zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Pejprbój ve Zlíně

Radim Vizváry – Pejprbój

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Během zlínského divadelního festivalu se vždy počítalo s nejmenším obecenstvem. Letos (nejen) pro ně přichystal papírovou pohádku Pejprbój sám patron festivalu mim Radim Vizvá-ry. Na rozdíl od Velkého sálu Městského divadla, kde představil na úvod festivalu své pásmo Sólo, se 15. května 2018 zabydlel v komornějším prostoru jeviště Studia Z. O to účinněji dopadala na obecenstvo složené převážně z děti ze zlínských mateřských škol jeho nezkrotná energie a charisma.

Nechal na scénu přivléct velké role bílého papíru, z něhož postupně modeluje pohádkový příběh. S papírem se dokáže dostat do nezvyklých interakcí. Rozvinuje jej do dlouhých pásů z jednoho konce pódia na druhý, ale papír sám záhy přebírá iniciativu a podtrhává mu nohy nebo ho nutí vrhat se po hlavě do řad přímo mezi děti. Ještě není úplně jasné, kam bude děj směřovat, ale již jen toto potýkání člověka a zdánlivě nehybného materiálu budí u většiny dětí salvy smíchu a provokuje je k poznámkám. Pro některé velmi malé děti jsou ovšem poměrně neutrální zjev postavy v bílém kostýmu a šustění papíru zdrojem strachu a rozpláčou se tak, že je rodiče musí odvést (představení je sice avizováno pro věk od tří let, ale zřejmě se rodiče domnívají, že jejich ratolesti to zvládnou).

Pod rukama mima pásy papíru znenadání ožívají, vznášejí se do prostoru, všelijak pokroucené zasypávají jeho postavu. V pomačkaném papíru nasvíceném modravým světlem se vytvářejí barevné plochy, lomy a hrany vrhají stíny a celý obraz připomíná kubistickou kytici nebo pole podmořských rostlin. Z tohoto půvabného chaosu se rodí zvířata – had, kůň nebo pták. „Mávání křídly“, „vznášení ve vzduchu“ jsou tak sugestivní, že i ty sebeneklidnější děti zcela ztichnou. Vzduch, dech a dýchání jsou opakujícími se tématy.

Z papírové hromady se noří také mimův kamarád – pejprbój - papírová loutka - „chlapeček“, jež dává mimovi různé rady. Z neorganizované papírové hmoty může povstat i něco nedobrého – třeba zlý beztvarý „obr“, který uchvátí loutku a proti němuž vyjíždí hrdina- rytíř na koni do boje. Jsme v pohádce, a tak vše musí dobře skončit. Hrdina vítězí nad obrem a zachraňuje svého přítele, oba pak společně odcházejí a mizí v dálce.

Již několikrát během představení mohli někteří odvážní jedinci vstoupit do papírového světa a stát se bezprostředními účastníky dění. Na závěr jsou pozvány k velkému tanci s papírem všechny děti. Konečně mohou uvolnit nastřádané síly, pobíhat po scéně, křičet, cáry zmačkaného papíru létají sem a tam. Celý tento mumraj velice malebný na pohled je skvělým epilogem a zaslouženou odměnou za udržování disciplíny po dobu téměř hodinové inscenace, jíž Radim Vizváry úspěšně vychovává budoucí příznivce pantomimy…

16.5.2018 22:05:57 Helena Kozlová | rubrika - Festivaly

Časopis 12 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Koza aneb Kdo je Sylvie? (Divadlo Bez zábradlí)

Články v rubrice - Festivaly

Festival DSB čeká v květnu jubilejní 15. ročník

Teatr Studio: Zaměstnanci (Foto: Natalia Kabanow)

Od 17. do 28. května 2024 se Brno stane znovu hlavním městem divadelního světa. Mezinárodní festival Divadelní ...celý článek



Časopis 12 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Kamila Ženatá: Všechno jako na počátku světa

Kamila Ženatá

Kamila Ženatá se více než třicet let věnuje umělecké tvorbě a zároveň psychoterapii. Je malířkou, multimediáln celý článek

další články...