Scéna.cz 

Arvo Pärt: A Tribute

Tento disk firmy Harmonia Mundi, jež si již před lety jistě získal srdce každého audiofila jak svou vynalézavou dramaturgií, tak i interpretační úrovní své produkce, přináší autorský profil Arvo Pärta (1935). Jistě netřeba představovat tohoto Estonce, sídlícího dnes v Berlíně - jednu z nejvýraznějších postav soudobé hudby, tvůrce, jenž vpravdě spoluvytváří její dějiny. CD přináší průřez vokální tvorbou Arvo Pärta, tvorbou převážně – až na Berlínskou mši – a cappella. Nahrávky vznikaly odděleně v letech 1996 až 2004 v různých lokalitách a se třemi různými sbory, estonským Filharmonickým komorním sborem a anglickými tělesy Theatre of Voices a Pro Arte Singers. Přestože byly pořízeny v chrámových prostorách i sálech zcela odlišných akustických charakteristik, je disk velmi dobře zvukově sjednocen a vyvážen. Jinou otázkou zůstává, jestli právě tento cíl – sjednocení zvuku – je u takto produkovaných titulů vždy jen tím jediným možným. Jisté je, že tato zvukařská filosofie zcela převládá... Představím-li si ovšem, jakých všech možných manipulací a zásahů do stereofonního obrazu a jeho perspektivy bylo užito, jde na mne trochu děs. Možná bych dal, alespoň někdy, pro změnu, přednost originální, neupravené podobě zvuku. Zvuku respektujícího původní prostor a jeho dispozice. U chrámové vokální hudby, jež je na tomto CD zastoupena snad až příliš monolitně, pro to hovoří ještě jeden důvod. Byl to právě takový a ne jiný prostor, který inspiroval sborové zpěváky a dirigenta, pokud jde o míru užití výrazových prostředků, dynamiky, frázování či agogiky. Právě to, jak slyšeli sami sebe v konkrétním prostoru výrazně ovlivnilo jejich výkon. A právě to by, soudím, mělo zůstat zachováno i ve výsledku. Prostě - rád bych jako posluchač měl šanci být ve stejné situaci jako oni.

Popisovat výkony všech tří těles znamená hýřit superlativy. Jednolitost, homogennost i ušlechtilá barevnost všech hlasů je u estonského souboru obdivuhodná, u anglických těles se tak trochu předpokládá – v zemi s nejvyšší kulturou a tradicí sborového zpěvu na světě – jako samozřejmost. Velkou devizou titulu je i osobnost Paula Hilliera, zpěváka, sbormistra, muzikologa, jehož zájem sahá od středověké sborové tvorby až po dnešek a jenž mimořádnou pozornost věnuje právě dílu Arvo Pärta, o němž napsal monografii (1997).
Pärt je – při vědomí, že každé srovnání kulhá – jakýmsi novodobým Franckem. Stejně jako on se opájí opulentní sytostí, pestrostí zvuku. Zvuku jako kvality o sobě. Představuje v evropské hudbě, k jejíž duchovní tradici se jednoznačně hlásí, jakýsi pól extrémního sonorismu. Zvuk, barva, její fyziologický dopad je mu prostředkem i cílem. To se nemusí každému líbit, ale vynalézovost, fantazii, cit pro vertikální proporce, apartnost v osazování zvukového prostoru – při veškerém nesmírném tradicionalismu – Pärtovi upřít nelze. Přiznám se však, že po poslechu tohoto monotematického disku se mi trochu zastesklo po nějaké – jakékoli – horizontální logice, útvarnosti, struktuře, tektonice. Ale stávám se poněkud příliš privátním, a tak raději skončím.

HARMONIA MUNDI 907407
Arvo Pärt: A Tribute
Dopo la vittoria, The woman with the alabaster box, Berliner Messe, Solfeggio, Magnificat, Bogorodice Děvo, I am the true vine, Which was the son of...
Estonian Philharmonic Chamber Choir, Theatre of Voices’
Pro Arte Singers, řídí Paul Hillier, 1996–2004; Hudební režie Brad Michel ad., zvuková režie Chris Barrett ad.; Celkový čas 70:16