Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Divadlo má vzbuzovat dojem dotekovosti,“

Vy jste se tomu rozhovoru tak vzpíral.
To já se vzpírám pořád. To ještě neskončilo.

Proč se tomu tak strašně bráníte?
Já nevím. Co člověk může namluvit, co by bylo hodný pozoru a publikace.

Tak já se Vás zkusím na něco zeptat.
Většinou se říká, jak se Vám tady pracuje a on řekne, že je to tady úžasný…..

Tak jak se Vám tady pracuje?
…že to je skvělí, že dostal tu příležitost a seznámil se s těma lidma a ty lidi, že jsou úžasný……

Ale to Vy říkat nemusíte. Činoherní studio přeci znáte
Jo, jasně. Znám. Myslím, že jsem sem docela jezdil. Znám Davida Czesanyho a Jirku Pokorného. A herce, jako je Marta Chmelová-Vítů, co byli v A-studiu Rubín v Praze.

Vyděsilo Vás tady v Ústí něco, nebo nepříjemně překvapilo?
Něco se povidá?

Ne, vůbec ne!!! Je to jen otázka.
Tak mě děsí každé zkoušení, to je vždycky děsný.

Myslela bych si, že hostování, je vždycky složitější.
Hostovačky jsou skvělý.Ty jsou úžasný.

Je to lepší než "doma" než zkoušení se stálým souborem?
Ne, to ne! To se nedá říct. Za prvé si člověk uvědomí, čeho si má vážit. Za druhé si říká, co by měl udělat v tom svém domovském divadle, nebo naopak, co by nikdy udělat neměl. Ale pro mě je to skvělý v tom, že si odpočinu, dělám uměleckého šéfa Divadla Komedie, a s tím je docela dost starostí.Tak je příjemný, že z toho člověk vypadne.

Tak co ještě?
Už nic!

Jo, ještě jsme se nikam nedostali. Zatím jste tak obratně obkružoval.
Mám v tom velkou praxi.

Tak se zeptám takhle. V Divadle Komedie jste dělal Shakespeara, takový seriál inscenací jeho textů. Pokud vím, tak jste dlouho nedělal současnou dramatiku - tak současnou jako je Shopping and Fucking.
Hru v současnosti žijícího autora - je jedna věc, druhá - hru ze současnosti. Pokud si vzpomínám, opravdu současnou hru, možná nikdy.

Tak jaké je setkání se současným autorem, jakým Mark Ravenhill jistě je.
Nevím. V každém případě, ne že bych Shakespeara nějak zvlášť zvládal, ale tohle teda nezvládám vůbec. Vůbec nevím, co s tím mám dělat.

V jakém slova smyslu?
Mám prostě pocit, že si s tím vůbec nedokážu poradit. Ale uvidíme.

Takže Shopping and Fucking jste si sám nevybral, tu Vám navrhlo ČS?
Lenka Havlíková. Ona se nezdá, ale je taková…

A proč jste na to přistoupil?
To se teďka taky ptám, nevím, asi jsem….

Tak něco se Vám na tom líbit muselo? Když si přeci člověk přečte text, který jde úplně mimo něj, tak do toho přeci nejde.
Říká se to. Neměl by. Ale ta domluva probíhala někdy minulou sezónu, když si na to tak vzpomínám, tak mám pocit, že jsem to nějak lehkovážně jsem to slíbil. A že teďka ten slib musím nějak solidně dodržet.

Shopping and Fucking obsahuje několik tvrdých homosexuálních scén. Mají své opodstatnění související s tématem textu. Jsou ale opravdu dost tvrdé…
Jasně - děje se to, to je jedna věc, druhá věc je jestli se to má přímo dít na jevišti. Tedy v té hře se to na jevišti dít má, takže se to tam dít asi bude. Je to docela hraniční, takhle vyhroceně explicitní sexuální situace jsou pro mě novinka. Ale ta hra, když už o ní nějak mluvíme, tak by neměla zanechat ten dojem, že toto je v ní jediné podstatné. Ačkoliv si toho člověk asi všimne, když na to přijde. A nemělo by mu to úplně uniknout.

Myslím, že mu to neunikne.
Snad ne. Ale prý v Římě, v pozdní Antice provozovali takový divadlo se vším všudy, zoofilie a podobný věci…

Teď, když je Manhattan v rozvalinách, tak možná jsme se taky přiblížili k okraji naší civilizace.
To ne, to si nemyslím. Myslím si, že to je spíš začátek třetího tisíciletí, to co se stalo v úterý.

