Scéna.cz 

Božena Němcová - Čtyři doby: Žena, která sestoupila z pomníku

Hudební divadlo Karlín uvedlo čtvrtou inscenaci ze své dramaturgické řady věnované významným osobnostem české kultury. Po Dvořákovi, Smetanovi a Janáčkovi přichází první žena – spisovatelka Božena Němcová. A právě to je na inscenaci BOŽENA NĚMCOVÁ – ČTYŘI DOBY nejzajímavější. Nesnaží se totiž vytvořit další pomník národní světice. Naopak. Pokouší se vrátit Boženu Němcovou mezi živé lidi.

Scénáristicky stojí za inscenací Jan Pixa. Zkušený dramatik, který dokáže nabídnout neotřelý pohled na známou osobnost, aniž by ji izoloval nebo adoroval. Obklopuje ji dalšími výraznými postavami své doby – Nerudou, Karolínou Světlou, Jurenkou, ale také rodinou a nejbližšími. Tím vytváří živý a věrohodný svět, v němž Němcová nepůsobí jako školní ikona, ale jako žena ze skutečného života.
V případě Němcové nabízí inscenace i jisté pátrání po mýtech. Třeba po Viktorce – zda skutečně zemřela tak, jak ji známe z Babičky, nebo zda byla spíše literární fikcí a symbolem. Celé dění zachycuje nejen společenské postavení Němcové a její vlasteneckou angažovanost, ale zároveň velmi intenzivně její osobní život – nešťastné manželství, vzpomínky na dětství, starost o děti i hledání životní opory.
Významnou roli zde hraje hudba a dobové písně, například Čechy krásné, Čechy mé. A právě v tom tkví síla inscenace. Jan Pixa nepředává omšelý sentiment ani učebnicový obraz národní obrozenecké legendy. Nabízí jiskrný, místy bolestný, ale především věrohodný život ženy, která navzdory všem okolnostem dokázala zůstat sama sebou.

Stylizace místo národopisného obrázku

Spolu s tímto záměrem velmi dobře koresponduje výprava Markéty Hodrové. Kostýmy a scéna nejdou cestou realistického národopisného obrázku. Jsou stylizované, lehce odhmotněné až pohybově obrazové. Prostor tak nepůsobí jako přesná historická rekonstrukce, ale spíše jako proměnlivá krajina vzpomínek, emocí a životních etap.
Velmi důležitou součástí inscenace jsou projekce Anne-Marie Rohanové. Působí věrohodně, místy až rukopisně stylizovaně přesně, a umožňují velmi rychlé proměny prostoru i atmosféry. Vedle světnice Starého bělidla nebo bytu ve Vyšehradské ulici se divák během okamžiku ocitá v lese, na policejní stanici nebo ve společnosti vlasteneckých kruhů.
Režisérka Alena Pixová má cit pro tempo inscenace i scénické proměny. Herci se v prostoru pohybují přirozeně a celek díky tomu nepůsobí těžkopádně ani muzeálně. Významnou roli zde hraje také pohybová spolupráce Kláry Šmídové, která do některých scén vnáší lehkost dobového tance i rytmus společenského života.
A právě zde se začíná naplňovat i samotný podtitul Čtyři doby. Nejen jako odkaz k méně známému dílu Boženy Němcové, ale také jako rytmus života, střídání etap, nálad a vztahů. Inscenace tak pracuje nejen s historickou látkou, ale i s pohybem času.

Božena Němcová jako člověk

Herci jsou nejen studenti konzervatoře, ale také členové dramatické školy při Hudebním divadle Karlín. To ovšem nijak nesnižuje kvalitu jejich výkonů.

Petra Zábrodská podává Boženu Němcovou jako zralou a vnitřně pevnou ženu, která musí čelit osobním i společenským tlakům. Ať už jde o konflikty s manželem, vlastenecké nadšení nebo její spisovatelskou dráhu, Zábrodská dodává postavě nejen věrohodný výraz, ale především lidskost, pochopení pro druhé a pevnost vlastního přesvědčení.

Jan Franc zvládá hned několik poloh – od despotického a uzurpátorského Josefa Němce přes chladného komisaře až po ohleduplného Jana Nerudu. Klára Šmídová vytváří energickou a živelnou Viktorku, ale zároveň i civilnější Amálii Mánesovou. Oběma postavám dává přiměřenou energii i zaujetí. Mikuláš Matoušek coby Hanuš Jurenka dokáže být nejprve milý a láskyplný, aby se postupně proměnil v mladého žárlivce a emocionálně nevyzrálého muže.
Alena Pixová vede herce k podstatě jejich postav a velmi dobře pracuje s emoční atmosférou jednotlivých scén – od policejní stanice přes smutek Němcové až po společné zpěvy a vlastenecké slavnosti. Podoba Boženy Němcové zde není idealizovaná ani pietně zakonzervovaná. Zůstává lidská, omylná, silná i zranitelná.
A možná právě v tom spočívá největší síla inscenace. Božena Němcová zde nevystupuje jako nedotknutelný pomník české literatury, ale jako žena, která prochází vlastními „čtyřmi dobami“ života. A právě tím se paradoxně stává současnější, bližší a pravdivější.

Božena Němcová – Čtyři doby tak nepřináší jen další divadelní portrét známé osobnosti. Připomíná, že za slavnými jmény české kultury vždy stáli skuteční lidé – se svými pochybnostmi, bolestí, láskami i touhou po svobodě. A že někdy musí nejprve sestoupit z pomníku, aby k nám mohli znovu promluvit.

🎭 Božena Němcová - Čtyři doby
Scénář Jan Pixa; režie Alena Pixová; pohybová spolupráce Klára Šmídová; hudební nastudování Dominik Renč; kostýmy a scéna Markéta Hodrová; projekce Anne-Marie Rohanová; sound design Lumír Havlas a light design Jan Franc.
Osoby a obsazení: Božena Němcová (Petra Zábrodská); Jan Neruda, Komisař, Josef Němec (Jan Franc); Karolína Světlá (Gabriela Urbánková); Amálie Mánesová, Viktorka (Klára Šmídová); Hanuš Jurenka, Stulz (Mikuláš Matoušek); Viktorie Paulová (Petra Smolíková); Karel (Tomáš Hraba); Jaroslav (Hugo Gajdoštík); Dora (Valeria Autratová) a Četník (Tobias Průša).
Malá scéna Hudebního divadl Karlín, premiéra 5. května 2026.

📘 www.hdk.cz