zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Tajemství divadla Sklep

Tajemství divadla Sklep

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Do kin vyrazil celovečerní – sto minutový – dokument TAJEMSTVÍ DIVADLA SKLEP ANEB MANUÁL ZA ZÁCHRANU SVĚTA REŽISÉRKY Olgy Dabrowské. I když není jediným dílkem, které o Sklepě a jeho produkcích bylo vytvořeno, přece jen alespoň do jisté míry podává zprávu o tomto zvláštním fenoménu období totality. Vzhledem k tomu, že mnozí konstatují, že tajemství divadla Sklep se nepodařilo odhalit, z hlediska pamětníka (nejen Sklepa, ale i života za totáče), se pokusím alespoň některé prvky pojmenovat.

Dá se říci, že doba totality pro vznik společenství podobného typu, byla neobyčejně příznivá. Kdo zažil, ví, že ti, kdo si nedělali ambice nějakým způsobem se prosadit přes červenou knížku, resp. přes spolupráci s matkou stranou a jejími zástupci na zemi, proplouval tzv. šedou zónou a snažil se žít víceméně po svém. Pokud se tedy zdůrazňuje, že Sklep se lišil od disentu tím, že nekomunikoval s mocí a oficiálními strukturami, pak to nebylo na tu dobu zas tak neobvyklé. I takováto komunita ovšem musí mít své vůdce, ty, kteří to ať už spontánně či uvědoměle vedou. A, jak se zdá, takovými lidmi byli jak Milan Šteindler, tak David Vávra, tedy sklepní zakladatelé spolku takovými osobnostmi (podobně jako kdysi Voskovec a Werich, a později třeba Suchý a Šlitr, event. Šimek a Grossman) byli. Princip propojení společenského, hospodského života s nezávazným a někdy nevázaným blbnutím, lze samozřejmě považovat v jistém smyslu za vzdor proti stávající společnosti, ale je do značné míry vlastní určitému věku, spíše než konkrétní době. V každém případě je zajímavé spíše v retropohledu (neboť v době, kdy to vzniká a funguje, to zdaleka není tak na první pohled patrné) sledovat, jak funguje vznik kultu. Někdo to začne, někdo se připojí spontánně, nebo náhodou, někdo je vyzván, a tak se začne propojovat spolek lidí, kteří jsou vlastně do značné míry nekompatibilní. Pokud jsou ovšem dostatečně sebevědomí (což bezpochyby jednotliví členové Sklepa jsou), a dokážou si v takovém uskupení nejen udržet vlastní identitu, ale také se prosadit (podle svého temperamentu), pak to může fungovat jak uvnitř, tak i zvenčí. Bezpochyby, je třeba mít anebo přijmout zcela specifický smysl pro humor (a jak se dal slyšet ve filmu František Skála „opájení se vlastní zhovadilostí“). Mnohé, co bylo ve filmu řečeno jednotlivými členy, nám tedy může nabídnout klíč k tomu, jak se dopátrat tajemství divadla Sklep. Ať už jde o upozornění na to, že divadelní produkce byly spíše takovým by- produktem k společným pijáckým sezením v spřátelených hospůdkách, i líčení Davida Vávry, že navzdory tomu, že na ně nadšení diváci čekali, dopili si své, „protože věděli, že ti lidi na ně počkají“. Ano, ono jisté pohrdání diváky svědčí o tom, že si jsou členové spolku vědomi toho, že kdokoli se nechá odradit, okamžitě bude spontánně nahrazen jiným, kdo chce být u toho. Tak ostatně kultovní záležitosti fungují, nikoho nenutí, spíše odrazují, a o to více je zájemců a o to větší je snaha do spolku se vetřít, mnohdy navzdory tomu, že se s tím pak jednotlivec obtížně psychicky vyrovnává. Film vznikal skoro čtyři roky, a mj. bylo pro něj použito i kampaně na HitHit (zajímavé, že se nepodařilo nasbírat kýženou částku, a přispělo relativně málo – 143 – lidí). Domnívám se, že se podařilo zachytit hektickou atmosféru fungování Sklepa, i s připomenutím různých krizových momentů (některé proplují tak trochu mimochodem), a se snahou zachytit z různých úhlů názory těch, kteří Sklepem prošli. Film je rozhodně působivým dokumentem, a možná i jakýmsi (ovšem těžko následovatelným) návodem, jak to může vzniknout a jak to může fungovat. V neposlední řadě je rozhodně zajímavé sledovat, že navzdory „šetření“ klinického psychologa Radima Ptáčka a jeho konstatování, že se v podstatě tato skupina nevymyká průměru, že se mnozí jednotlivci, po tomto „pubertálním“ blbnutí ve Sklepě stali výraznými osobnostmi české kultury v různých oborech (Šteindler a Vorel- režiséři, Vávra-architekt, Najbrt- grafik, Holubová-herečka, Kučerová – návrhářka kostýmů ad.), event. se uplatnili v diametrálně odlišných oborech, za všechny Václav Marhoul, svého času ředitel FS Barrandov, a nyní pracovník armády ČR. Ti všichni, a s nimi i další, však se stále do Sklepa vracejí, aby tu tzv. „upustili páru“. Z tohoto hlediska tedy film udělal své, dotknul se důležitých bodů historie Sklepa, zaznamenal komentáře zúčastněných, vtáhl nás do atmosféry jeho fungování tehdy a dnes, aniž by se pokoušel postavit tomuto fenoménu pomník. A tak vy, jako potenciální diváci, ať už příznivci či nepříznivci Sklepa, se můžete alespoň chvíli nechat unášet sklepáckou poetikou a sklepáckým humorem. Někdo při tom možná trochu sentimentálně zavzpomíná, a jiné to bude inspirovat k vlastní tvorbě.

www.facebook.com/tajemstvidivadlasklep

9.5.2016 10:05:19 Jana Soprová | rubrika - Recenze