Scéna.cz 

Zemřel herec Jaroslav Dufek

26. dubna 1934 - 30. září 2011
Z Brna přicházejí v poslední době mnohé smutné zprávy. Tou nejnovější je odchod dalšího výrazného herce, spojeného po celý život právě s brněnskými scénami. Po krátké nemoci zemřel ve věku 77 let herec Národního divadla Jaroslav Dufek.

Jaroslav Dufek získal lásku k divadlu do vínku od svého otce, který byl číšníkem v Akademické kavárně. Už od studentských let hrál amatérsky v královopolském Semilassu. V letech 1956–1962 vystudoval herectví na JAMU (jeho spolužáky byli mj. L.Lakomý, B. Holišová, B. Navrátil či J. Somr), kde absolvoval v roli Manderse v Ibsenových Strašidlech. Hned po absolutoriu nastoupil do Divadla bratří Mrštíků (1956 – 1966), poté se stal hercem Státního, později Národního divadla v Brně (1966 – 1998). I po odchodu do penze pohostinsky hrál v ND Brno jako stálý host, a zahostoval si také v Městském divadle Brno. Během své dlouhé kariéry se objevil ve skutečně nepřeberné plejádě rolí, od počátečních milovnických rolí se postupně vyprofiloval k charakterním postavám v českém i světovém repertoáru. Jeho předností byla mj. statná postava a charakteristický hlasový projev.

Z období působení u Mrštíkůe připomeňme role shakespearovského repertoáru, např. Antonio v Mnoho povyku pro nic, Orlanda v Jak se vám líbí či Bassania v Kupci benátském, dále brechtovského Letce Suna v Dobrém člověku ze Sečuanu, Lohkampa ve Třech kamarádech, Herberta G.Beutlera ve Fyzicích, Chlestakova v Revizorovi, ale též postavy v českých hrách -Francek (Maryša), Rytíř des Grieux (Manon Lescaut), Radůzo (Kat a blázen), Jan Žižka (Jan Hus), Fred (Válka s mloky).

Na scéně Národního divadla v Brně(od roku 1966) se postupně profiloval mezi nejvýznamnější členy činohry, a zahrál si i v operetě. V dlouhé řadě rolí figurují např. „Peer Gynt“ (Peer Gynt a Lodník), „Lucerna“ (Mlynář a Mušketýr), „Král Lear“ (Hrabě), „Oldřich a Božena“ (Oldřich), „Zkrocení zlé ženy“ (Petruccio), „Romeo a Julie“ (Lorenzo), „Čekání na Godota“ (Pozzo), „Naši furianti“ (Bláha), „Idiot“ (Rogožin), „Matka“ (Jegorov), „Hlava XXII.“ (Major), „Sen noci svatojánské“ (Theseus), „R. U. R.“ (Harry), „Gazdina roba“ (Advokát), „Rozmarné léto“ (Důra), „Hadrián z Římsů“ (Světislav), „Hrátky s čertem“ (Sarka Farka), „Já, Claudius“ (Augustus a Senátor), „Babička“ (Beyer), „Tomáš Becket“ (Biskup), „Bratři Karamazovi“ (Karamazov), „Poprask na laguně“ (Vicenzo), „Faust“ (Faust), „Mam’zelle Nitouche“ (Major), „Hamlet“ (Hrobník), „Zorba“ (Zorba) aj. Řadu vynikajících příležitostí přinesla herci 90.léta. V Měsíci pro smolaře Eugena O’Neilla hrál krásnou roli Phila Hogana. Zdeněk Kaloč jej obsadil do role starého Karamazova ve své adaptaci Dostojevského Bratrů Karamazových. Za tuto roli v roce 1996 Jaroslav Dufek získal Cenu Thalie. Na tento úspěch navázal v další Kaločově adaptaci Dostojevského – tentokrát v roli Svidrigajlova ve Zločinu a trestu. Režisér Zbyněk Srba, jenž v té době nastudoval první díl Goethova Fausta, obsadil Jaroslava Dufka do rolí Fausta i Mefista, v nichž se během představení střídal s Martinem Havelkou. V Srbově dramatizaci Felliniho filmového scénáře Silnice si zahrál Zampana, v Rychlíkově dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků ztvárnil starého Rybáře, v Bassově Cirkuse Humberto ředitele Berwitze. V Kaločově inscenaci Hamleta byl Prvním hrobníkem, v Srbově inscenaci Dürrenmattova Krále Jana papežským legátem Pandulfem. Ze zcela jiného soudku byl jeho mafián Ottavio zvaný Salamina v Čičvákově koncepci Goldoniho Treperend. Do Srbovy režijní koncepce Jiráskovy Lucerny přesně zapadl Dufkův Vrchní. Několikrát si odskočil do souboru zpěvohry, například v Hervého Mamzelle Nitouche jako major Chateau Gibus, v muzikálu Rodgerse a Hemmersteina II. Jižní Pacifik jako major Brackett, a především ve Weimannově a Balašově inscenaci Kanderova muzikálu jako skvělý Zorba.

S Jaroslavem Dufkem se divadelní diváci mohli setkávat v Mahence i v posledních letech - Oront v Molièrově Škole žen, Porotce číslo 9 v Dvanácti rozhněvaných mužích, starý dudák Tomáš v Tylově Strakonickém dudákovi, Teiresias v Sofoklově Antigoně, Starosta v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy, Sira Johna Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských či dědeček Dubský v adaptace Stroupežnického hry Furianti 2008.

Jaroslava Dufka znali mnozí z jeho dabingových rolí – daboval např. kapitána Klosse v polském seriálu S nasazením života, jeho hlas je spjat v mnoha filmech s tváří Vittoria Gassmana. Právem obdržel v roce 2002 Cenu Františka Filipovského za dabing. S přestávkami učil šestnáct let na Janáčkově akademii múzických umění.