Scéna.cz 

Neudávej bližního svého

Pražští diváci měli možnost krátce po sobě zhlédnout dvě nastudování novinky na českých jevištích - inscenaci Györgyho Schwajdy Pomoc. V české premiéře ji uvedlo Slezské divadlo Opava v dubnu 2005. V Praze tuto hru soubor představil v rámci přehlídky České divadlo. Inscenaci v říjnu téhož roku nastudovali herci v Divadle v Řeznické.
Text hry se zaměřuje na falešnou solidární pomoc v podobě udávání sousedů. Autor György Schwajda v absurdní grotesce stupňuje útrapy mladého manželského páru, kterému se snaží okolí nabídnout „pomoc“. Tato ohleduplná taktnost přerůstá až v obludnou vtíravost do soukromí. V Kafkovsky laděném státním procesu jsou nakonec hlavní protagonisté dokonale zničeni. A to hlavně díky tomu, že v bytě neměli žádné odpadky, otec rodiny jen vždy o půlnoci zpíval státní hymnu, budil své tři děti, případně uhodil svou manželku…

Obě nastudování se liší zejména prostorem, kde se inscenace hrají – ve Slezském divadle na velké scéně, Divadlo v Řeznické naopak nabízí svůj komorní sklepní prostor. Na prvém místě stojí režijní pojetí. Herecké výkony jsou v obou inscenacích vyrovnané.
Režisérka pražského nastudování Alice Nellis si odpustila natahující obrazy „velké“ company a vsadila na niterní přístup k postavám. V rytmické zkratce daleko lépe dokázala posunout satiricky břitký děj. Hlavní protagonisté Marta Issová a Filip Čapka nabídli spokojenou rodinku. Issová v patřičné ukřivděnosti a křehkosti starostlivou ženu a mámu. Manžel Filip Čapka jednoduchostí prostoduchého dělníka, vsadil zejména na střídmou ostravštinu. A vyplatilo se.

Opavská inscenace bubří zbytečným patosem. Režisér Peter Mankovecký dokonce text upravil připsáním televizního štábu. Bohužel v koncepci více přitlačil na vlnu absurdity, která se rozpouští v nudném bezvětří. V prvé části inscenace kladl důraz až na zamrzlou ustrnulost místo na mrazivou jedovatost. Hlavní partnerskou dvojici ztvárnili v pražském uvedení Lukáš Hejlík a Veronika Senciová. Lukáš Hejlík vsadil na obhroublost podmíněnou výškou. Veronika Senciová si poradila na výbornou se závěrečným monologem. Dokázala vyrvat společenskou křivdu niternou osobní výpovědí.

Za zmínku u obou inscenací stojí scéna „kontrolora“, který běžel na atletických závodech. V Opavě byl do této role obsazen Petr Vaněk. Režie vsadila na jeho komediantský naturel – Vaněk předvedl výbornou komickou etudu. V Praze postavu ztvárnil Rostislav Čtvrtlík. Režie využila zástupnou rekvizitu – hrnečky s kávou (vodou) a scéna dostala rovněž zajímavý rozměr, byť ve stolním pojetí.
Účelem tohoto zamyšlení není rozsoudit zda lépe pomáhají v Praze nebo v Opavě, ale spíše pomoci divákovi. Rozhodně stojí za to obě inscenace zhlédnout. A na závěr? Neudávej bližního svého.

Slezské divadlo Opava
Překlad Kateřina Pošová; úprava Peter Mankovecký, Peter Pavlac, Blanka Fišerová; režie, hudba Peter Mankovecký; výprava Jaroslav Milfajt; dramaturgie Blanka Fišerová.
Hrají: Veronika Senciová, Lukáš Hejlík nebo Petr Halberstadt, Ludmila Štědrá, Zdeněk Svobodník nebo Kostas Zerdaloglu, Petr Vaněk, Sabina Figarová, Marek Kunc, Ivana Petrželová a Petr Klimeš.

Divadlo v ŘeznickéPřeklad Kateřina Pošová; režie Alice Nellis; výprava Adam Pitra; kostýmy Eva Pitrová.
Hrají: Martha Issová, Filip Čapka, Adéla Kačerová, Martin Kubačák, Martin Zbrožek, Rostislav Čtvrtlík, Jan Konečný / Roman Štabrňák.