víš už předem, s čím to zkombinuješ, experimentuješ a hledáš další materiály?
Hledám a spojuji odjakživa, zejména lidské vztahy kolem sebe, to je mi vlastní… Nacházet další materiály a spojovat je s drátem, je pro mě samozřejmost. Začala jsem spojovat kolárky, různé kamínky, také různé nalezené a nasbírané předměty, korály, mušle, různé přírodniny, a také ruční papír…

Můžeš prozradit, jak tvoříš? Znáš dopředu výsledek nebo experimentuješ?
Všechno zpracovávám ve své fantazii a pak ve skutečnosti nikdy nevím, jaký bude výsledek. Dopředu si nemaluji žádný návrh, mám tu vizi pouze v hlavě. Inspirace může přijít třeba v polovině práce, pak to třeba přetvořím a změní se to v úplně něco jiného. Všechno to ovlivňuje tvar a druh materiálu, používám také kovové korále a další materiály.

Může se stát, že Tě někdo osloví a děláš mu šperk tzv. na tělo?
Také se to stává. I když musím přiznat, že nerada dělám podle nějakého předpisu, neupřednostňuji velkou přesnost. Když něco vytvořím, buď se to líbí, nebo ne. Každý šperk mám jiný, každý je osobitý.

Osobitost, předpokládám, vychází z osobnosti ženy, pro kterou je šperk určený…
O tom není pochyb, hlavně jde o odvahu nosit osobité šperky. Muže při pohledu na ženu krásný šperk na krku určitě upoutá. V Čechách se v tomto směru ženy stále hledají, v cizině (např. Kanada, USA nebo Holandsko…) jsou více otevřeni experimentu, nemají pochybnosti, kde by se s daným šperkem prezentovaly. Věřím, že postupně u nás dojde ke změně i v této oblasti.

V tvé tvorbě najdeme nejen šperky, ale i různé skulptury. Můžeš o své další tvorbě něco prozradit.
Pracuji s kůží, s přírodninami, hodně také s keramikou. Ale jak říkám, neumím si udělat výtvarný návrh. Malba není má parketa. Proto u všeho, co vzniká, nikdy nevím, jaký bude výsledek. Jak se to povede. Podobně jsem experimentovala s glazurami na keramiku, ty se rády zmenšují, vytvoří různé nepravidelné objekty, nikdy nejsou stejné. Prostě je to hop nebo trop.

Na výstavě máš mísu, která není oblá, ale protažená do cípů…
To je jednoduché, nemám ráda pravidelnost. Většinou vytvářím něco, co nejsou pravidelné geometrické tvary, jde spíš o nesymetričnost. Jedinou pravidelnost, kterou musím respektovat, je samotné drátkování, jinak by to nešlo.

Kouzlo, které u tebe vidím, je právě zmíněná nesymetričnost. Je to jako v životě – nebo se mýlím?
Určitě je nesymetrický. (důrazně) Jednou jsi dole, jednou nahoře, a moje šperky to ukazují. Na vernisáži jsem byla středem pozornosti nejen jako autorka, ale i díky asymetrickému šperku kolem na krku. Moje kamarádky se ptaly, zda je to pro chytání vln z vesmíru. A pak obdivovaly, že si ho vezmu, že jsem v tomto směru odvážná. Když se srovnáte s tím, že máte na krku extravaganci, tak se to stane vaší součástí. Někdo si může myslet, že jsem třeba střelená, ale je to o pocitu, přístupu a hlavně odvaze. Jedině tak můžeš překonávat všechny těžkosti, ale i vnímat radosti. Protože ani světlo v životě není snadné přijmout. Je třeba, aby každý zůstal svůj a zároveň dokázal vnímat své blízké.

Šperky přinášejí radost. Tvoříš z radosti a s radostí nebo je to pro tebe třeba druh arteterapie?
Původně jsem ekonomka a marketingový pracovník. Není divu, že celý život ráda něco vyrábím rukama, potřebuju to. Ať už něco ušiji, nebo něco udělám z kůže… S drátem pracuji od roku 2000, kdy jsem se inspirovala na nějaké výstavě a nakonec jsem to vzala vážně. Začala jsem jezdit do kolébky drátenického řemesla - Budatínského zámku (nachází se na Slovensku, v žilinské městské části Budatín na soutoku řek Váh a Kysuca, pozn. red.). Následovaly různé workshopy, moc mě to bavilo. Nakonec jsem od drátování velkých věcí přešla ke šperkům.
Dřív jsem třeba hledala i v popelnicích, kam lidé vyhazují rozbité věci. Objevila jsem džbánek bez ucha, hned jsem ho drátenicky spravila, a džbánek mohl žít dál. Z toho jsem měla a mám radost, když běžné věci, kousek dřeva nebo ulomený mořský korál zapracuji do drátu a ty věci dostávají další smysl. Takže to svým způsobem může být a je arteterapie nejen pro mě jako autorku, ale i pro ty, co můj výrobek obdrží. A všechno je to o nějaké cestě. Má nemoc mě nasměrovala k jemnějšímu drátkování, ke šperku, k drátěným kytičkám, ptáčkům...
A to je to světlo. Moje šperky vycházejí z radosti. Udělám ho, dám si ho na sebe a řeknu si, že ho nikomu neprodám, protože je krásný. Sama se pochválím. Občas mi moji blízcí říkají, že jsem pyšná, ale proč bych si to nepochválila? Vždyť je to zase o té malé osobní radosti, která přejde na druhé.

Marcela Zweschperová
Narodila se v Brně, kde strávila své mládí, avšak žije a tvoří v Praze. Spletité síťky jemných šperků spředené jejími rukama, jsou inspirované v přírodě, tolik připomínají pavučinky. Její šperky jsou originálním doplňkem v každém věku, na nošení všední i sváteční a mají úspěch u nás i v cizině.
Křehká krása polozapomenutého drátenického řemesla se stala inspirací pro výtvarnici Marcelu Zweschperovou, která vytváří originální drátěné šperky, s nimiž se prezentovala na výstavách v Litoměřicích, Mostě, Praze, Podebradech a ve Vídni.
„Drát je úžasná věc,“ říká umělkyně Marcela Zweschperová. Každý nový šperk, který vytvoří, fascinuje originalitou, nápadem a neuvěřitelně jemným provedením.