Scéna.cz 

Baletní Maškaráda v Olomouci

Olomoucký baletní soubor se představil 24. února 2006 v premiéře taneční balady na motivy stejnojmenného dramatu M. J. Lermontova – Maškaráda. K činoherní verzi složil hudbu Aram Chačaturjan, ovšem pro celovečerní balet je suita časově velmi krátká. Jako hudební doprovod byla choreografem Jiřím Kyselákem zvolena koláž s tím, že autorem hudby zůstane právě Aram Chačaturjan. Volba padla na jeho klavírní koncert (v první půli) a houslový koncert (pro půli druhou). Sám musím uznat, že je to volba velmi zajímavá - zvláště pro taneční ztvárnění. Oba koncerty jsou doslova nabity dramatickými a energickými, ale i lyrickými pasážemi s náhlými zvraty.
O výpravu inscenace se postaral Josef Jelínek. Scéna je flexibilní – z hráčského salónu se velmi rychle stává ulice, byt Arbeninových, komnata u staré baronesy. Ihned po zvednutí opony však upoutá velké rudé rozeklané srdce a karty s inverzními barvami – černá srdce jakoby předurčovala děj baletu. Scénu velmi vhodně doplňují vkusné kostýmy – zvláště charakterizující ženské postavy: v andělsky bílé nevinná Nina, v rudé baronesa Štralová, v ocelově šedé oba protagonisté Osudu.

Jiří Kyselák projevil cit pro dramatické vystavění inscenace. Děj posunuje dopředu především v rychlejších větách obou koncertů. Vnitřní charakteristiku postav a jejich vztahy vhodně zobrazuje ve větách pomalejších. Mimo postav živých zapojuje do děje i postavy ryze abstraktní – Osud (muž a žena). Je až s podivem, jak se choreografovi podařilo převést děj Maškarády do pohybu. K tomu využil retrospektivního výkladu, kdy v samotném úvodu Arbenin, soužený výčitkami svědomí, pološílený vzpomíná na svou ženu. S prvními tóny klavírního koncertu – s tempovým označením Allegro ma non troppo e maestoso - se dostáváme do hráčského salónu, kde své peníze prohrává v kartách kníže Zvjozdič (Konstantin Soldatenkov) s hráči (Vadim Tsepelev, Vladislav Nikolenko, Tomáš Derka). Přichází Arbenin (Valerij Globa) a peníze pro knížete vyhraje zpět. Mezitím probíhá maškarní ples, na kterém je i Nina Arbeninová (Monika Bernovská – Globa). Ta v zápalu zábavy ztratí náramek, který najde maskovaná baronesa Štralová (Sylva Soldatenkova) a věnuje jej jako zástavu lásky knížeti. Od chvíle, kdy Arbenin zahlédne náramek u knížete vstupuje do hry Osud (Renata Mrózková a Luděk Mrkos) – Allegro con anima. Kníže se dvoří nic netušící Nině, ta ho však odmítá... Zvláště druhá půle představení, která začíná druhou větou houslového koncertu (Andante sostenuto) je velmi sugestivní. Vysoce náročný „sextet“ je předností a troufám si říci i vrcholem celého baletního večera. V této části se projevují hranice fyzických možností jednotlivých tanečníků. Zde se koncentrují všechny povahy, city i vášně postav. Také je nutno podotknout, že právě zde je v choreografii plně využito i těch nejjemnějších nuancí vynikajícího Chačaturjanova houslového koncertu. V krátké chvíli osamění na slavnosti u staré baronesy podá Arbenin své ženě jed ve sklenici vína (zde mírná odchylka od Lermontova, kde je jed podán se zmrzlinou). Arbenin nutí stále nic netušící Ninu k přiznání nevěry – ta však nevinná umírá – kruh se uzavírá, Arbenin zešílí.

Je po všem, po všem, skončil žal?
Nebo má trýzeň půjde dál? -
Ne, přejde čas a všechno změní,
Paměť se zhroutí tíhou let,
Čas musí přinést zapomnění
A srdce přestat krvácet!

Jak už bylo zmíněno výše, celý balet je postaven na šesti hlavních postavách. Čtyřech z tohoto světa (Arbenin, Nina, kníže Zvjozdič a baronesa Štralová) a dvou osudových – Muže a Ženy. Na této šestici úspěch celého představení závisí nejvíc. Všichni protagonisté se v premiérovém večeru svých úloh zhostili na výbornou. Vyzdvihl bych však Valerije Globu, který vtiskl výrazově pestrému Arbeninovi osobitý ráz a Renatu Mrózkovou s dobře disponovaným Luďkem Mrkosem, kteří symbolizovali temné stránky duší lidských hrdinů.

Taneční Maškarádou uzavřel baletní soubor Moravského divadla důstojně svou sezónu, která předvedla dvě neoklasická díla v různých choreografiích a v různé úrovni. Maškaráda jako stylově čistá a logicky do všech detailů propracovaná inscenace hraje v sezóně jednoznačně prim. Všem milovníkům baletu rozhodně doporučuji její shlédnutí.

A. Chačaturjan, J. Kyselák: Maškaráda. Choreografie a režie: J. Kyselák, výprava: J. Jelínek. Premiéra 24. 2. 2006 Moravské divadlo Olomouc.
V recenzi je použit úryvek monologu Arbenina z Lermontovovy Maškarády v překladu J. Frynty (1963), vydal Orbis Praha.