Scéna.cz 

MET in HD: Roberto Devereux – snaha o historickou věrnost až trochu křečovitá

Příběh plný vášně – lásky, žárlivosti, zklamání, zrady. Tak by se dal v krátkosti charakterizovat děj opery Roberto Devereux Gaetana Donizettiho. Donizetti komponoval velice lehce (operu dokázal napsat za 6 dnů). Je autorem 74 oper, které zkomponoval v letech 1816 až 1844. Roberta Devereux napsal v roce 1837 na libreto Salvadoreho Cammarana, podle hry Françoise Ancelota.

Barvitý orchestr a působivé belcantové árie zelektrizují posluchače od prvního tónu. Octne se v 16. století v Anglii za vlády Alžběty 1. Roberto byl vyslán do Irska, potlačit vzpouru povstalců. Jeho vojenské tažení skončilo neúspěchem, což je považováno za zradu. Královna, která není přesvědčena o jeho zradě, je vyzvána, aby podepsala rozsudek smrti. Avšak stárnoucí královna touží po lásce mladého vévody, svého oblíbence a je ochotna jej nechat žít, pokud ji Roberto pořád miluje. Jeho srdce však hoří pro Sáru, manželku Robertova nejlepšího přítele vévody z Nottinghamu. Celý příběh končí tragicky: Roberto umírá a královna, která toužila po pomstě za neopětovanou lásku, se vzdává trónu a zlomená padá k zemi.

Sopranistka Sondra Radvanovsky ztvárnila v průběhu jediné sezóny všechny tři Donizettiho tudorovské královny. Z nich právě postava Alžběty v Robertu Devereux byla nejnáročnější jak herecky, tak po pěvecké stránce. Vokální linka je vedena ve vysokých polohách téměř celou operou. Náročné koloratury, výrazové napětí a hereckou náročnost zvládla bravurně. Výrazový rejstřík Sondry Radvanovsky je skutečně fantastický. Její Alžběta l. se v průběhu opery před námi proměňuje od povýšené a panovačné monarchy, přes ženu toužící po lásce a zároveň se mstící za neopětovanou lásku až k slabé a trpící lidské bytosti, unavené panováním. Byl to mimořádný výkon, nesmírně vyčerpávající, v jejím podání strhující a sugestivní. Sama pěvkyně přiznala, že všechny ostatní role jsou po Alžbětě vlastně jednoduché.

Lotyšská mezzosopranistka Elina Garanča působila velice přirozeně a její pohyb na jevišti byl nenucený, žádné gesto nebylo navíc. Sametová barva jejího hlasu vytvářela hřejivý kontrast k excentrické postavě Alžběty 1.

Matthew Polenzani v roli Roberta vytvořil postavu šlechtice zmítaného „hříšnou“ láskou a povinností očistit čest milované ženy. Škoda, že v duetech s vévodou z Nottinghamu mu příliš často sahal do obličeje. Snaha vyjádřit vroucnost a přátelství tímto způsobem působila rušivě až nepříjemně. Sám o svém zpěvu říká: „Charakteristickým znakem mého zpěvu je, že jeho barva není zvlášť výrazná, ale je slyšet všude.“

Čtveřici hlavních protagonistů uzavírá polský barytonista Mariusz Kwiecień. Spolehlivý výkon, nádherné legato, které nenarušuje srozumitelnost, a výborný herecký projev, vytvářejí pevný základ pro další růst mladého zpěváka.

Snaha režiséra Sira Davida McVicara o historickou věrnost a citovou opravdovost je velmi silná, někdy až trochu křečovitá. Jak jsem již zmínila zbytečné dotyky hlavních mužských představitelů neumocňují jejich přátelství, ale spíše ruší. Mnoho postáv po stranách jeviště, představujících dvořany, kteří sledují a hodnotí dění na dvoře, je sice zajímavé řešení, ale místy taky rušivé a zbytečné. Krásné kostýmy potěší oko každého diváka. Scéna je statická a dává prostor dění na jevišti. Na začátku se ocitáme ve Westminsteru, v další části se v pozadí objevuje londýnský Tower, kde Devereux nachází svou smrt. Oporou a skvělým partnerem sólistů byl výborně hrající orchestr pod taktovkou specialisty na belcanto Maurizia Beniniho.

Gaetano Donizetti - Roberto Devereux
Režie David McVicar; dirigent Maurizio Benini. Účinkovali: Sondra Radvanovsky, Elina Garanča, Matthew Polenzani, Mariusz Kwiecień.
Přímý přenos Live in HD z Metropolitní opery, 16. dubna 2016. Nastudování: italsky s anglickými a českými titulky.