Ale každopádně je to velké sci-fi. Kolik amerických filmů na tohle téma vzniklo.
V té hře, kterou zkoušíme, něco z toho je. Lulu je svědkyní vraždy v nějakém obchodě - teda vražedného přepadení - a pak mluví o zvláštním vjemu toho zážitku. Má přitom takový pocit nereálnosti toho, že se to skutečně stalo. Pamatuje si, že na ni vystříkla ta krev, a přitom má pořád pocit, že to nebyla skutečnost, ačkoliv racionálně ví, že u toho byla. Takový zvláštní pocit rozdvojení, který jsme při pohledu na ty hroutící se mrakodrapy, taky zažili. Člověk na to kouká a říká si, že to je počítačová hra a přitom ví, že to je skutečnost. Ale, že bych teď chtěl dělat nějaké paralely….myslím si, že bude ještě dlouho trvat.

A z čeho myslíte, že to vzniklo tahle "nová lidská schopnost"? Je to díky možnostem médií, filmu a počítačových fantazií.
Už jsme takové obrazy viděli tolikrát v nějaké fikci. Tolik krváků. Brutalita i prezentovaná sexualita se zvyšuje. Tak jsme s tím nějak konfrontováni a zároveň jakoby nejsme, protože to je úplně někde jinde. Nevím, takový mám z toho pocit. Dobře, no, ale já už musím fakt jít.

Tak já se ještě zkusím na něco zeptat, jo? Mluvili jsme o tom, že jste současnou hru vlastně nedělal, ale vaše inscenace Shakespeara mají velmi současný vizuální formát…
Hmmm. To zní dobře, no.

Čím to. Máte zálibu v současném designu…
Jistě, ale myslím, že to s tím nesouvisí. Docela mě to zajímá, poměrně. Ale ne že bych se tomu nějak zvlášť věnoval současnému designu. Philiph Starck je skvělej.

To jsou krásný věci.
Ale myslím si, že divadlo, má být nějakým způsobem také vzbuzovat dojem dotekovosti. Nedá se to dělat jenom z vnějšku, to by myslím ani tak nešlo. Jen nevím, jestli může být kord na jevišti, zatím jsem se k tomu ještě nedostal. Mě to přijde takový trošku legrační.

Z jakého důvodu?
Přijde mi to jako taková sranda. Myslím si, když člověk dělá nějakou starou hru, tak ji překládá - je už přeložená do češtiny - a inscenováním se v tom pokračuj. a umocňuje se její působení. Takže, když zástupně mluvím o tom kordu, tak se snažím najít něco, co spíš přibližuje a nepůsobí nějak antikvárně. Ale nejde o ty předměty, ale o postupy, vnitřní aktualizace.

Nelze si nevšimnout, že ve vašich inscenacích jsou vybudované příběhy, které jsou inspirované textem a přitom plují někde nad ním….
Metapříběhy…

Jo, říká se tomu metapříběhy… Často když se do nějaké takovéhle stavby člověk pustí
… tak ztroskotá…

... tak má velké problémy se do toho textu s tím vejít, aniž by ho přepisoval nebo zásadně měnil. Ve Snu noci svatojanské se Vám to asi docela povedlo…
To bylo zábavný. To mě hodně bavilo, možná právě tady ta hra, co zkoušíme mě tak znepokojuje, teda úplně deprimuje…V tom Snu to bylo složitý, samozřejmě, že si člověk myslí, že se mu to nepodařilo. Ale to je hrozný, o tom teď mluvit. Tam je totiž ten v tip v tom, že na to divadlo, kde se odehrává představení spadne bomba a oni se propadnou. Ale já jsem tam hodně chtěl pochopit jak se vůbec dá říct ten závěr, kdy Oberon říká: "Mír a klid všem lidem svědčí mnohem víc než nebezpečí" to je hrozně důležitý. Říkal jsem si, že to potřebuje nějaké zdůvodnění, je to tam na konci, a pak ještě ten Pukův nádhernej monolog. Proto jsem se tím (nemůžu říct trápil), ale zabýval a tak z toho vyšlo takové to vrstvení, proto je tam ta válka, je tam motiv divadla na divadle, který jsme ještě posílili…..Ale nebudem se bavit o Snu noci svatojánské. I když mě to docela baví…. Už budu muset opravdu jít, už je čtvrt na osm, tak poslední otázka. Něco vtipnýho na závěr.

Těšíte se do Národního divadla?
O Národním tady v Ústí vůbec nebudeme mluvit… To tam fakt máte napsaný?

No to jsem si tam fakt napsala.
No jasně, těším, jinak bych tam nešel…

Někde jsem slyšela, že se tomu říká "Údolí umírajících slonů" Není to na Vás ještě brzy.
Já tam přeci v žádném případě nejdu umřít.

"Umírajících"
Ani to ne, naopak, naopak. To jsou hezký divadla a těším se.

Tak děkuju.
(Uveřejněno se souhlasem Činoherního studia Ústí nad Labem.)

7.1.2002 | rubrika - Rozhovory

TIP!