Scéna.cz 

Láska a Magnolia – Talia Paz a 420people

Díky souboru 420people a jejich podobně naladěným přátelům z různých koutů světa máme možnost seznamovat se v Praze s dalšími podobami současného tance. Po Michaelu Schumacherovi si tentokrát členové souboru přizvali izraelskou tanečnici Talii Paz, která svými dvěma vystoupeními „zarámovala“ dvě choreografie v Praze už známé.

V úvodní skladbě MAGNOLIA, netrpělivě očekávané, „rozkvetlo“ taneční umění izraelské interpretky do dokonalé souhry všech součástí odhaleného těla. Filigránské pohyby svalů, kloubů, páteře, „kulturistické figury“, křečovité záchvěvy prstů a prostoru se zmocňující rozmáchlé oblouky paží. Pozorovatel může vnímat, co všechno lze v lidském těle najít a uvést do pohybu.
Talia Paz připomíná kněžku s ohromným načesaným drdolem ze starodávných maleb či reliéfů, často z profilu nebo ve tříčtvrtečním natočení těla typickém pro egyptské umění. Energická chůze sebejisté ženy, laškování dívenky před zrcadlem, nesčetné pocity a postoje předvádí s rozkoší tanečnice v choreografii Stijna Celise na hudbu Gustava Mahlera. 4. symfonie vyjadřující to, co se odehrává mezi životem a smrtí, v „tunelu“, kterým si musí projít každý, je sama o sobě krásná. Propojení s tancem Talie Paz skýtá uchvacující zážitek, doznívající ještě po té, co ztichla hudba.

Zatímco skladbu WALL TO WALL s portugalským tanečníkem Samirem Calixto v choreografii Václava Kuneše, sršící energií, jsme poprvé u nás viděli během dubnového představení Affordance, choreografie Václava Kuneše a Edda Schautena na motivy Orwellova „1984“ „Paedocypris progenetica“ měla premiéru v Holandsku v roce 2006 a v Praze již zažila několik repríz.
Václav Kuneš, Nataša Novotná a Tomáš Rychetský v šedivých uniformních kombinézách, stále zesilující hluk už od přestávky přecházející v nesnesitelné kvílení a zdůrazněná orwellovská inspirace naznačují, že to v tomto případě nebude žádná pohoda. Téma podřízenosti a manipulace vyjadřují úsporné „hranaté“ pohyby napjatých paží, po scéně se pohybují roboti spíše než osoby. Přesto se lidské cítění a jemnější výrazivo dostává ke slovu ve vztahu muže a ženy, který je zlikvidován velkým manipulátorem. Bezvýchodnost a katastrofická vize se zrcadlí rovněž v tvářích interpretů, kteří se nám zde předvádí v poněkud odlišné poloze než jsme zvyklí.

I když se zdánlivě těžko hledá spojitost mezi „Magnolií“ a „Love“, druhou choreografií s Talií Paz a důvod, proč jsou uváděny společně, hlavní protagonistka Talia Paz zná odpověď – v obou případech jde nakonec o lásku.
Choreografie Sharon Eyal na hudbu Lisy Germano je dalším detailním zkoumáním možností lidského těla, neskutečných rozpětí nohou, prohýbání paží, pánve, vše přirozené, bez známek nejmenší námahy, jen tak mimochodem. Sošné pózy a v zápětí grimasa, postava jakoby v určitých okamžicích sestávala jen z nohou – trup umenšen v černém roláku. Stojí pevně na zemi a přesunuje těžiště, udržuje rovnováhu, opět typická chůze, opět nesamozřejmá citová opravdovost. Ať už si vkládáme do skladby jakékoliv obsahy spojené s láskou, v „realizaci“ Talie Paz je výrazně ženská, citová, erotická a nemůže nezapůsobit.

Dokonalost v tanci, vnitřní kompaktnost, nadšení a chuť komunikovat s diváky, činí z každého vystoupení „420people“ malý taneční svátek. Další je na obzoru v červnu, kdy se v Praze objeví opět Michael Schumacher a v nové sezóně na podzim, pro níž se chystá nový projekt site specific na piazze Nové scény, jehož obsazení zatím zůstává utajeno.