Scéna.cz 

Pohádkový balet Leonce a Lena

O tom jak člověk působením vyšší moci udělá nakonec to, co původně vůbec nechtěl a mnoha dalších nevážných a vážných věcech vypráví pohádkový balet Leonce a Lena, který uvedlo Národní divadlo jako poslední baletní premiéru v tomto roce.
Balet Leonce a Lena je tanečním přepisem stejnojmenné komické divadelní hry romantického německého básníka a spisovatele Georga Büchnera z roku 1836. Choreografa Christiana Spucka neinspirovala jen pohádková zápletka o plánovaném sňatku princezny Leny a prince Leonce, kterému se oba chtějí vyhnout, ale i Büchnerův satirický pohled na společnost, který ani dnes neztratil nic ze své aktuálnosti. Dílo vytvořené pro Aalto Ballet Theater Essen v roce 2008 je proto pohádkou pro děti i dospělé a všichni si tu přijdou na své.

Úsměvný příběh je převyprávěn tancem, pantomimou i herecky velmi srozumitelně, Zdrojem humoru je už speciální choreografický jazyk Christiana Spucka, karikující jak královský dvůr a všechny jeho představitele v čele s králem tak také klasický tanec. Autor přitom využívá různé prvky z Crankových děl – např. z Romea a Julie nebo Oněgina a Zkrocení zlé ženy.
Dvořanům určil pohyb loutek, automatů a dvůr proměnil v jedno velké panoptikum. Choreografická taneční deformace je naprosto originální a udržet se po celou dobu v takovémto pohybovém modu je pro interprety jistě náročné a vyžaduje od nich velké fyzické úsilí, soustředění a mnohostrannost. Svůj podíl má také výraz tváře, různé grimasy (zdůrazněné líčením), gesta v pantomimě a třeba i promluva. Zatímco šlechtici, církevní hodnostáři a jejich panovník
(Alexandr Katsapov) nevybočují ze svých směšných rolí, postavy hlavních hrdinů a hrdinek - princ Leonce (Patrik Holeček) a jeho přítel Valerio (Ondřej Vinklát), princezna Lena (Alina Nanu) a její guvernantka (Radka Zvonařová) se od nich stylem odlišují. Nejsou to automaty, mají vlastní myšlení a tedy vlastní výraz – je stejně komický (např. princ Leonce a Valerio lenošící v zahradě provádějí všemožné legrácky) ale je „civilnější“ a více charakterizuje jejich osobnosti, v některých chvílích přechází do poetických, lyrických poloh (např. duet guvernantky a princezny Leny před odchodem z domova nebo později sbližování Leny a Leonce). Rozvernou groteskou zasahuje do příběhu dvorní dáma Rosetta (Nikola Márová) snažící se svým „ženským kouzlem“ marně vybudit milostné city v princi a vrcholem v tomto smyslu je zajisté „královská scéna“ - Alexandr Katsapov jako král (a skvělý komik) předvádějící se před dvořanstvem a diváky.

Také happy end není jen tak přímočarý a nepostrádá humor - svatba, kde nejprve chybí snoubenci, se posléze uskuteční, když je z nutnosti nahradí „roboti“, převlečení hlavní protagonisté, kteří si původně chtěli udělat ze svatebčanů legraci. Dění je zarámováno jednoduchou ale praktickou scénou – otáčivým válcem, který přiváží a odváží tanečníky a tanečnice. Velká židle- trůn na černém pozadí představuje dvůr, bílá stěna s „poličkami“ zahradu, hrázděné domy město, kde se na útěku potkávají Lena s Leoncem a přáteli (scéna a kostýmy Emma Ryott). Postavy jsou svými stylizovanými historizujícími kostýmy a bílými napudrovanými parukami zařazeny do jakéhosi ne přesně určitelného minulého času. Naproti tomu se velkou časovou rozprostraněností vyznačuje hudba doprovázející jednotlivé situace– od Johanna Strausse po populární skupinu The Mamas and the Papas.
Balet, který se souborem ND nastudovali Lisa Davies a Rolando D´Alesio, má všechny kvality a předpoklady, aby se stal divácky oblíbeným. Celková koncepce, námět, výtvarné pojetí, hudba, skvělé výkony interpretů a jejich smysl pro humor, který je dobrým lékem v jakékoliv době, jsou těmi nejpádnějšími argumenty.

www.narodni-divadlo.cz