zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Michal Lang: Pořád je to jízda…

Michal Lang, ředitel Divadla pod Palmovkou

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Divadlo Pod Palmovkou vstoupilo do jubilejní 70. sezóny. Festival Palm Off Fest – setkání divadel střední Evropy je za dveřmi, takže je jasné, že ředitel divadla Michal Lang je doslova na roztrhání. Zvlášť, když vedle ředitelských povinností nechce vypadnout z rytmu režisérského. Právě zkouší romantickou komedii Zamilovaný Shakespeare… Při našem povídání prozradil, že vedle divadla se aktivně věnuje hře na bicí. Rytmus představuje podle něj určitý průsečík divadla a hudby. Není divu, že má na kontě několik inscenací, ke kterým komponoval scénickou hudbu, a někdy ho diváci mohli jako hudebníka na scéně i vidět. Rovněž zabrouzdal do vod dramatických coby autor divadelních her. Víte, že místo divadla se málem ocitl v blázinci – byla to totiž jedna z možností, jak se vyhnout základní vojenské službě. S odstupem doby uznává, že to byl riskantní krok. Ale v současné době nás nejvíc zajímá Divadlo Pod Palmovkou, které se znovu dostává do povědomí diváků. A to i díky festivalu Palm Off Fest …

  • V divadle máte Studio Palm Off, připravujete festival Palm Off Fest. Nechcete se pustit do nějakého projektu, který bude ON?
    (Smích) Když jsme otevírali divadlo po rekonstrukci v říjnu 2015, tak mi přišlo, že akce otevření Studia Palm OFF je skvělá. Tehdy se hrálo po celém baráku tak jsem to chtěl zopakovat a na konci sezóny se odehrál první ročník Palm Off Festu. Ale se záměrem dělat festival jsem šel už do konkurzu. Režíroval jsem v Polsku, mám kamarády i v Německu, tak se to tak nějak nabízelo. Za posledních deset patnáct let se divadla ve střední Evropě dostala na vysokou úroveň, zvlášť polská scéna. Dalším impulsem pro organizování festivalu Palm Off Fest byla skutečnost, že festival tohoto zaměření v Praze nebyl. Nyní úročíme naše přípravy k druhému ročníku. Významně nás podpořilo město, zejména radní pro kulturu Jan Wolf, také ministerstvo kultury a Městská část Praha 8.
  • Na co byste nás pozval z celého festivalového programu?
    Pozvali jsme Teatr Powszechny Zygmunta Hübnera z Varšavy s inscenací Prokletí, což je dle mého největší tahák. Společnost v Polsku je hodně rozdělená a právě tato inscenace se tím velmi zabývá. Z Maďarska přijede budapešťský soubor Katona József Színház s inscenací Nejsme barbaři, prudce aktuální, groteskní společenskou satirou na téma uprchlíků. Slovenské komorní divadlo z Martina uvede inscenaci Žo Langerové Tenkrát v Bratislavě, což je dramatizace autobiografického románu.
  • Budou se inscenace simultánně překládat?
    Budeme mít titulky. Zajímavé budou určitě diskuse, a další doprovodný program, např. pásmo dokumentárních filmů ze střední Evropy. Více se dozvíte na našich stránkách zde
  • Nepochybuju, že festival bude určitě obohacením podzimní sezóny. Zajímalo by mě, zda jste se už na Palmovce zabydlel?
    Jasně. Nejdříve dva roky rekonstrukce, to bylo hodně náročné, doslova masakr. Do toho jsme zkoušeli, soubor musel zůstat naživu... Po otevření následoval náročný rok, než se všechno zaběhlo a usadilo. Pořád je to jízda. Nyní jsem tady měsíc v kuse, v podstatě bez víkendu, ale nestěžuji si. Mám pocit, že se to tu nějak vyvíjí. Už se o našem divadle mluví, herci nabírají skvělé sebevědomí. Pořád jsem v plném proudu a přiznám se, že třeba na inscenaci Nora jsem hrdý.
  • Určitě jste si tady prožil své?
