Scéna.cz 

Šíleně smutná princezna ve Studiu Dva

Studio Dva každoročně nabízí specielně „vánoční“ titul. Zatímco v předchozích letech se jednalo o nostalgické, až hororově laděné tituly (Vánoční koleda, Děvčátko – Vánoční příběh), tentokrát nabízí rodinný titul optimističtější. Kdysi populární filmovou pohádku Šíleně smutná princezna s kultovními melodiemi Jana Hammera byla svěřena Šimonu Cabanovi, který příběh upravil pro jeviště a režií (i scénografií) dal pohádce showbyznysovou lehkost a vtip. Zároveň se dokázal vyhnout prvoplánovosti a kýčovitosti. K celistvosti koncepce výrazně přispělo, že Caban je rovněž autorem scény vytvořené pomocí videa (viceomapping?).

Na neutrálně bílé zkosené stěny jsou promítána různá prostředí, která se průběžně podle potřeby proměňují. Je to tedy jasné a jednoduché, není třeba prodlev k přestavbám, scénických prvků je skutečně minimum - tak se jako mávnutím kouzelného proutku ocitáme v korunním sále, ve vězení, a třeba i v královské zahradě. Vtipné jsou - především u postav ministrů - kostýmy Simony Rybákové. Živý, i když neviditelný orchestr pod vedením Kryštofa Marka, který vytvořil nová aranžmá známých písniček, dává představení rytmus a švih.
Šimon Caban vytvořil adaptaci, která zachovává základní důležité body filmové podoby, a přidává jistou aktualizaci, která se samozřejmě hodí především v politickému komentáři zrádných dvořanů z obou stran barikády, v lehce didakticky laděné postavě chůvy - někdejší zámince pro rozhádání králů dvou sousedících království, a také v konfrontaci filmu a tehdejších představitelů ústřední zamilované dvojice Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové se současnými představiteli. Divákům výrazně vychází vstříc obsazení. Zatímco starší diváci nemusí úplně přijmout ústřední dvojici - Jan Cína a Berenika Kohoutová, kteří mají dosti blízko k někdejší popularitě Neckáře a Vondráčkové (zvláště po výhře Jana Ciny v televizní soutěži a jeho obsazení ve vánočních pohádkách), ti nejmladší je rozhodně přijmou s otevřenou náručí. Pro starší diváky jsou naopak určeni střízlivě podaní ministři zloduchové - totiž Jan Kraus a Bohumil Klepl. Jan Kraus se navíc mnohým zavděčí odkazy na politiku, probíranou v rámci jeho talk show, Klepl zase vtipnými variacemi na hloupost politických intrikánů. Daniela Kolářová (alternuje Anna Šišková) jako chůva, která tu funguje jako moudrá a značně skeptická žena, která své inkognito někdejšího idolu obou králů dlouho skrývá, nenásilně ukazuje, že půvab nemusí spočívat jen v mládí a kráse, ale především ve smyslu pro humor a nadhledu. A sem tam nějaké to moudro v rámci pohádky funguje jako logický dodatek příběhu. Slušnou práci odvedli i další herci, za zmínku stojí například komické vstupy Kokošky Romana Štabrňáka či Kata Jiřího Ployhara. Jednotlivé scénky a zpěv jsou doplněny choreografickými intermezzy pod vedením Adély Stodolové. I když se samozřejmě lze zastavit u některých drobných nepodarků (při premiéře se ne vždy v pěveckých číslech stoprocentně dařilo, scéna vytvořená videem působí lépe na diváky ze zadních řad, a těch odkazů ke konkrétním politickým kauzám dneška mohlo být možná méně), jako celek lze Šíleně smutnou princeznu považovat za zdařilý kousek vhodný pro rodinnou návštěvu.