Martin Rudovský: Pokud jde o hudbu, nejprve jsem se stal odborníkem na Zdeňka Lišku…
autor: archiv
zvětšit obrázekMimořádný koncert, který zahájí oslavy 100. výročí vzniku republiky, uvede Symfonický orchestr hlavního města Prahy – FOK 10. ledna 2018 ve Smetanově síni Obecního domu. Zúčastněným v sále nabídne projekci filmu Obchod na korze a součástí večera bude živá produkce filmové hudby. Na tomto československém filmu se podílel významný hudební skladatel Zdeněk Liška, jehož originální a úchvatná kompozice přitahuje nejen filmové diváky, ale i hudební fanoušky. V souvislosti s tímto koncertem jsme se vypravili za Martinem Rudovským, dramaturgem tělesa FOK. Ptali jsme se na spoustu věcí, mj. jak se dostal k filmové hudbě, zda se svou manželkou, flétnistkou Janou Semerádovou, poslouchají stejnou hudbu, či zda si někdy vypomáhají sluchátky… Netušili jsme, jak napínavý bude náš rozhovor, při kterém jsme se nejen dozvěděli o přínosu skladatele Zdeňka Lišky do fondu filmové hudby, ale také o tom, jak se živá produkce hudby nechá synchronizovat s projekcí filmu, když…
To je sice pravda, ale nakonec se ukázalo, že není tak kvalitní, aby se dala použít. Takže musíme být vděční za to, co zůstalo v Národním filmovém archivu ČR. Tam mají uchovanou jen jednu zvukovou stopu s hudbou, dialogy i ruchy. Pokud budeme spojovat projekci filmu s živou hudbou, tuto stopu musíme vypnout. K dispozici máme pouze původní mixy.
V tomto případě takových míst moc není, a tak oželíme dialogy a musíme se spokojit s titulky. V podstatě jdeme experimentální cestou, která ukáže, jak postupovat v případě dalších starých filmů.
V tomto případě je důležitý přesah do roku 2018, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku republiky. Záměrně jsme pro to zvolili Obchod na korze, protože se jedná o československý film režisérů Jána Kádára a Elmara Klose. Celý realizační tým byl rovněž složený z Čechů a Slováků, podobně jako herecké obsazení. Důležité je, že hudbu komponoval Zdeněk Liška.
Jako šéfdirigent orchestru Berg stojí za uváděním atraktivních a inovátorských projektů. Mimo jiné živou hudbou ozvučuje němé filmy, s tím má obrovskou zkušenost. Probírali jsme to nejdříve po telefonu. V podstatě mi byl pan dirigent velkou oporou, zejména když se zjistilo, že existuje jen jedna zvuková stopa. „To nevadí, bude to zajímavější,“ povzbuzoval mě. Jinak jsme nad projektem proseděli několik dní, a řešili jsme veškeré detaily realizace.
Těším se, že Liškova hudba bude díky tomuto experimentu více nasvícená, po emoční stránce bude mít hlubší rozměr, k tomu hlavně směřujeme. Vypadnou některé původní ruchy a film získá jiný náboj, zdůrazní se jiné úhly pohledu. Samotný film má první část skoro bez hudby, ve druhé převažuje na úkor slova. Některé pasáže Liškovy hudby jsou slyšet takřka podprahově, orchestr je v živém provedení vytáhne na světlo.
Určitě ne, na plátno uvidí jen dirigent. Film je opravdu fantastický, nedávno nás při pracovní schůzce znovu vtáhl a skoro jsme nic neudělali.
Odhaduji, tak šestkrát, nejméně dvakrát, než jsem začal vůbec uvažovat o této realizaci. Hodně přemýšlím, jak které scény v novém provedení vyzní. Dirigent bude pracovat s partiturou a zaznamenaným time kódem.
Máte pravdu, plánoval jsem to. Dodnes je jeho tvorba pro mě opravdovou vášní. Musím se přiznat, že jsem v tomto směru byl s Janem Černíkem na fakultě průkopník. Když jsem studoval před deseti lety, byla tam filmová hudba popelkou. Problém byl už v tom, že mou práci neměl kdo vést, natož konzultovat nebo oponovat, i když ve světě je to obor už víc jak padesát let běžný.
Nejdřív jsem začal číst literaturu, která se věnovala filmu. Především mě zaujala hudba, pak jsem teprve začal přemýšlet o filmu. Snažím se tomuto oboru věnovat i nadále, filmovou hudbu se snažím důkladně mapovat. Když zapátrám v paměti, tak první film byla Markéta Lazarová, to mi bylo nějakých patnáct let.
Přesně tak, bylo to něco fascinujícího. Měl jsem kolem sebe dobrou partu kamarádu, dal jsem na jejich doporučení, abych toto četl, na toto koukal. Právě proto jsem se rozhodl jít na hudební vědu. Důležitým milníkem pro mě byl právě Zdeněk Liška.
Trůní nad tím vším. Skutečný Mistr mezi skladateli filmové hudby. Jeho hudba vždy sloužila každému filmu. Zdeněk Liška je velmi vzácný skladatel, myslel v hudbě na všechno – délku, rozměr, hloubku... Zároveň působil jako hudební dramaturg, měl doma mixážní pult. Hudbu k filmům šil na míru. Tam kde končí obraz, tak má Liška punkt na frázi. Máme od něho zachované téměř všechny partitury, a to je velmi důležité.
Je to tak, dnes skladatel nabídne nějaký nápad, a jak jste zmínil, armáda aranžérů ho dotvoří. Přirovnal bych to k renesanční malířské dílně, kde působil velký mistr a kolem něho to ostatní dokončovali, řemeslně realizovali.
