zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Maryša - hra, v níž o kafe vůbec nejde… (Na to můžete vzít jed!)

M. Řezníček a P. Beretová v inscenaci Maryša

autor: Martin Špelda  

zvětšit obrázek

Maryša otráví Vávru jedem nasypaným do kávy. Nebude mnoho diváků, kteří by zasedli do hlediště, aniž by tušili, jak příběh dívky provdané proti její vůli a dohnané k zoufalému činu dopadne. Kdyby šlo o detektivku, byla by tato všeobecná znalost spíše na škodu. Naštěstí existují příběhy, které stojí za to vyprávět vždy znovu a znovu. Také v naší inscenaci Maryša Vávru otráví. Ale jaká Maryša? A jakého Vávru? Premiéry 23. a 24. listopadu 2017 v Národním divadle.

Maryša je bezesporu brilantně napsaná hra, krutá a beznadějná. Napětí, které je v textu neustále přítomné, se v některých pasážích stává až nesnesitelným. Více než sentimentální vzpomínkou na zašlé časy, kdy poctiví a pracovití lidé nosili krásné kroje a zpívali krásné a starobylé písně, je pro nás Maryša kritickou zprávou o neutěšeném stavu mezilidských vztahů,“ říká režisér Jan Mikulášek a dodává: „Místo porozumění a ohleduplnosti vidíme jen sobectví, omezenost a nenávist; bezvýchodné situace, do kterých se postavy samy uvrhly, dokážou řešit jen za pomoci pomluv, násilí a alkoholu. Naše inscenace by proto mohla nastolit otázky – jak moc jsme za tu dobu změnili? Umíme se k sobě chovat lépe? Jakou zidealizovanou představu o nás si vytvoří naši potomci?“

Vrcholné dílo českého vesnického realismu, dnes nezpochybnitelná součást nejužšího kánonu naší dramatiky, vstoupilo do Národního divadla takříkajíc zadním vchodem, když mu tehdejší dramaturgie Ladislava Stroupežnického přiřkla roku 1894 premiéru v rámci odpoledních lidových představení. Od těch dob stanulo na prknech Národního divadla deset Maryš (naposledy v inscenaci J. A. Pitínského z roku 1999). Že soubor Činohry ND udělá vše pro to, aby ta jedenáctá byla důstojným a svátečním příspěvkem k domácí inscenační tradici, na to můžete vzít jed.
Jeden z nejslavnějších dialogů českého dramatu – Od keho je káva? – Od žida. – A proč ne ze spolku? – Měli zavříno. – zazněla z jeviště Národního (a Stavovského) divadla celkem 516krát. Tedy pokud žádný z desítek představitelů Vávry nebo žádná z desítek představitelek Maryši zrovna neměla „okno“. Protože Maryša bratří Mrštíků nastoupila svou úspěšnou divadelní dráhu před 123 lety a jen v ND se dočkala deseti inscenací, není divu, že v jejím případě počítáme ve stovkách, nikoliv v desítkách.
„Třináct (šťastných!) let po derniéře poslední Maryši se pouštíme do dalšího výkladu. V Pavle Beretové jsme našli ideální představitelku vzpurné dcery, v Matyáši Řezníčkovi furiantského Francka. Máme skvělé rodiče, které nezlomí žádné dívčí slzy – Taťjanu Medveckou a Vladimíra Javorského, a taky toho nejlepšího Vávru – Davida Prachaře. Maryšu všichni dobře znají, obejdeme se tedy bez explicitního folkloru a pokusíme se ukázat, že děj největší české tragédie je živý bez ohledu na to, kam ho vnějškově zasadíme. Koneckonců, Maryšu máme pod kůží tak trochu všichni,“ uzavírá Marta Ljubková, dramaturgyně.
Alois a Vilém Mrštíkovi: Maryša
Režie Jan Mikulášek; dramaturgieMarta Ljubková a Jan Tošovský; scéna Marek Cpin; kostýmy Kateřina Štefková; zvukový design Michal Cáb; světelný design Ondřej Kyncl. Osoby a obsazení: Lízal (Vladimír Javorský); Lízalka, jeho žena (Taťjana Medvecká; Maryša, jejich dcera (Pavla Beretová); Vávra (David Prachař); Francek (Matyáš Řezníček); Strouhalka, Maryšina teta (Martina Preissová); Hospodský (Filip Rajmont); Rozára, děvečka u Vávrů (Kateřina Císařová (posl. DAMU)).

www.narodni-divadlo.cz

20.11.2017 23:11:07 JoMe | rubrika - Ze zlaté kapličky