Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Anna Šišková: Cítím se na dvacet

autor: archiv

Herečka Anna Šišková sice stále hraje divadlo na Slovensku, ale z českých filmů a seriálů je českým divákům dobře známá. Po průlomu, který znamenal film Musíme si pomáhat (za roli Marie tehdy získala Českého lva) se začala pravidelně objevovat v českých filmech (Sluneční stát, Prachy dělaj člověka, Tajnosti) a seriálech (Místo v životě, Eden, Letiště). Na pražských scénách se nejprve objevila s Divadlem Astorka Korzo 90, a poprvé jako „domácí“ v produkci Studia DVA Ženy mezi nebem a zemí.

Co všechno teď vlastně děláte?
Hraju divadlo jak v Bratislavě, tak i v Praze se Studiem Dva. Kromě toho natáčím v seriálu Letiště a teď i v pokračování Místa v životě. V létě budeme natáčet s režisérem Zdeňkem Tycem slovenský film Pluto. Hlavní roli bude hrát moje dcera Terezka, tak mě díky ní vybrali – abych jí hrála maminku.

Ve Studiu DVA budete letos hrát ve dvou inscenacích – one-woman show Jašek a ve hře Vše o ženách. Čím vás ta hra zaujala?
V prvé řadě asi humorem, nadhledem a možností ztvárnit za jeden večer několik ostav. I když je to zdánlivě komedie, je to i trošku taková sonda do ženské duše. A myslím, že mě to bude bavit.

Je pro vás obtížnější vžít se do postavy výrazně mladší či starší než jste Vy sama?
Nerozlišuju postavy na mladší a starší. Rozlišuju je podle toho, jaké jsou, jak se cítí, jak myslí, jak jednají. Mnohdy se sedmdesátiletá babka může cítit a vidět sebe samu jako šestnáctiletou. I já se cítím na dvacet. :-)

Bude to tzv. dámská jízda - myslíte, že z inscenace v takovém týmu je zřetelnější jakýsi ženský pohled?
Nejsem feministka a mám ráda mužskou společnost, a le na tyhle ženy, myslím své kolegyně a režisérku, se těším. Jestli to bude jen ženský pohled, uvidíme.

Mám pocit, že pohled na ženy v této hře není nijak zvlášť příznivý - poukazuje na různé jejich nešvary. Jak to působí na Vás? I nešvary se někdy mohou ukázat jako klad. Bez nich by to asi byla nuda.Prozradíte, jaké muže máte ráda?
Jsem ráda, když jsou muži vtipní, to je jasné, upřímní a otevření.

Viděla jsem vás shodou okolností ve dvou hrách – Odjezdy vlaků a Ženy mezi nebem a zemí (aktovka Jašek), kde hrajete neúspěšnou herečku. Ve filmech naopak figurujete jako úspěšná žena...
Já jsem se nikdy necítila jako neúspěšná herečka, spíše jako neúspěšný člověk. Jsme taková popleta – stále něco ztrácím, někdo mě okradne, takže ty postavy se mnou mají něco společného. Nejnovější příhodu mám z Barcelony, kde jsme byly na tři dny s Terezkou. Hned první den mi ukradli peněženku, všechny peníze, a tak jsme zůstaly úplně bez prostředků.
Ale abych se vrátila k herectví – deset let jsem hrála v Trnavě v oblastním divadle, hrála jsem velké postavy a v regionu jsme byla známá a byla jsem spokojená. Také Bratislavčani mě znají dobře z divadla. Ale je pravda, že to zviditelnění v Československu přišlo až po filmu pana Hřebejka Musíme si pomáhat.

6.8.2007 12:08:27 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!