zvláštní poděkování
Volný.cz

Představení pro císaře – Phasma Dionysiacum Pragense po 400 letech

Phasma Dionysiacum Pragense

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Sešlosti aristokracie 4. července 2017 v Lichtenštejnském paláci chyběla do plného lesku jen přítomnost Jejich Veličenstev císaře Matyáše a jeho manželky Anny, jimž právě před čtyřmi sty lety věnovaly české stavy dvorský balet Phasma Dionysiacum Pragense aneboli Pražské zjevení dionysiovské. Současní aristokraté a aristokratky se zde shromáždili, aby si tuto událost připomněli rekonstrukcí inscenace.

„Phasma“ byla uvedena 4. února 1617 v panovnickém sídle na Pražském hradě jako součást dvorských slavností na závěr masopustu. „Producentem“ byl Vilém Slavata, který sám účinkoval a který jistě netušil, že se o rok později na stejném místě stane aktérem mnohem dramatičtějšího představení. Zároveň s ním vystupovali v tanečních i pěveckých rolích další významní příslušníci šlechty, neboť účast v dvorském představení pro císaře byla považována za prestižní záležitost.
Autorem libreta a patrně i ideovým původcem oslav byl Giovanni Vincenzo d´Arco a i dnes byla režie svěřena do rukou italsko francouzského odborníka na barokní divadlo Lorenza Charoy. Měl velkou výhodu v tom, že se dochovalo libreto s podrobným popisem, z něhož mohl vycházet. Nebylo ani třeba jej příliš krátit a zasahovat do něj. Oživil jej pouze v duchu shakespearovských her o lidovou komiku – o vstupy herců s aktuálními komentáři, kteří byli „z protekce najati jako jevištní technici“.
Rozšířil tak hrací prostor a rozpohyboval dvorskou oficiálnost i groteskně připomněl historické kontexty, když nakázal vyhodit Slavatu z okna. Mnohem hůř na tom byli muzikanti, protože hudba se vůbec nedochovala a není známo, kdo ji složil. Ví se jen, že hráli a zpívali členové císařské kapely a v roli Glorie se zaskvěla dvorní dáma Angela Tartaglia. Museli si tudíž opatřit hudbu zcela novou. Po různých pokusech se rozhodli znovu zhudebnit libreto způsobem, tak jak by to byli pravděpodobně provedli tehdejší skladatelé. Marek Štryncl a Miloslav Študent využili dobových kompozičních postupů a dospěli k pravděpodobnému tvaru uzpůsobenému podmínkám současného provedení. Ani oni si neodpustili malou hudební hříčku, když nechali do staré hudby probublávat Vltavu. Bylo to zcela na místě, neboť se právě hovořilo o kráse země pod vládou panovníka, kterou řeka protéká. Instrumentální skladby a balet byly pak zapůjčeny od různých dobových skladatelů.
Dvorský balet na rozdíl od našeho vnímání zahrnoval kromě tance rovněž operu a v rámci barokního „celostního“ umění (nacházíme se zde na přelomu epoch – pozdní renezance a baroka) kladl důraz i na výtvarnou složku. Jeho děj je jednoduchý – Merkur, průvodce a „moderátor“, zve nebešťany v Elysiu, aby sestoupili na zem a složili poctu císaři a císařovně. Když se rozhrnou mračna a diváci spatří nebeskou říši, naskytne se jim vskutku pompézní scéna – po obou stranách usedlo šest heroů a heroin ve stříbrných zbrojích a římských bílých vojenských tunikách s vysokými chocholy na helmicích (tanečníci a tanečnice souboru Chorea Historica vedeného Evou Kroschlovou), v pozadí sbor devítky literátů ověnčených zlatými vavříny v šarlatových pláštích (Homero – Hasan El Duina, Virgilio - Jaromír Nosek, Orfeo - Roman Hoza a další).
