Scéna.cz 

Řecké pašije v Národním divadle Praha

Soubor opery Národního divadla Praha připravil na 13. a 15. dubna 2006 od 19:00 h premiéru díla Bohuslava Martinů - Řecké pašije. Pro novou inscenaci Řeckých pašijí na scéně Národního divadla v Praze (2006) požádalo vedení opery muzikologa Aleše Březinu o vytvoření nového překladu. Hudebního nastudování nové inscenace Martinů Řeckých pašijí se ujal světový dirigent Jiří Bělohlávek. V Národním divadle se poprvé představil v roce 1984, kdy nastudoval s režisérem Jiřím Kašlíkem právě Martinů Řecké pašije. Režie se ujal Jiří Nekvasil.
Pašijové hry rámují příběh jedné z nejslavnějších a nejkrásnějších oper Bohuslava Martinů. Přípravy na každoroční hry, které patří k největším událostem celé vesnice Lykovrisi, přeruší příchod uprchlíků, kterým Turci vydrancovali domov. Utečenců se zastane pastýř Manolios, který byl ve hrách vybrán pro roli Ježíše Krista. I mnoho dalších obyvatel vesnice se snaží uprchlíkům pomáhat, ale zvedá se proti nim odpor vedený knězem Grigorisem. Vyhrocený konflikt vyústí v hádku, při které Panaitis – Jidáš Manolia zabije. Uprchlíci z vesnice odcházejí a pokračují v zoufalé další cestě.

V polovině 50. let byl Bohuslav Martinů skladatelem s mezinárodním renomé, autorem téměř čtyř set skladeb. Po dlouhém hledání konečně v roce 1954 nalezl tragický námět, kterým chtěl vyvrcholit a završit svůj koncept vývoje českého hudebního divadla: román Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný. Na téma této knihy složil Řecké pašije, svou čtrnáctou a poslední operu.
Do jaké míry se liší nový překlad od běžně uváděného překladu Evy Bezděkové přiblížil muzikolog a autor nového českého překladu Řeckých pašijí Aleš Březina:
„Překlad se liší obsahově i stylisticky. Obsahově v tom, že vychází doslovně z originálního anglického libreta Bohuslava Martinů a ne z jeho německé verze, jak tomu bylo ve stávajícím překladu, který byl navíc pozměněn i záměrně na místě, kde mu překladatelka chtěla "pomoci". Stejně tak významný rozdíl je i ve stylistické rovině, kdy nový překlad respektuje rozlišné jazykové úrovně jednajících postav a zachovává doslovná opakování slov a vět v emociálně vypjatých scénách.“
Inscenátoři se ve své režijní koncepci snažili o jakýsi jednotný hrací prostor, ve kterém budou rozehrané dílčí momenty příběhu. Tímto prostorem se stal nedostavěný kostel, pro který byla inspirací sakrální stavba Notre Dame du Haut slavného francouzského architekta Le Corbusiera (1887-1965) v Ronchampu.
Další reprízy se uskuteční 18.4., 22.4., 22.5. a 7.6.2006.