zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Petr Michálek: Pracuji na dalším kabaretu s výmluvným názvem Jednou budem dál

Ředitel MdZ Petr Michálek

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Městské divadlo Zlín nedávno uvedlo premiéru inscenace Pan Kaplan má svou třídu rád. Ředitel divadla Petr Michálek s úctou přivítal pravidelného hosta Miroslava Zikmunda, kterému nedávno popřál k jeho stým narozeninám. Kromě společenských zvyklostí má ředitel na bedrech zodpovědnost za celý chod divadla. Na prvém místě financování, pracovně právní vztahy, uměleckou úroveň, bezpečnost zaměstnanců, hospodaření se svěřenými prostředky a mohli bychom pokračovat ve výčtu až bychom se dostali k úklidu, výrobě inscenací… Možná si řeknete, že kolotoč různých provozních a uměleckých porad, jednání se zřizovatelem, hereckým souborem představuje doslova maraton…

Petr Michálek se při našem setkání rozpovídal nejen o ambicích divadla pozvednout cílenou kvalitní dramaturgii, získávat kvalitní inscenátory, ale spolupracovat s invenčními a charismatickými osobnostmi hereckého souboru, dnes už různých generací. Jako ředitel stojí v čele této instituce již několik let, nebyl by to on, aby jeho pracovnímu rytmu stačil jen běh řízení divadla. Díky svému přetlaku se postupně pustil do režie, autorského psaní, a v loňském roce se aktivně zapojil do veřejného života v roli zastupitele. Můžeme říci, že doslova běží životní maratón… Kdo zná Petra Michálka, ví, že u něj není daleko od slov k činům, a protože zmíněný maratón je jen jakýsi virtuální běh povinností, rozhodl se, že si v letošním roce zaběhne skutečný maratón...