    To ano, ale povedlo se nám zahrnout do rekonstrukce divadelní kavárnu, která byla nevyhovující, plus řadu jiných věcí a za to jsem rád. A povodně? Kdyby náhodou přišla voda, tak tu máme nějaké limity, odvezou se ty nejdůležitější a nejdražší věci jako počítače a řídící jednotky. Počítá se se škodou tak dva tři milióny, a to už se dá zvládnout za několik měsíců. I když každá velká voda má své. Ale hlavně doufám, že jsme si to už vybrali, a už bude klid.
  • Máte velký umělecký záběr – jste režisér, dramatik, hudebník a skladatel…
    Rčení praví: „Mnoho psů, zajícova smrt…“, v mém případě spíš platí „Mnoho zajíců, psova smrt…“ Od patnácti let hraji na bicí nástroje, od osmnácti jsem působil v různých kapelách na Severní Moravě, postupně jsem se na bubny celkem dobře vyhrál. Dodnes zjišťuji, že bez toho nemohu být. Zjistil jsem, že bubnování potřebuji k životu.
  • Pokud vím, máte za sebou i několik scénických hudeb…
    Když jsem začal s divadlem, tak jsem spolupracoval s Martinem Horáčkem, který mě zasvětil do práce s hudebními programy, např. mě seznámil s notačním programem Sibelius. A to už byl ke komponování jen krok. Tak jsem se do toho pustil. Nemám na to hudební vzdělání, takže mi hudební paměť nahrazuje právě hudební program. Baví mě to, má to hodně společného s divadlem. Jazykem divadla je hudba. Najednou objevíte např. u Shakespeara na překladech Martina Hilského, že jazyk je hudba. Komponování hodně ovlivňuje mou práci na jevišti, protože na jazyk a činohru vůbec pohlížím z pohledu hudebního. Rytmus na divadle spoluvytváří smysl, je to neoddiskutovatelně podstatná věc. Vůbec, celý život i vesmír je rytmus.
  • Má něco společného bubeník a ředitel divadla?
    V divadle také udávám rytmus. Měl bych asi objasnit skutečnost, že jsem ani nechtěl být uměleckým šéfem, natož ředitelem divadla. Je to zvláštní příběh. Chtěl jsem se věnovat psaní a skládání, a přiznám se, nápady se mi hromadí v šuplíku a nemám na psaní čas. Věřím, že správná doba nastane. Snad se mi časem trochu víc uvolní ruce.
    Díky zkušenostem a pohybu v divadelním zákulisí, se mě dotýkalo divadelní dění, a tak jsem postupně zjistil, že je dobré mít divadlo ve vlastních rukou, protože pak můžete daný celek více ovlivňovat. Nakonec jsem byl jmenován v rámci konkurzu na Divadlo pod Palmovkou. Tenkrát mě hodně postrčil Michal Dočekal… „Podívej se na naši generaci, pokud nebudeš ředitel, tak mě do toho projektu ani nepiš,“ řekl. Přemýšlel jsem nad tím, a nakonec se přihlásil.
  • Nakonec jste měl nějaké zkušenosti z CD 94, Činoherního klubu…
    Bylo to velmi náročné období. Dala se dohromady skupina mladých herců, kteří hráli studentské divadlo s některými odešlými herci z Činoherního klubu… Přiznám se, že je to pro mě taková citlivá věc. S odstupem času si myslím, že se to nemělo vůbec spojovat, ale je to už dávno.
  • Když se vrátíme k Vašim studiím na DAMU. Je překvapivé, že jste absolvoval relativně pozdě, ve třiceti letech…
    Třicátiny jsem slavil už v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Na školu jsem nastupoval v roce 1989, bylo to poměrně výjimečné období. Pedagogové prof. Vostrý, Vedral, Nebeský, Galatíková, Čepek a Hálek s námi simulovali divadlo se vším všudy, poznali jsme divadelní provoz nanečisto, velmi intenzivně s námi pracovali. K tomu bylo působiště v Disku tehdy ještě v budově Unitárie, kde byla skvělá scéna. Pro studenty zkušenost k nezaplacení, dělat na slušně velkém jevišti.
  • Pokud se nepletu, v té době ještě byla povinná základní vojenská služba…
    (potutelný smích) Byl jsem tam padesát dnů, asi v roce 83. Pak jsem se pustil do takového krkolomného dobrodružství. Dnes vím, že to bylo velmi opovážlivé. Strávil jsem dva týdny na vojenské psychiatrii v Brně. Vzpomínám na toho psychologa, tomu bylo všechno naprosto jasný. Byl to asi najatý civil pro armádu. Hodně mi pomohl, tamního plukovníka přesvědčil, že nejsem v pořádku. Mohlo to ale dopadnout úplně jinak, raději nedomýšlet. Dostal jsem tehdy tři roky odklad a nakonec i propouštěcí list. Představa, že bych vstoupil do armády, byla pro mě prostě nepřijatelná. Ale dnes si myslím, že je armáda úplně o něčem jiném.
