Scéna.cz 

Humpolácký Pygmalion v Národním

Titul slavné hry G.B.Shawa Pygmalion má na naší první scéně trochu smůlu. Mohli bychom se domnívat, že je to tím, že většina z nás je ovlivněna milou muzikálovou verzí, před kterou přece jen trochu méně zábavný originál G.B.Shawa ubíhá do pozadí. Nicméně - Pygmalion byl v posledních letech k vidění na různých českých scénách, a některá provedení – byť mnohdy diskutabilní – působila nápaditě a originálně (za všechny jmenujme alespoň chebskou a příbramskou inscenaci).
Pygmalion, který se vrátil po více než deseti letech (v minulé verzi v režii Rudolfa Hrušínského na počátku 90. let si zahráli v hlavních rolích Miluše Šplechtová a František Němec) se stal „náhradním titulem“ minulé sezóny za plánovaný double-bill Ibsenovy Nory a hry Elfriede Jelinek o tom, co se stalo, když Nora odešla. Autorka ovšem takovou koncepci zamítla a společné uvádění zakázala. Bylo tedy třeba hledat jiný titul.

Pygmalion byl docela logickým výběrem, pojednávajícím to samé téma - ženskou emancipaci a kritiku pokrytecké společnosti. Hra byla v podstatě nastudována už před prázdninami (režie Michal Dočekal), ale zdravotní problémy Borise Rösnera premiéru odsunuly na podzim, kde do rozjetého vlaku musel naskočit jako profesor Higgins nový člen činohry ND Igor Bareš. Všechny tyto okolnosti se zřejmě na výsledném tvaru hodně podepsaly. Jako by se všichni cítili nesví.
Příběh je servírován hodně teatrálně, ukřičeně – a to nejen v roli Lízy (Petra Špalková), ale i v neobvykle humpoláckém Higginsovi (Igor Bareš) a jaksi „omrzelém“ popeláři Doolittlovi (Alois Švehlík). Jako by všichni zúčastnění měli strach, že je velká scéna pohltí, a tak máme pocit, že místo jemných nuancí jsou nám nabízeny spíše tahy špatně ořezanou tužkou. Špalková je sice na Lízu jak dělaná (nejlépe se jí daří ve scéně, kdy se učí správné výslovnosti), ale celkově – stejně jako ostatní – působí přece jen značně rozpačitě. Nešťastná je především koncepce profesora Higginse. Je jasné, že se může (a role mu to koneckonců diktuje) chovat poněkud neurvale, ale vzhledem ke své příslušnosti k vyšší třídě přece jen těžko můžeme věřit jeho návykům jako dávání si nohou na stůl či svlékání ponožek v přítomnosti ostatních. Takové chování by se možná hodilo k americkému zbohatlíkovi, ale v nikoli k anglickému gentlemanovi (to by snad v Anglii neudělal ani popelář Doolitlle!) A to už ponechávám stranou legrácky typu masky (alá Michael Jackson), paní Pearceové, když „odvšivuje“ Lízu, či padání plukovníka Pickeringa na pohovku... Možná, že by se tyto věci snesly, ale v tom případě by musela scéna a kostýmy vypadat jinak.
Pygmalion je vděčný titul, a zřejmě se na repertoáru nějakou dobu udrží, ale ve výkladní skříni titulů naší první scény bych ho raději zasunula na nějaké méně nápadné místo.

G.B.Shaw Pygmalion
Překlad Milan Lukeš; režie Michal Dočekal; scéna David Marek; kostýmy Zuzana Krejzková a hudba Michal Novinski.
Hrají: Petra Špalková, Igor Bareš, Vlasta Chramostová, Vladislav Beneš, Alois Švěhlík, Jitka Smutná, Hana Igonda Ševčíková, Petr Motloch ad.
Národní divadlo Praha 28. září 2005.