zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Bavorský juniorský balet v Praze

Jardi Tancat Ensemble (Foto: Charles Tandy)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Výměnou za návštěvu souboru baletu Národního divadla na festivalu v Mnichově zavítali junioři Bavorského baletu 26. dubna 2016 poprvé do České republiky na scénu pražské Státní opery s komponovaným večerem pěti choreografií.

Jak objasnil v pauze mezi první a druhou částí programu současný ředitel Bavorského státního baletu a jeho bývalý sólista českého původu Ivan Liška, vznikl juniorský soubor v roce 2010. Jeho 16 členů v něm profesionálně dozrává a získává cenné zkušenost pro práci ve „velkém baletu“, kam mohou po dvou letech praxe tanečníci přestoupit a kde nyní tvoří celou třetinu týmu. Někteří přijímají angažmá v zahraničních tělesech a několik jich působí také u nás. Juniorský soubor si za šest let své existence vybudoval široký repertoár klasických, neoklasických a současných děl význačných choreografů, s nimiž objíždí nejen Německo ale pořádá turné v různých částech světa.

Pro Prahu zvolili junioři pestrou ukázku namíchanou z „vážných“ tanečních choreografií a skladeb s komickými prvky. K těm prvním patřila choreografie Hanse van Manena „Concertante“ , která otevírala večer, dílo inspirované skladbou Franka Martina „Petite Symphonie Concertante“. Skutečný pohybový koncert pro čtyři tanečnice a čtyři tanečníky, plný dramatických gest a rozporuplných vztahů, výrazně vizuální, v němž plasticita pohybu vyniká i díky podélně pruhovaným modrozeleným trikotům interpretů na modrém pozadí scény a zvláštním, různě směrovaným světelným efektům, které zostřují nebo zastiňují obrysy těl.

S proměnou barvy do jasné a veselé žluté se proměnil žánr následující skladby Raifa Jaroschinského „Intuition Blast“. Parodie na „Labutí jezer“ Petra Iljiče Čajkovského, kde se Alexander Bennet a Simon Jones „pokouší“ jen tak pro sebe amatérsky si tento balet přetančit nebo aktualizovat. Není třeba zdůrazňovat, že zdrojem humoru jsou četné okamžiky, kdy se jim situace vymkne z rukou a musí hledat náhradní řešení, nekoordinované interakce a vrcholem jsou úžasné disco variace na slavné „pas de quatre“.

Tři tanečnice a tři tanečníci představují tři způsoby lidských lásek v dalším čistě tanečním díle, v choreografii Marie Barrios s názvem „Three Loves“, v němž klavírní koncert Sergeje Rachmaninova doprovází hukot mořských vln a kouřové kužely. Pohybová dynamika a temperament jednotlivých dvojic je podřízen hudebnímu tempu, rozpíná se od poetičnosti, lyričnosti po vášnivou citovost. Zrcadlí se rovněž v barvách dvou světelných pruhů, před nimiž dvojice tančí - od modré, přes růžovou po červenou a jemných nuancích šedé a černé šatů tanečnic.

„Polychrome Dances“ Davida Bombana propojují moderní taneční styl s hudbou Leoše Janáčka. Chlapci v různobarevných tričkách, sportovních krátkých kalhotách a černých ponožkách a dívky v minisukních, spíše lehkomyslná sešlost někde na hřišti než taneční soubor, jakoby „znevažovali“ Janáčkovu hudbu, ale zároveň se s ní chtěli konfrontovat.

Na závěr byla zařazena velice rozvolněná choreografie Richarda Siegala „The New 45“, několik variací na písně a jazzovou hudbu známých zpěváků a skladatelů, která nemohla zůstat bez ohlasu. Tři tanečníci, kterým přizvukovala jedna tanečnice, překypovali explozivní energií a vtipem, zdálo se, že po celou dobu představení čekali právě na tento okamžik svobody.

V dramaturgicky vyváženém programu předvedli členové mnichovského juniorského souboru v dílech velmi odlišných svůj mnohostranný taneční talent i komediální schopnosti. Další práce a úsilí je budou nepochybně kvalifikovat ke členství v Bavorském státním baletu nebo v dalších renomovaných souborech a určitě se s nimi budeme i nadále blíže setkávat také při představeních Národního divadla v Praze.

9.5.2016 17:05:32 Helena Kozlová | rubrika - Recenze