  • Plně Vám rozumím. Ale vraťme se k divadlu. Divadlo pod Palmovkou vstupuje do jubilejní 70. sezóny. Na jaká překvapení se diváci mohou těšit?
    Největší tahák je spolupráce s polským režisérem Janem Klatou. Nabízel jsem mu spolupráci už před rokem. S takovými osobnostmi je to ale vždycky nadlouho. Nakonec mu nebyl prodloužen mandát ředitele v Teatrze Starym v Krakově, tak mi zavolal. K tomu, že nabídku vzal, přispěly i dobré ohlasy na Palmovku, které měl od přátel v Praze. Klata se řadí mezi režiséry evropského formátu, určitě to bude zajímavé. Připravuje Oko za oko Williama Shakespeara.
  • Na Vás čeká také Shakespeare, ale trochu jiný, titul od Toma Stopparda…
    Ano. V jevištní úpravě Lee Halla. Romantická komedie Zamilovaný Shakespeare. Text je úžasný, skvěle napsaná hra. Na každé zkoušce mě udivuje, jak je to chytré a propracované… I když ten příběh je možná více o Stoppardovi, než pokusem o životopis Shakespeara. Vypsal se tady ze svých tvůrčích muk a zároveň s láskou hlásá, že divadlo je zázrak. V britských The Guardian psali, že je to milostný příběh divadla sobě samému a myslím, že to sedí.
  • …a další tituly v nové sezóně?
    Snažíme se repertoár nějak vyvažovat, přeci jen jsme tady pro diváky. Po Zamilovaném Shakespearovi budeme inscenovat Višňový sad a na konci sezóny připravujeme adaptaci Žitkovských bohyní.
  • To je titul, který přitahuje…
    Určitě, zejména ženské publikum. Román samotný má velký úspěch. Náš dramaturg Ladislav Stýblo na tento titul myslel, ještě před mým příchodem do divadla.
  • Věřím, že divákovi nabídnete zase jiný úhel pohledu než zlínská inscenace.
    Neviděl jsem, ale myslím, že ano. I když víte co… všechny ženy jsou čarodějnice, s tím nic nenadělám. Máme zatím první verzi.
  • Divadlo pod Palmovkou vstoupilo do 70. sezóny. Byly tu nádherné inscenace, vzpomínám např. na Ostře sledované vlaky… Neplánujete nějakou inscenaci uvést retrospektivně?
    Nejsem si jistý, zda by to byla správná cesta. Každá inscenace vznikla v nějaké konstelaci, máte režiséra a herce, určitou dobu. Všechno se protíná. Nemyslím si, že by bylo dobré se vracet a uvádět něco, co tu už bylo. I když samozřejmě Bohumil Hrabal do Libně patří.
    Ještě bych rád připomněl, že nestor divadla Jan Skopeček oslavil devadesátiny, získal čestné občanství Prahy 9, je tváří tohoto divadla, prožil tady celou svou divadelní kariéru, a je to úžasný člověk. Budeme s ním nahrávat jeho vzpomínky, a ty se budou zveřejňovat na internetu. Rovněž se točí dokument k 70. letům divadla. Jubilejní sezóna teprve začala, hlavní akce chystáme po novém roce. Například budeme promítat před představením medailony významných režisérů a tvůrců, kteří tady působili.
  • Držím palce, ať se vše vydaří.
  • 16.10.2017 23:10:50 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 12 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Časopis 12 - sekce

    HUDBA

    Hudební tipy 11. týden

    Chris Rea v Basileji

    Chris Rea v Basileji
    Koncert britské kytarové legendy s nezaměnitelným hlasem na multižánrovém festivalu Ba celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Tomáš Garrigue Masaryk ve Vítkovicích

    Tomáš Garrigue Masaryk ve Vítkovicích

    Dne 25. června 1924, v roce, kdy vznikla Velká Ostrava, přijel na slavnostní návštěvu do našeho města tehdejší celý článek

    další články...