Upřímně, nevím. Možná si všech svých skladeb vážil natolik, že je důkladně archivoval. S vdovou Danou Liškovou jsem neustále v kontaktu. Hodně mi ho přiblížila. Byl to prý velký bohém, který neudržel peníze. Např. skončilo natáčení Markéty Lazarové, obdržel honorář a hostil celý štáb. O zakázky neměl nouze, ale v 70. letech je musel kvůli cukrovce omezit. Komponoval hudbu např. pro šáha při výročí Perské říše. Byl schopen sledovat ve studiu natáčení hudby, přitom už dvě hudby komponoval. Zakázku dokončil v noci a druhý den se točilo. A tak to šlo dokola.
O tom, jaký film zvolit, jsme vedli dlouhé debaty, hodně jsme přemýšleli. Stále jsme měli na paměti několik hledisek. Zda to má být zahraniční film, nebo něco československého s přesahem za hranice. V úvaze bylo několik filmů - Ostře sledované vlaky, Kolja ad. Nakonec zvítězil film Obchod na korze, jednoduše po všech stránkách rezonoval. Zajímavé je složení interpretů - sólové housle, cimbál, mužský sbor, Hammond varhany, klavír a dechy. Toto je skutečně velmi bizarní hudební svět. Liška pro každou scénu volil jiný sólový nástroj.
V roce 1934, kdy ho zakládal Rudolf Pekárek, program činnosti orchestru vymezil pojmy Film-Opera-Koncert. Ve 30. letech se toto těleso aktivně podílelo na nahrávání filmové hudby. Dnes už tomu tak není. O deset let později vzniklo Fisyo (Filmový symfonický orchestr) a to nahrávání filmové hudby přebralo. Od konce druhé světové války se věnuje FOK hlavně koncertní činnosti. Dramaturgická řada F je velmi oblíbená, rádi se k ní vracíme. Obchod na korze je toho důkazem.
Skutečně je to naše strategie, abychom přitáhli nové publikum, a zároveň jsme neodradili stávající předplatitele. Večery byly vždy kombinované, část publika se těšila na Gustava Holsta a jeho Planety, druhá část zase suita Johna Williamse z Hvězdných válek. Nikdo nebyl zklamán a každý se něco dozvěděl z druhého světa - že existuje symfonická hudba zaměřená na hvězdy a do toho, že je i filmová hudba. And you may need to buy the best crossbow for hunting.
To samé bylo u složeného večera Wagner a Shore. Příznivci Howarda Shora by nešli na Richarda Wagnera, aby si poslechli výběr z Prstenu Nibelugů (Siegfried, Soumrak bohů, Valkýra…). Na koncert přišlo přes dvě stě mladých lidí, a ti si vyslechli Wagnera, kterého běžně nevyhledávají. Snažíme se to takto kloubit. Obchod na korze není v abonentní řadě, je to specifická věc, která bude pro nejširší publikum. Je to žánr, který by nemusel všem sedět, po umělecké stránce je to silný artefakt.
Díky specialistům na přepis hudby z odposlechu to není tak velký problém. Takový odborník má absolutní sluch a obrovskou představivost. Mezi takové patří např. můj spolužák Jan Rybář. Dnes to lze dělat i digitálně, jen se to musí hodně opravovat.
Určité okamžiky, kdy jsem třeba začal sinat, byly, ale díky dobrému týmu, jsem mohl pokračovat dál, prostě došlo na další a další výzvy. Velký dík patří dirigentu Petru Vrábelovi. Někdy jsem třeba špatně spal, ale to patří k umělecké práci. Výsledný zážitek za to všechno stojí, určitě to má smysl všechno podstoupit. Premiéra bude pro mě také 10. ledna 2018, i když budeme mít neveřejnou generálku. Důležité bude třeba zvučení cimbálu a další drobnosti.
Oslovili jsme Jana Mikuška, je to jediný cimbalista, který se pohybuje mezi folklórní a klasickou scénou, je pro tento projekt ideální, protože hraní je folklórní, ale technologie koncertu je klasická. Dalibor Karvay bude hrát sóla housle, také je ideální, protože je to Slovák s romskými kořeny. Ta hudba filmu je taková maďarsko-cikánská.
Nebudete mi to možná věřit, ale doma se o hudbě musím bavit. S manželkou flétnistkou to ani jinak nejde, zvlášť když Jana (manželka Jana Semerádová – pozn. red.) je zároveň dramaturgyně Letních slavnostní hudby nebo Barokních podvečerů. Někdy sedíme každý u svého počítače, na uších máme sluchátka… Jana poslouchá třeba Dismase Zelenku, já si dám Rimského… Mezi námi, barokní hudba je tichá, takže bych ji na decibelech trumfnul, ale není nad spokojenou domácnost… (Smích)
Pokojné Vánoce, vydařený koncert a pohodu v roce 2018, hlavně funkční sluchátka…
Zadáno pro koncert Obchod na korze.
TIP!
Časopis 17 - rubriky
Časopis 17 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 18. týden
Jári
Policejní rada Vacátko z legendárního seriálu Hříšní lidé Města pražského, herec Jaroslav Marvan, od j celý článek
HUDBA
HDK uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska
Hudební divadlo Karlín uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska režii v Filipa Renče. Na jevišti Malé scény HDK z celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 18. týden
Maratónec
Dustin Hoffman a Laurence Olivier jsou protivníci na život a na smrt. Americký film (1976). Dále celý článek