Scéna.cz 

Hudební rozhledy 07/18

Druhý večer na MHF Český Krumlov bude letos patřit dvěma světovým pěveckým hvězdám, které spojuje Metropolitní opera a další prestižní pódia, polskému tenoristovi Piotru Beczałovi a kanadsko-americké sopranistce s českými kořeny, Sondře Radvanovsky. Rozpětí repertoáru této pěvkyně je velmi široké, od titulních rolí jako Rusalka, Lucrezia Borgia či Manon Lescaut po Roxanu v Cyranovi z Bergeracu. Je považována za jednu z nejlepších verdiovských interpretek současnosti a zároveň za vynikající interpretku bel canta. Na úvod letošní sezony v Met uvedla v novém nastudování právě vrchol belcantového repertoáru, Belliniho Normu. Na této inscenaci se opět setkala se Sirem Davidem McVicarem, pod jehož vedením přede dvěma lety provedla Donizettiho „tři královny”, hlavní sopránové role v jeho tudorovských dramatech (Anna Bolena, Maria Stuarda a královna Alžběta v opeře Roberto Devereux), což žádná jiná pěvkyně v historii Metropolitní opery dosud nedokázala...

Pokud minulý ročník MHF Pražské jaro bude navždy spojen s úmrtím Jiřího Bělohlávka, tak na jeho letošní 73. ročník budeme vzpomínat již mnohem veseleji: a sice jako na plejádu mnoha výročí, z nichž to nejdůležitější, 100 let od založení státu, našlo výraz v oslavě české státnosti v mnoha koncertech i akcích včetně dvoudenní muzikologické konference. Nejvíce to bylo patrno na slavnostní atmosféře koncertu úvodního a závěrečného, na zahajovacím také došlo nepřímo k jakémusi předávání žezla nebo-li taktovky. Koncert České filharmonie totiž řídil místo plánovaného Bělohlávka jeho žák a nástupce Tomáš Netopil, od nové sezony hlavní hostující dirigent ČF. A hostování Slovenské filharmonie na závěr bylo naprosto excelentní událostí jak průběhem a sestavením programu, tak výkonem účinkujících. Velkou plochu dostalo na festivalu i 100. výročí narození Leonarda Bernsteina, kterého festival v roce 1946 světu objevil a který na něm v roce 1990 uzavřel i své evropské působení...

Operní dům v Saské Kamenici (Chemnitz), kterému se díky častému uvádění děl Richarda Wagnera říká rovněž saský Bayreuth, má ve svém repertoáru i Wagnerova Parsifala. Současná inscenace, převzatá z Darmstadtu (premiéra v roce 2008), byla na chemnitzském jevišti poprvé provedena roku 2015. Od té doby se hraje každý rok dvakrát a samozřejmě vždy i na Velký pátek o Velikonocích. Inscenaci připravil ve spolupráci se scénografem Josém Manuelem Vásquezem anglický režisér John Dew, který se ve svém pojetí snažil spíše o osvětlení vnitřních vztahů mezi postavami díla a o modernější výklad náboženské filozofie, která jej prostupuje. Hudebně dílo s Filharmonií Roberta Schumanna nastudoval ředitel divadla, španělský dirigent Guilermo García Calvo a hlavních rolí se vedle Thomase Mohra (Parsifal), Magnuse Pionteka (Gurnemanz) a Michaela Bachtadzeho (Amfortas) zhostili čeští pěvci Kateřina Hebelková (Kundry) a Martin Bárta (Klingsor)...

Boris Berezovskij – klavírista, umělec, virtuos, megahvězda. Postavou téměř těžký atlet. Jeho ruce jakoby klávesy uchopovaly, má je stále „v hrsti“, jen občas od klaviatury vylétnou, případně odskočí téměř až nad hlavu i celá paže, tělo sebou trochu trhne nebo se nahne do strany, podobně jen hlava, jinak je patrné plné soustředění a klid těla, záda téměř rovná, oči z perspektivy dostatečné výšky kontrolují to nejnutnější, jindy jsou přivřené a umožňují korekci představy se zvukovým reálem. Prsty jsou spíše narovnané, patrný je obrovský rozsah mezi palcem a ukazováčkem s ostatními prsty. Trylky v pravé ruce perlí s použitím palce, ruce se přesouvají z polohy do polohy tím nejúspornějším pohybem... Berezovskij si vybudoval skvělou reputaci, jednak jako jeden z nejmocnějších pianistů – virtuosů současnosti, jednak jako hudebník nadaný jedinečným hudebním pohledem a velkou citlivostí. Svých možností si je plně vědom. Jeho cesta ale byla jen zdánlivě přímočará...

HUDEBNÍ ROZHLEDY 07/18