zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dagmar Pecková: Ta muzika je jako droga

Dagmar Pecková jako Mackie Messer

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Na duben se mohou těšit příznivci operní pěvkyně
Dagmar Peckové, která vystoupí ve velkolepé kabaretní show WANTED v pražské Lucerně. Obsahem této show budou vesměs písně německého skladatele Kurta Weilla, jehož Mackie Messera si zazpívaly snad všichni známí zpěváci, a také mnozí herci. Na tiskové konferenci Dagmar Pecková přiblížila některé informace o vzniku a realizaci projektu, a o svém vztahu k hudbě Kurta Weilla.


  • Kde a kdy jste se prvně seznámila s tvorbou Kurta Weilla?
    Pamatujete si ten úžasný klip z 60. let a Miloše Kopeckého? Koho by nezasáhl? A to jsem byla malé dítě a dodnes si na něj pamatuji. Pravda, z dnešního pohledu vidím, že to s Brechtem má málo společného a toto zpracování se odchyluje od původního záměru "flašinetáře - vypravěče", ale vem to čert. Je to skvělé… Jako interpretka jsem se s Weillovou hudbou setkala úplně poprvé před pětadvaceti let, když jsem ve Stuttgartské opeře dělala s takovou pokrokovou německou režisérkou první větší roli své západní kariéry- Byla to prostitutka Jenny v jediné Weillově opeře Sláva a pád města Mahagonny. Zkoušeli jsme osm týdnů, ale vlastně jsme hlavně diskutovali o tom, jak se má Kurt Weilla zpívat. Jestli to mají zpívat činoherci nebo zpěváci, jestli to má být opravdu opera… protože některé jeho party jsou na zpívání tak těžké, že to nikdo jiný, než operní zpěvák nedokáže zazpívat. A ještě navíc, Kurt Weill reformoval tak dlouho operu, až skončil u činohry… Nicméně hlavní roli Mackieho Messera v jeho Třígrošové opeře zpíval tenkrát prvooborový německý tenor Paulsen. Ono to prostě nejde jen tak odmluvit, musí se to odzpívat! Já jsem tehdy byla z Weillovy hudby tak nadšená, že jsme si řekla, že se k tomu jednou vrátím, ale operní repertoár vás zavede jinam…
  • Jak přišel nápad na show?
    Já jsem asi před dvěma lety jela autem a poslouchala jsem pořad o Kurtu Weilovi a Bertoltu Brechtovi. Hodně se mi to líbilo, začala jsem si kupovat noty a nahrávky, a nakonec jsem si řekla, že moje poslání v další mojí cestě v kariéře je udělat něco z Kurta Weilla.
  • Nebyly potíže se získáním práv?
    Získat licenci byla velmi složité, protože zřejmě je Kurt Weill tak žádaný a tak hraný, že dědicové jeho práce si můžou vyskakovat, dovolovat si a komandovat… to se stalo i nám. Ale my jsme to všechno vydrželi. Když jsme to nějak vyřešili a vyřídili, začala dělat problémy Universal Editino. Zkrátka, pořád tam byly nějaké podmínky, nároky, pořád chtěli něco schvalovat, pořád něco zakazovali. Ale ta muzika je jako droga. Když se do toho jednou pustíte, začnete to zpívat, interpretovat, a už se vás to nepustí. Musíte pořád zažívat ty emoce, a chcete je předat dál.
  • Jak najdete ve svém nabitém programu čas na tento projekt?
    Kdysi jsem byla schopna mít dopoledne zkoušku v Paříži a večer představení v Berlíně, ale to člověk může dělat jen nějaký čas. Když to tak děláte dvacet pětadvacet let, tak už to nejde. Takže jsem si odvykla, a předsevzala si, že nebudu od tohoto projektu odskakovat. Když se dnes do něčeho pustím, tak se soustředím jen na to. Což je důležité i proto, že se člověk musí držet v určitém stylu zpívání. A dnes, i když do premiéry zbývá více než měsíc, říkám, jsem připravena.
  • Nakolik se v současnosti uplatňuje v Německu Weilova hudba?
    Ačkoliv Kurt Weill se do Německa po emigraci do USA už nikdy nevrátil, nestýskalo se mu po rodném Dessau ani po Berlínu, či po době Hitlera. Udělal po válce několik evropských cest, ale nikdy už nezavítal do Německa. Přesto mu v jeho rodném městě Dessau udělali festival, který je každoroční. A samozřejmě, že Sláva a pád města Mahagonny se občas v operních domech v Německu hraje, stejně jako v činoherních divadlech Třígrošová opera. Hodně věcí se dá najít na youtube. Je to velmi inspirativní, člověk vidí různé styly, jak lze Weilla interpretovat.
  • Kteří interpreti konkrétně inspirovali Vás?
    Já jsem si hodně brala z Weillovy manželky Lotte Lenya, když jsem přemýšlela, jak ho zpívat, protože to byla první interpretka jeho skladeb. Pak jsem vycházela z Teresy Stratus, což je úžasná operní pěvkyně, která zpívala mj. La Traviatu. Nějaký čas byla hodně nemocná a vyhořelá, odjela na dva roky do Indie pomáhat matce Tereze, a když se vrátila, tak první, co natočila, bylo úžasné CD Neznámý Kurt Weill. Dále je pro mě zajímavá Brigitte Fassbaender, sólistka Metropolitní opery, která taky hodně zpívala Weilla. Některé operní zpěvačky to zpívají jako Wagnera, ale já jsem spíše vycházela z toho, že Kurt Weill by se měl zpívat jako klasická píseň. Na druhé straně je tu spousta pozoruhodných interpretací, Weillovy písně zpívali třeba Louis Armstrong, Robbie Williams, Frank Sinatra, Ute Lamper, a mnozí další. Jak ho interpretovat je samozřejmě vždycky věc názoru, ale myslím, že Kurt Weilt má tak široké mantinely, že se do nich všichni vejdou.
  • Není pro vás, špičkovou operní pěvkyni, kabaret příliš jednoduchou disciplínou?
    Myslíte, že je kabaret odpočinková disciplína? Pro mě tedy ne. Zpěv, mluvené slovo, tanec… světla, show, revue??? A já bych chtěla využít i jiných schopností ve mně ukrytých. Nepovažuji se "jen" za operní pěvkyni. To má přídech statiky a kredencióznosti. A to jsem nikdy nebyla a nebudu. Pokud si mě publikum pamatuje z mého ztvárnění "Carmen", musí vědět, že jsem nikdy nebyla typická operní pěvkyně a nikdy mi nestačilo vyjadřovat se "pouze" hlasem. Vždy tam bylo něco navíc. Víc duše i víc těla. Prostě nebyla jsem Pecková, ale Carmen. A to bych chtěla docílit i v naší plánované kabaretní revue - být zcela ve službách této úžasné muziky a vícedimenzionálního žánru.

    www.dagmarpeckova.com

    6.3.2017 14:03:56 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory
  •