zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Bonnie & Clyde: americký muzikál o gangsterech

Clyde - Václav Noid Bárta  (Foto: David Kraus)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Po Jekyllu a Hydeovi a hlavně po Carmen, ušité přímo na míru Lucii Bílé, uvedlo Hudební divadlo v Karlíně další muzikál s hudbou Franka Wildhorna (osobně přijel na premiéru) - BONNIE & CLYDE. Českými texty jej opatřil Tomáš Belko, a muzikál se vydal do českého světa. Připomeňme, že měl sice premiéru na Broadwayi (2009), ale tam se tzv. příliš nechytl a hrál se jen krátce. Českou premiéru zažil letos v květnu v plzeňském divadle v režii Romana Meluzína, v říjnu následovala pražská premiéra v režii Antonína Procházky.

Příběh vychází z prostředí sociálně slabých, po bohatství a slávě toužících dětí (na počátku nám zpívají dětské podoby protagonistů příběhu - Bonnie pochopitelně vzhlíží k hvězdě showbusinessu, Clyde spřádá rebelské, nekorektní klukovské sny, jak vše vyřeší několika výstřely zbraně). Vzhledem k tomu, že se děj odehrává v době americké hospodářské krize 30.let 20.století, autoři mají pro naše „hrdiny“ a jejich chování vlídné pochopení. Před očima se nám tedy odvíjí spíše naivní love story s přítomností pušek, policajtů a hrdinů ve stylu Robina Hooda. A aby nechyběl vztyčený kárající prst, je tu memento v podobě rodičů (a zdůrazněn i sentimentální vztah obou protagonistů k nim) a kněze. Kromě náznaku rozstříleného auta na úplném počátku, se vlastně žádného velkého masakru nedočkáme (příběh se rozplývá tak trochu do ztracena před krutým koncem, a krvavý konec hrdinů taktně vynechává).

Konstrukce scény (Michaela Horáčková Hořejší) odpovídá industriálnímu dělnickému prostředí, přepych je evokován vanou, ve které se Clyde koupe. Tento snový svět pro zdání reality dokreslují projekce autentických fotografií, na nichž pózují Bonnie a Clyde. Scénografka a kostýmní výtvarnice v jednom odkazuje především v kostýmech k době 30. let 20 .století. Příběh poctivě sleduje veškeré epizody, známé z filmu. Působí přehlednou naivitou, ale i jistou didaktičností naruby. Je zabalen do chytlavé eklektické směsi melodií, mezi nimiž nechybí swing, ale ani gospel. Orchestr pod vedením Martina Kumžáka „šlape“ a dokáže tak dodat příběhu jistý šmrnc. Tím vším je příběh velmi (možná až příliš) vstřícný k divákům. Dá se říci, že neobsahuje žádná zádrhel, nic, nad čím by se mohli diváci pozastavit - ale nabízí prostě jen jednoduchou zábavnost.

V první premiéře byli v ústřední čtveřici k vidění Václav Noid Bárta jako Clyde, Dasha coby Bonnie, Buck Martina Písaříka a Blanche Jitka Schneiderové. Všichni ukázněně plní své úlohy, slušně zpívají, ale hereckých možností jim samotná předloha příliš nedává. Pokud tedy mají protagonisté možnost ukázat se ve zpěvu, funguje to, herectví ale vypadá v kontextu představení až příliš umělec - a to i u těch představitelů, kteří jsou více herci než zpěváci. I když karlínská inscenace nabídne na scéně ve formě company dosti velké množství účinkujících, k velké show má Bonnie a Clyde daleko. Má blíže k intimnímu milostnému příběhu, který se odehrává tak trochu stranou světa. Můžeme to tedy brát jako vizi amerického snu z pohledu nejchudších, jehož realizace se jak díky naivitě hrdinů, tak i společenským okolnostem příliš nepovedla.
Psáno z premiéry 13. října v Hudebním divadle Karlín, Praha.

24.10.2016 13:10:57 Jana Soprová | rubrika - Recenze