Scéna.cz 

Hudební rozhledy 08/17

S klavíristkou Marinou Samson-Primachenko se autor článku, Jiří Štilec, setkal, když připravovali zajímavý projekt nahrávek klavírní tvorby Roberta Schumanna. Z původního jednoho kompaktu se postupně staly kompakty dva a během podzimních měsíců se na těchto nahrávkách objeví jak vrcholná díla tohoto bytostného romantika, tak jeho méně známé a méně nahrávané kompozice. Vše samozřejmě pro sólový klavír – Intermezzi, op. 4, Symphonische Etüden in Form von Variationen, op. 13, Carnaval, op. 9, Kinderszenen, op. 15, I. Blumenstück, op.19, Arabeske, op. 18. Marina Samson-Primachenko se narodila v Leningradě (nyní Petrohradě) v Rusku. Od tří let začala hrát na klavír pod vedením své matky, profesionální klavíristky. Jako zázračné dítě poprvé veřejně koncertovala již ve čtyřech letech a od té doby začala studovat u významné ruské pedagožky, žákyně Heinricha Neuhause, Eleny Gougelové. Když jí bylo sedm, nastoupila do Speciální školy pro talentované děti...

Oživit v Praze padesát let starou bayreuthskou inscenaci Lohengrina Richarda Wagnera – obskurní nápad, který se zajímavě vydařil. V době své premiéry v roce 1967 neměla tato inscenace žádný mimořádný ohlas, dnes je to zajímavá antikvita. Jedná se o velmi pracnou a důmyslnou rekonstrukci převedenou z rozměrů bayreuthského Festspielhausu do proporcí našeho Národního divadla. Bayreuthské představení – scénu a režii vytvořil vnuk skladatele Wolfgang Wagner, pražské obnovené realizace se ujala režisérka Katharina Wagner, dcera Wolfgangova, ředitelka Bayreuthského festivalu. Jak moc se držela původní režijní koncepce nelze z mála dochovaných dokumentů posoudit, rozhodně pohled do partitury či libreta ukazuje, že v podstatě striktně respektuje inscenační pokyny svého praděda skladatele Richarda Wagnera. Nic nepřidala, zažíváme v podstatě monotónní, takřka oratorně statické představení. V dnešním trendu zbrklých aktualizací děje je to zjevení...

Johann Nikolaus Forkel rozeznal už před rokem 1802, jaký význam mělo Bachovo dílo pro dějiny hudby vůbec a jak konstituovalo německou hudbu zvlášť. V tomto ohledu také ocenil „slavný projekt Hoffmeister-Kühnelova obchodu s hudebninami v Lipsku, uspořádat kompletní a kritické vydání všech Bachových děl“. Budou k tomu také potřební zkušení učitelé, nejlepší jsou přímo Bachovi žáci. Forkel chápal Bachovu renesanci ještě dávno před Mendelssohnem jako národní poslání: „Díla, která nám J. S. Bach zanechal, jsou neocenitelným národním dědictvím, kterému sotva může nějaký jiný národ něco podobného postavit.“ Avšak bezprostředně po úmrtí lipského kantora už i G. Ph. Telemann předpovídal nesmrtelnost jeho díla: „A co Tvé pero na notový list pro umění přineslo, to bylo prohlíženo s největší radostí, často též se závistí. Tak jen spi! Tvé jméno zůstává prosto zániku.“. A dokonce i Lipsko epigramem G. Wenzkého lituje smrti „Velkého Bacha... “...

Společnost Věnceslava Metelky o. s., která v novém společenském klimatu převzala pořadatelství bývalých domácích houslařských soutěží, uspořádala od roku 1997 již pět mezinárodních klání. Zakladatelskou osobností byl mistr houslař Jaromír Joo, člen Kruhu umělců houslařů, a protože působil v Náchodě, stala se soutěž hrdou záležitostí nejen pořádající společnosti, ale také jmenovaného města. Tam setrvala až do roku 2012. Zakladatel této nejen odborné, ale velmi široce pojaté společenské události už nežije, a tak se Společnost rozhodla přenést ji do hlavního města (31. 5.–3. 6. 2017), kde získala jako spolupořadatele Národní muzeum. To nabídlo prostory Českého muzea hudby, jež má pro tuto událost, jak se i potvrdilo, velmi příhodné zázemí s prostorem pro početné publikum, koncertní vystoupení i přednáškovou část soutěže. Současně zde našli svůj reprezentativní prostor i soutěžící houslaři, kteří se při řezbě houslové hlavice dokonce dočkali hudebního doprovodu...

Více na www.hudebnirozhledy.cz