Scéna.cz 

České jesličky krokem vedle

Program brněnské opery nehýřil před Vánocemi zrovna pestrostí. Kromě jediného představení Rusalky připravil operní soubor pro své diváky pouze dvě inscenace. Tou první byla málo známá zpěvohra Jaroslava Křičky České jesličky. Vzhledem k charakteru díla však bylo potřeba program vyvážit, a tak se na jeviště vrátila staronová inscenace Pucciniho Bohémy.
Hudební nastudování Českých jesliček bylo svěřeno začínajícímu dirigentovi Davidu Švecovi ve spolupráci s Jaroslavem Kyzlinkem. Oba odvedli dobrou práci. Ani pěvci neměli se svými party sebemenší problémy. Při premiéře (30. listopadu 2001) se představili v titulních rolích Marie Daniela Straková-Šedrlová a Josefa Tomáš Krejčiřík. Větší party měli ještě Richard Novák (kněz Samuel) a Jana Štefáčková (Archanděl Gabriel). Role pokušitele vyžadující spíše herecké než pěvecké zkušenosti byla svěřena Zdeňku Šmukařovi. Bohužel pouze na tuto postavu se zaměřila režijní koncepce Jaromíra Brycha, takže zbytek protagonistů působil zcela statickým dojmem. Ostatně co může i sebelepší režisér z takového díla vytěžit?

Problémem je především forma Křičkova zpracování vánočního námětu. Jedná se o zpěvohru určenou spíše amatérským souborům. Inscenací profesionálním souborem na velké scéně se dílo dočkalo téměř nezasloužené pozornosti. Po hudební i dějové stránce snad nemohli inscenátoři najít v českém operním repertoáru dílo průměrnějších kvalit. Z obsahového hlediska se v něm prolíná příliš mnoho dějových linií, které spolu nesouvisejí. Nepomohlo dokonce ani uvedení ve zkrácené podobě. Omlouvat tyto nedostatky tím, že se jedná o inscenaci určenou dětskému divákovi (a to už od čtyř let!) je chabá výmluva. Myslí si snad inscenátoři, že děti předškolního věku mohou pochopit význam prvotního hříchu nebo neposkvrněného početí?
Scéna Vladimíra Soukenky a kostýmy Josefa Jelínka jsou sice hezké a dětem se mohou líbit, co je však neomluvitelné, je celková koncepce scény, která má za následek, že většině pěvců bylo velmi špatně rozumět. To je u inscenace určené dětskému divákovi, pro kterého hraje děj prvořadou roli, výrazný nedostatek. Absurdní byl i nápad uvést celé dílo v jediném sedmdesátiminutovém bloku. Děti jsou tak ochuzeny o sváteční prožitek přestávky, spojeným s prohlídkou výstavy a občerstvením. Návštěva opery tak degraduje na obyčejnou cestu do kina, ta je pro dítě určitě zajímavější.
Všechny uvedené problémy způsobily, že publikum na premiéře reagovalo mírně řečeno rozpačitě. Kdo přišel na operu, byl hluboce zklamán. Kdo se přišel podívat na svá vystupující dítka mohl na ně být hrdý, ale to je přece jen na výkon profesionálního operního souboru trochu málo. A co dětský divák? Zatímco při této inscenaci se děti začaly vrtět už po prvních pěti minutách a zajímaly se nanejvýš o scénické efekty, při koncertním uvedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby 18. prosince na stejné scéně byly děti v publiku nádherou Rybovy hudby viditelně uvedeny v úžas. To, myslím, hovoří za vše. V řadě zajímavých a poutavých inscenací na brněnské scéně se České jesličky staly krokem vedle.