Scéna.cz 

Jsme v pohodě - příběhy mužů a žen, kteří milují

Židovka Helena má tři děti – lesbu, transsexuála a sadomasochistu. Homosexuální televizní bavič Charles a jeho asistent Shane vystupují v televizní show „Gay Over“ Barbara se po smrti svého syna – homosexuála, který zemřel na AIDS – maniakálně upíná k ručním pracím… Všichni tři nám popisují svůj bizarní životní příběh, představují své komplikované osudy, prezentují šokující názory.
Tak začíná hra Paula Rudnicka The New Century, kterou soubor činohry Národního divadla v Praze uvádí pod názvem Jsme v pohodě, české premiéry inscenace se uskuteční ve dnech 26. října a 27. října 2017 na Nové scéně.

Otočení zdánlivých stereotypů má překvapivý efekt. Jeho prostřednictvím se autor vysmívá nejen homofobii, ale i současné rozmlžené sexuální identitě. Co vlastně je a co už není normální? A máme vůbec právo to soudit? Nejsme jen obětí vlastních předsudků?

Vznik textu prošel zajímavou genezí. Jeho prostřední část, tedy stand-up oslnivého gaye Pana Charlese, byl autorem napsán nejdříve (a od té doby to mimochodem dotáhl do pomyslného „zlatého fondu monologů“, které si angloameričtí adepti hereckých škol a kurzů připravují k talentovým zkouškám). Poté se Rudnick pustil do aktovky „dokonalé matky“ Heleny, kterou tvořil pro herečku Jackie Hoffmanovou. Teprve pak připsal další dvě části, tedy příběh rukodělné fanatičky Barbary Ellen a epilog v nemocnici, kde se všichni setkají, a to včetně postav Charlesova chráněnce Shanea a mladé matky Joann.

Režisér inscenace Braňo Holiček se zabývá především autorskou tvorbou, při zkoušení často využívá kolektivní improvizaci, ve většině případů je zároveň autorem (respektive spoluautorem) divadelních textů. Bezpochyby jde o jednoho z nejinvenčnějších mladých režisérů, jeho tvorba je zajímavá způsobem práce, ale také tématy, jimiž se zaobírá.

Co všechno přesvědčilo režiséra Braňa Holíčka převést Rudnickův text na jeviště Nové scény? „Prvním důvodem byla důvěra v překlad Honzy Tošovského. Známe se už dlouho, dělali jsme spolu spoustu projektů, které, aspoň si to myslím, dopadly moc dobře. Když jsem si navíc text přečetl, měl jsem dojem, že umožňuje množství výkladů a že se s ním relativně dá autorsky pracovat. Česká povaha má totiž jednu zvláštnost: tolerance i netolerance zacházejí do extrémů, mezitím jako by neexistovalo vůbec nic. Občas se Češi snaží být papežštější než papež, občas dokonce chtějí vyjít s oběma stranami konfliktu. Tolerantnějšími, aspoň v některých ohledech, se ale určitě stáváme například vůči sexuální orientaci nebo jakýmkoli odchylkám od ‚průměru‘ v oblasti sexu. Jenže na druhou stranu, bohužel, jsou Češi stále netolerantní v jiných oblastech – třeba vůči menšinám nebo přistěhovalcům. Je to strach z lidí odněkud z ‚neznáma‘.“říká Braňo Holiček a dále pokračuje: „Rudnickův text naštěstí lze vyložit tak, aby známé a univerzální převážilo nad cizím a neznámým. Vezměme si třeba otázky rodičovství a lásky: na jedné zkoušce jsme se shodli, že by bylo skvělé, kdybychom se všichni dokázali s nečekanými proměnami svých dětí či přátel vypořádat tak velkoryse, jako to dělají postavy v naší hře. Nebo kdybychom byli s to se o to aspoň neustále pokoušet. V tomto smyslu jde vlastně pro nás všechny o dost inspirativní záležitost. Rodičovství a lásce rozumíme, ať jde o city americké, anebo české. Silnou a přiznanou inspirací nám byl i příběh naší kolegyně, která si tranzicí sama prošla.“

Paul Rudnick - JSME V POHODĚ:
Překlad Jan Tošovský; režie Braňo Holiček; dramaturgie Ilona Smejkalová; scéna Nikola Tempír; kostýmy Lenka Odvárková; pohybová spolupráce Barbora Brandejsová a light design Martin Špetlík. Hrají Lucie Juřičková; Jan Bidlas; Patrik Děrgel; Jana Boušková; Sarah Haváčová j. h.;Adam Vacula j. h. a Lucie Brychtová.
Více o představení zde.