zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Quartetto con flauto

Quartetto con flauto

autor: archiv   

zvětšit obrázek

V první polovině 20. století dostala vyvíjející se tzv. autentická interpretace postupně název „historicky poučená“. Smyslem tohoto přístupu k interpretaci se stalo provozování staré hudby na dobové hudební nástroje. Ty se nezřídka staly i inspirací pro vznik skladeb. Po staletí se provozovala pouze soudobá hudba a až ve druhé polovině 19. stol. začali hudebníci, do této doby ještě skladatelé a interpreti v jedné osobě, hrát skladby svých předchůdců. Hudba „starých mistrů“ stále více doplňuje repertoár interpretů a ve 20. století už mnohonásobně převládá nad provozováním hudby soudobé. Tato renesance tak způsobila, že interpreti i významní virtuosové hrají skladby Bacha, Händela, předklasicistních i klasicistních skladatelů – C. Ph. E. Bacha, J. A. Bendy, W. A. Mozarta, J. Haydna – na tzv. moderní nástroje – housle a violoncella s opředenými strunami, kovové flétny s mechanikou, která se vyvinula na přelomu 20. století. V této době již téměř 100 let převládá v hudebním projevu zvukový ideál nástroje nad obecným výrazem skladby, což plně odpovídá období romantismu a impresionismu. Toto je ale v zásadním rozporu s uměleckým přístupem k hudbě baroka a klasicismu, kde cestou projevu je především filozofie a rétorika. Dnes tak převládá snaha hrát starou hudbu historicky poučeně a na dobové nástroje. Na interprety, hrající na nástroje moderní, jsou tak kladeny stále větší interpretační a výrazové nároky.

Členové souboru Quartetto con flauto, kteří na tyto nástroje hrají, si vybrali z řady svých nahrávek pro Český rozhlas do svého nového CD, až na jednu výjimku, hudbu raného klasicismu v dramaturgicky celkem zajímavé programové sestavě. Díla jednotlivých autorů jsou příjemně rozmanitá, a to jak po stránce charakterové, tak i obsahové.
Ve čtyřvětém Quatuoru Johanna Georga Albrechtsbergera dominuje klávesový nástroj – v našem případě tedy moderní klavír. (V historicky poučené interpretaci by tuto roli plnil kladívkový klavír – hammerklavier, který se vyznačuje subtilnějším, průzračným, až brilantním tónem, barevně často rozmanitějším, než nám běžně poskytuje klavír moderní). Klavíristka souboru Monika Pecikiewiczová hraje s potřebnou citlivostí, kterou vyžaduje správná klasicistní interpretace a svým projevem tak potvrzuje, že jí kultura dobového klavíru není zdaleka cizí. Ostatní členové souboru ji ve stejně citlivé podobě vhodně doplňují.
Následující skladba, Quartett II Johanna Georga Langa, vyváženěji používá ostatní sólové nástroje, a dává tak flétnistovi Václavu Slivanskému a houslistce Adě Slivanské příležitost předvést brilanci i smysl pro stylovost své hry. Je záhodno se zmínit o nenápadné, ale velmi důležité úloze basso continuového partu, kterého se v prvních dvou skladbách skvěle zhostila violoncellistka Kristina Poláková. Zde se musím zmínit o doslova mistrovském umění našeho předního mistra zvuku Tomáše Zikmunda. Vždy dovede svým uměním věrně doplnit představu interpretů. Tak je tomu i v prvních dvou skladbách na tomto CD. V dalších třech skladbách je, bohužel, poznat, že nahrávky zvučili jiní zvukoví mistři. Výsledný zvuk je matnější a méně transparentní, což je pro typ vybraných skladeb i interpretační záměr umělců méně výhodné.
Trio – Divertimento B dur Josepha Haydna svou typickou formou, předznamenávající budoucí formu klavírního tria, zde dává prostor smyčcovým nástrojům, které si vyprávějí s klavírem v dokonale vyváženém rozhovoru, kdy klavíristka opět využívá své úhozové citlivosti a violoncellistka Jana Matějková velmi stylově konečný celek dotváří.
V Triové sonátě E dur Jiřího Antonína Bendy si může posluchač plně vychutnat bohatý dialog flétny a houslí, tedy nástrojů, které Benda tak rád ve své komorní tvorbě užíval.
Triová sonáta c moll Johanna Joachima Quantze nás vrací zpět do období baroka. Přestože kompoziční mistrovství i půvab vybrané sonáty si krásou s ostatními díly nezadá a klavíristka se snaží co nejopatrněji realizovat continuový doprovod, je zde výrazně cítit, že zvuk klavíru je pro tento druh hudby cizí. Jako by ji násilně posunoval do období, kam ještě obsahem ani výrazem nepatří. Zde je silně cítit absence zvonivého zvuku cembala, tak jako když na šatě královny chybí briliantové přívěsky a s nimi nezbytný jiskřivý lesk. Přes veškerou snahu o terasovitě pojaté dynamické kontrasty a rádoby barokní projev, který se i mnohde celkem daří, příliš direktně nasazované nátryly a trylky, zcela ignorující pro baroko tak typické předrazy, jež je mají časově připravit, narušují barokní oblouk, v němž je celá sonáta psána.
Přes těchto několik kritických úvah považuji toto CD za velmi důležité v oblasti našeho českého interpretačního umění staré hudby na moderních nástrojích. Stále je třeba hledat nejrůznější způsoby, jak které skladby co nejlépe uchopit a přenést je co nejvěrněji k uchu posluchače.

RADIOSERVIS CRO 430-2
Quartetto con flauto
Johann Georg Albrechtsberger: Quatuor, Johann Georg Lang: Quartett II, op. 3, no. 2, Joseph Haydn: Divertimento in B flat major, Hob. XV:38, Jiří Antonín Benda: Trio sonata in E major, Johann Joachim Quantz: Trio sonata in C minor
Václav Slivanský – flétna; Ada Slivanská – housle; Jana Matějková (7–16), Kristina Poláková (1–6) – violoncello a Monika Pecikiewiczová – klavír.
Nahráno ve Studiu 1 ČRo digitální technikou 2001 a 2002, hudební režie Igor Tausinger (1–6,13–16) a Milan Puklický (7–12), zvukový mistr Tomáš Zikmund (1–6), Pavel Petřík (7–9) a Jaroslav Vašíček (10–16). Celkový čas 58:16. Zdroj Hudební rozhledy 05/2010 - Petr Šefl

23.5.2010 09:05:02 Redakce | rubrika - CD boxy