  • Maratón už máte tento víkend za sebou, pokud se nemýlím, běžel jste svých 42 km poprvé. Toto číslo se letos shoduje s Vaším věkem.
    27. dubna jsem měl narozeniny a v neděli 5. května jsem se konečně dočkal. Do cíle jsem nakonec doběhl. Jedno je jisté: první maraton bude vždycky ten první. Byl to velký zážitek.
  • Maratón vyžaduje pevnou vůli, o železném muži jste neuvažoval?
    To opravdu ne, já nejsem moc dobrý plavec. Navíc teď máme štěně a čas není nafukovací.
  • Jak jsem zmínil, vy už máte několik maratónů v životě za sebou coby ředitel divadla, autor politické satiry, režii a do toho zastupitel. Proč jste se dal na politiku?
    Abych se pokusil něco změnit. Jsem hluboce přesvědčený, že jedinou cestou ze současné situace je, aby nás do toho šlo víc. Do jakékoli strany, či hnutí, nebo spolku. Ale jít do toho. A začal jsem samozřejmě u sebe.
  • Když se podíváme do doby Klicpery, v té době bylo normální, že v představenstvu byl řídící, řezník, doktor, šéf hasičů…
    Efektivní reakcí na rozdělenou společnost není ji spojit, ale uvědomit si, že jsme každý jiný. Paní, se kterou chodím na kafe, volí Tomiho Okamuru; nemám problém s ní to kafe vypít a posedět. Důležité je říkat nahlas, co si myslím. A nesoudit se navzájem předem.
  • Do toho řídíte divadlo. Otázkou je, zda po těch dvaceti letech je systém divadel dobře nastavený?
    Není. Jedeme v systému, který je překonaný a brzdí nás. Hlavně regionální divadla musí být pružnější. Naše divadlo má velkou kapacitu, tudíž vysoké náklady na provoz. A v takovém typu objektu to bude větší a větší problém, zejména ve smyslu daňové výtěžnosti na obcích. Náklady budou postupně jen růst, a to už pro zřizovatele jako je statutární město Zlín bude pořádné sousto. Nůžky nákladů a dotací se budou postupně rozevírat. Manažer takovéto instituce by potřeboval mít volnější ruce.
  • V čem konkrétně Vám zmíněná pružnost chybí?
    Jde hlavně o pracovně právní vztahy, a pak o to, jak efektivně plánovat v delší časové perspektivě.
  • Vedle ředitelské funkce jste okusil i režii, komorní Blackbird a Dobrý proti severáku, na velkém sále jste dělal Upokojenkyně. Snažíte se střídat činnosti a od ředitelování na chvíli uniknout?
    Beru to stále jako činnost navíc, a ne nějaký systém. Za sebe považuji za dobré, když ředitel není až po krk namočený v uměleckém dění. Zvláště v kritických situacích. Mohu do případných problémů vstoupit jakoby z jiného světa. Ale na druhou stranu mé občasné návštěvy umožňují nahlížet věci zevnitř…
  • Neříkejte, že Vám umělecká tvorba nescházela…
    Máte pravdu. Postupem času jsem zjistil, že většina kolegů v divadle má ke mně důvěru, což je důležité. A tak jsem si nakonec vybral komorní představení, kde z hlediska uměleckého budu stát trochu stranou.
  • … a tím byla inscenace Blackbird s Kateřinou Liďákovou a Luďkem Randárem.
    To byl výsledek totálního přetlaku. Celé to vzniklo jako neoficiální inscenace divadla, dnes už je to zařazené do řádného repertoáru. Podobně i Dobrý proti severáku (Gustav Řezníček a Marta Bačíková – pozn. red.).
  • V obou případech to byla velká herecká chuťovka…
    Blackbird – to byla obrovská chuť spojit Katku s Luďkem. Oba spolu hráli např. Ondinu, ale pro mě to nepředstavovalo naplnění. Cítil jsem, že k sobě na jevišti „chemicky“ patří. Začal se hledat text a vyšel z toho Blackbird.
  • … Dobrý proti severáku, pokud vím, měl jinou genezi?
    To bylo takové prázdninové okouzlení knižní předlohou. Pamatuji si dodnes, že od prvního režijního nápadu jsem myslel na Gustava s Martou. Rovněž to byla práce navíc. Vždycky se nejprve ptám, zda jsou herci ochotni udělat něco ve svém volném čase. Podobně to bylo na začátku s Ovčáčkem čtveráčkem.
  • V případě obsazení Gusty, to zapadlo do jeho nelehké životní situace. Hodně mu to pomohlo…
    Nám to pomohlo.
  • Jak to myslíte?
    Přiznám se, že po mém nástupu jsme byli strašně dlouho na kordy. Nyní máme, myslím, hezký vztah.
  • Prý se už i zdravíte…
    (Smích) Před tím jsme se skutečně jen míjeli, případně jsme se pozdravili stroze.
  • Nastolil jste zajímavou otázku, jak k sobě mají přistoupit dva lidé v práci, když se mimo ní absolutně nemusí. V případě vztahu režisér a herec je to o umění, emocích, důvěře na jevišti…
    V tomto ohledu hodně překvapuji blízké okolí – pokud se s někým pohádám, tak to vůbec neovlivní vztah mezi námi. Důležité je umět se oprostit od půtek a rozepří, nepřináší to nic dobrého.
  • Blackbird i Dobrý proti severáku jsou silné texty…
    Jasně. V obou případech to byla až extrémní režijní chuť a výzva, opravdu silně lákavé. Velmi si vážím, že oba dva velmi zkušení a populární herci do toho šli, a měli odvahu zkusit herecky něco úplně jiného.
  • Zmínil jste herecká obsazení, Gustav Řezníček a Marta Bačíková, hráli spolu např. Já, Baťa. V této inscenaci se ukazuje další rozměr – hlasy. Divák slyší alt a tenor…
    Celé je to o intimitě, odhalování… Nechtěl jsem, aby mužský hrdina byl prvoplánově romantický fešák. Věděl jsem, že krása musí být uvnitř. V závěru zkoušek přišel scénograf Čermák s návrhem plexiskel, a to bylo ono. Divák se díky tomu dostává k nim, dovnitř, přestože mluví na porty.
  • Minulostí je Váš politický kabaret Ovčáček čtveráček. Tady jste dosáhli celorepublikového ohlasu. Jak to vidíte zpětně – byl to velký náraz?
    Za vším stál hlavně divácký hlad po politickém kabaretu, protože tento žánr stále extrémně chybí. Důležité je, že někdo pojmenuje nešvar – řekne to za vás a veřejně. A Vy se tomu můžete zasmát… Pracuji na dalším kabaretu pod názvem „Jednou budem dál“, premiéra bude 16. listopadu 2019. Ohlédneme se za vším, co se událo během těch třiceti let.
  • Ve zmíněném kabaretu jste pojmenovávali osoby žijící…
    Veřejná osoba musí počítat i s tímto. Snažili jsme se tomu člověku nevysmívat. Smáli jsme se jeho činům, funkci.
  • … a do toho jste se stal zastupitelem.
    Také to někoho napadlo, že jsem za veřejné peníze dělal kampaň. Zajímavá hypotéza. Moc mě takovéto uvažování pobavilo. Chtěli na mě podat trestní oznámení, ale upustili od toho.
  • Co Vás vlastně k dané kandidatuře vedlo? Co bylo tím impulsem?
    V podstatě výsledek prezidentských voleb. Pochopil jsem, že jediné možné řešení je, aby se co nejvíce lidí začalo politicky angažovat. Stačí se jen vyjádřit, nebo něco dělat v rámci občanské společnosti. Stačí mít otevřené hledí. Došel jsem k přesvědčení, že jiná cesta, jak stav věcí proměnit, není.

    www.divadlozlin.cz

    13.5.2019 16:05:58 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •