zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Případ Polunin

Sergej Polunin  (Dancer)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

V některých pražských kinech byl prozatímně v týdnu od 1. do 6. června 2017 promítán film režiséra Stevena Cantora Dancer, kterému přijel 1. května do Prahy udělat reklamu sám jeho protagonista - fenomenální tanečník s dramatickým osudem, původem z Ukrajiny - Sergej Polunin.
O velkých hvězdách se většinou točí filmy u příležitosti životních jubileí, kdy už mají za sebou obsáhlé dílo. Sergej Polunin je ještě příliš mladý na význačná výročí a jeho umělecká stopa je poněkud rozporuplná. A možná právě to z něj činí osobnost hodnou všelijaké mediální pozornosti včetně filmařské.

Film Dancer je životní retrospektivou, ohlédnutím za dosavadním životem, v němž se dynamicky střídají záznamy tanečních vystoupení s osobními komentáři. Jeden z prvních záběrů ukazuje současného Polunina, jak se před představením posiluje léky, aby se dostal do patřičného „rauše“, ale také aby jej nebolelo tělo, jak bez rozpaků přiznává.
Pak se kamera přesouvá z divadelního zákulisí o dvě desítky let zpět do hrdinova dětství. Nevábné paneláky a ulice, které jsou u nás už dávnou minulostí, ukazují Chersones, ukrajinské město, kde se hrdina narodil a kde „měli všichni stejně málo“. Zdá se, že bude následovat typické klišé o chlapci z chudých poměrů, který se svou pílí povznesl do výšin. Sergej, jak vypovídají jeho rodiče, byl velmi nadaný na sport a pohyb ho bavil. Cílevědomá matka rozhodla, že z něj chce mít velkého umělce a že by se to mělo stát prostřednictvím tance.
V Chersonesu ale nebyla dostatečně kvalitní baletní škola, a tak se rodina přestěhovala do Kyjeva, kde brzy chlapec začal dobývat vavříny. Ukázalo se, že má odpovídající fyziognomii a přirozený talent na balet. Netrvalo dlouho, aby se stal nejlepším studentem. Jistě i to by mu bylo již otevřelo cestu na baletní výsluní v Rusku, ale Galina Poluninová měla větší ambice. Poslala přihlášku s natočenými ukázkami do líhně světových baletních velikánů, londýnské Royal Ballet School – a Sergej byl pozván na konkurz. Konkurzu se zúčastnil velký počet adeptů a Sergej s matkou očekávali netrpělivě výsledek. Funkcionáři z baletní školy si dobře uvědomili, jaký materiál se jim tu nabízí a za nedlouho došla Poluninovy příznivá odpověď. Problémem se nyní stalo pobytové vízum pro Galinu Poluninovou a pro celou rodinu finance. Tady se projevila ohromná soudržnost a obětavost. Otec odešel vydělávat do Portugalska a babička do Řecka, matka zůstala sama na Ukrajině. Zajistili sice potřebné peníze, ale delší období bez vzájemných kontaktů mělo za následek rozpad rodiny. Manželé Poluninovy se rozvedli.
V Londýně zatím studoval usilovně Sergej považovaný i tady za zázračný talent. Tvrdé studium si ovšem bez rodičovské kontroly vynahrazoval uvolněným životem, divokými večírky, alkoholem i drogami. Zatím to ještě jeho vzestupu nebránilo. Byl angažován nejdříve jako sólista a poté v 19 letech jako první sólista Royal Ballet. Tisk o něm psal oslavné ódy, nazývali ho talentem století, novým Nurejevem. Přes značné mládí byl bez pochyb na vrcholu svých sil, jak dokládají záběry z jeho rolí. Jenomže taková sláva, zájem, na druhé straně tlak být nejlepším, dodržování přísné disciplíny, neúprosné střídání tréninků, zkoušek a představení, pravděpodobně i určitá osamělost bez blízkých členů rodiny, na něj kladly nároky, které neunesl. Cítil se nespokojen, zajatcem poměrů a jednoho dne všechno vzdal a odešel. Byl v Británii už proslulou celebritou a jeho čin překvapil zaměstnavatele i širokou veřejnost. Málokdo si dovolí střetnout se s osudem takovým způsobem. Prvotní pocit svobody se brzy vytratil a přišly rozpaky, co dále. Jedním z řešení byl návrat do Ruska, kde si ovšem musel začít budovat pozici od počátku. Tam nikoho moc nezajímalo, co dělal v Anglii. Své povaze ale neunikl a situace mu opět nevyhovovala. Kladl si různé otázky a přemýšlel, jak chce žít, zda ještě vůbec tancovat, obviňoval svou matku, že jej donutila dělat něco, co ani nechtěl.
Z krize jej vytáhl nápad, do něhož zapojil své dřívější známé. Natočil videoklip na skladbu irského písničkáře Hoziera Bring Me to Church k níž choreografii vytvořil jeho přítel Jade Hale Christofi. Ve čtyřminutovém dílku se předvedl v nejlepší formě. Kamera ještě umocnila výšku jeho skoků, krkolomnost pozic i dramatický projev. Tento videoklip, který vidělo na dvacet miliónů návštěvníků internetu, znamenal obnovení jeho popularity a stal se návratem do světa tance. Z idylického závěru filmu, kdy se Poluninova představení poprvé zúčastní i rodina, nevyplývá, jak na tom je dnes. Podle diskuze, která proběhla po promítání filmu a živém vystoupení Sergeje Polunina v Národním divadle 1. května, nemá žádné stálé angažmá a asi ani žádné jasné plány do budoucna. Prvotní model tedy v tomto případě neplatí, hrdina sice vystoupal velmi vysoko, avšak nepozdržel se tam dlouho a těsně před samý m vrcholem se dobrovolně zřítil. Nic není ještě ztraceno, je ve věku, kdy má šanci chopit se znovu svého daru a dotáhnout to, co nebylo završeno, aby se jeho život nestal historií promarněného talentu.

12.6.2017 16:06:08 Helena Kozlová | rubrika - Recenze