Skládání poct se odvíjí ve 49 obrazech, v nichž se střídají árie poetů s neviditelným chorem a sólovými party Merkuria (Filip Dámec), Amora (Eliška Ouředníčková) a Glorie (Beatriz Lafont). Po 12. čísle dochází konečně na tanec - balleto. Mercurio žádá heroe a heroiny, aby opustili jeviště a zatančili císařskému páru. Pro první choreografii – reprezentační tanec - využila Kateřina Klementová, odbornice na historický tanec a členka souboru Chorea Historica, hudbu skladatele baletů Lorenza Allegriho. Tančící se ocitli na stejné úrovni jako hlediště a efektní střídání geometrických symbolických formací, které jsou základem renezančního reprezentačního tance - např. iniciály M a A nebo „Koruna slávy“- nebylo tak patrné jako v minulosti, kdy auditorium bylo vyvýšené. Současníkům také chybí nutné znalosti k chápání jejich významu. Ale i tak bylo možné rozeznat prostorové členění a rytmické přesuny, jakýsi obraz vyváženého a harmonického systému, jehož dokonalé fungování zajišťuje na nebi božstvo a na zemi panovník. (Právě v této době vydává Kepler svou Novou astronomii) Když nebešťané splnili svou povinnost, sklonili se k pozemšťanům a vyzvali k tanci přítomné krásky – přirozeně jen ty nejvznešenější dámy ve skvostných róbách, kterým byla vyhrazena nejčelnější místa. S nimi si zatančili několik rozvernějších společenských tanců z přelomu 16. a 17. století - brande, gagliardu a canario a poté se odebrali na scénu, kde se „slova“ následně ujali jednotlivý poetové. I tentokrát prokázala poctu svým „andělským“ zpěvem doprovázeným hrou na teorbu Gloria, která společně s velkých chórem završila velkolepou podívanou.
Úvod s deklamací Mercuria sice mohl v divácích neobeznámených s historickými inscenačními postupy vzbudit obavy z přílišné statičnosti. Ty však byly záhy rozptýleny a představení strukturované do kratších sekvencí, jejichž „řádný“ průběh byl narušen několika „mimořádnými zásahy“, bylo dostatečně „noblesní“, ale mělo zcela současný švih a spád. Podle zásad barokního herectví se postavy pohybují důstojně a vznešeně. Každé gesto – od vztažení ruky po pokynutí hlavy má svůj čas a vyžaduje celkovou koncentraci. Jeho zasazením do odlišného tempa hudebního proudu povstává kontrast a napětí, které představení dodávají dynamiku.
Teprve po ukončení mohli diváci spatřit ukryté zpěváky a hudebníky – členy orchestru Musica Florea v čele s Markem Štrynclem a In cordis ensemble vedený Miloslavem Študentem i členy sboru Collegium Floreum. Nikdo z účinkujících se na rozdíl od historické inscenace nemohl pyšnit vznešeným šlechtickým titulem, ale všichni vynikali svým uměním a i dnes by Jejich Veličenstva jistě byla s poctou svých poddaných nanejvýš spokojena.
Phasma Dionysiacum Pragense
Hudební rekonstrukce a nastudování: Marek Štryncl a Miloslav Študent; režie: Lorenzo Charoy; dirigent: Marek Štryncl; Hrál: orchestr Musica Florea; Choreografie: Kateřina Klementová; Choreografická spolupráce: Eva Kröschlová; scéna: Václav Krajc a Jiří Bláha; kostýmní výtvarnice: Markéta Štormová. Premiéra: 4. července 2017.

7.8.2017 11:08:29 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 34 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete  (LSS 2017)

Časopis 34 - sekce

DIVADLO

Jiráskův Hronov 2017

Valérie a týden divů (V.A.D. Kladno)

Ohlédnutí na 87. Jiráskovým Hronovem přináší spoustu zajímavých zážitků, i když mezi nimi chybí pověstná ̶ celý článek

další články...

HUDBA

Glen Hansard: Koncert 2013

Glen Hansard: Koncert 2013

Glen Hansard: Koncert 2013
S omšelou kytarou a velkým bandem v zádech hraje hudbu, kterou Češi a Moravané m celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Uchem jehly s Romanem Dragounem

Uchem jehly
Setkání Zbigniewa Czendlika s hudebníkem Romanem Dragounem. Režie L. Cmíral. Pozvání do dnešníh celý článek

další články...