Scéna.cz 

Hudební rozhledy 04

Sólistka Edita Gruberová, narozená ve slovenské Rači, žijící však již pětatřicet let v Rakousku, dnes stojí na jedné z nejvyšších příček pěveckého umění. Zasloužil se o to nejen její výsostný talent, cílevědomá píle, nadšení a láska k hudbě a divadlu, ale také racionální rozvažování. Takzvané hranice oboru totiž pěvkyně vždy rozšiřovala velmi obezřetně a přes některé lákavé nabídky je nikdy nepřekročila. Ve Vídeňské státní opeře debutovala v roce 1970 a okamžitě byla kritiky ohodnocena jako nejlepší zpěvačka večera. Letos si ale přijdou na své konečně i návštěvníci Pražského jara, kde 27. května vystoupí ve Dvořákově síni a za doprovodu svého manžela Friedricha Haidera představí písně W. A. Mozarta, F. Schuberta, J. Brahmse a R. Strausse.
Helmuth Rilling, letos v květnu třiasedmdesátiletý, si vysloužil titul „bachovský papež“. Nicméně je luterán, který svou hudební kariéru zahájil ve stuttgartském evangelickém kostele Gedächtniskirche. V oboru duchovní hudby se stal světoznámým zejména poté, co natočil dvě stovky Bachových duchovních kantát. Praha tohoto výjimečného umělce a jeho proslulé hudební soubory Gächinger Kantorei a Bach-Collegium Stuttgart poznala poprvé až v roce 1985 při bachovských oslavách. Od té doby hostoval v Čechách již několikrát, na jeho dosud poslední plánovanou návštěvu se však můžeme teprve těšit. 20. a 21. dubna provede s Českou filharmonií ve Dvořákově síni Mendelssohnova Eliáše.

John Fiore okouzlil Prahu jako dirigent Wagnerova Ringu během loňského jara natolik, že rovněž jeho druhé hostování, při němž v krásné koncertní síni Paláce Žofín předvedl s orchestrem Národního divadla a stále vynikající sólistkou Gabrielou Beňačkovou díla Hectora Berlioze a Richarda Strausse, bylo beznadějně vyprodané. Očekával se opět výkon, který se do dějin sezony zapíše zlatým písmem, což se nakonec přítomným posluchačům bezezbytku vyplnilo. Koncert byl setkáním se dvěma inspirativními a inspirovanými umělci, kteří jsou ze skutečného, ne pouze mediálně nafouknutého velkého uměleckého světa. Byl lekcí interpretační pečlivosti, jaká především na našich operních jevištích tolik chybí…
Patrně prvním datovaným představením opery ve Vídni bylo v rámci svatebních oslav uvedení pastorální opery La caccia v roce 1631, kdy se ve Vídni ženil hudbymilovný císař Ferdinand III. s Marií Annou Španělskou. Počátky známé Vídeňské státní opery, která získala svůj dnešní název až po roce 1918 a v současnosti patří k nejrenomovanějším operním domům světa, sahají ale teprve do roku 1863. Právě tehdy byl totiž k její divadelní budově položen na místě zbořených hradeb základní kámen a o šest let později se c. k. Dvorní operní divadlo na Okružní třídě s 2300 místy v hledišti Mozartovým Donem Giovannim otevřelo. K jeho základnímu repertoáru patřila zpočátku zejména díla Wagnerova a Verdiho, posléze se tu však hrál rovněž Dvořák či Smetana…